Elektroinstalace na hořlavých podkladech - 1. díl

Je třeba respektovat vybrané požadavky požárních předpisů na provedení elektrických rozvodů z hlediska požární bezpečnosti s důrazem na vliv hořlavosti materiálů, souvislosti harmonizovaných evropských norem a našich národních norem, které řeší tuto problematiku. V článku Vás seznámíme s požadavky na ukládání rozvodů, krabic a svítidel na a do konstrukcí z hořlavých materiálů.

Legislativa k ukládání na hořlavé podklady

Základní normou pro ukládání elektrických zařízení v hořlavých látkách a na nich je norma ČSN 33 2312 ed. 2. Jedná se o národní normu, která nemá evropskou alternativu. ČSN 33 2000-4-482, která s touto normou souvisela, byla k 1.10.2018 zrušena.
V nové edici se uvádí, že neřeší ukládání instalačních krabic. To je převedeno do ČSN EN 60670-1 Krabice a úplné kryty pro elektrická příslušenství pro domovní a podobné pevné elektrické instalace - Část 1: Všeobecné požadavky, na kterou se norma odkazuje. V normě je ale tabulka 1, která krabice zmiňuje.
Hořlavost materiálů je dle čl. 18 této normy posuzována dle odolnosti proti šíření plamene a výsledků zkoušek žhavou smyčkou.

Termín „odolnost proti šíření plamene“
Termín se používá v různých kontextech.
Index šíření plamene po povrchu je ryze národní charakteristika, která udává rychlost, s jakou se plamen šíří po povrchu stěn a stropů či podhledů.
Norma ČSN 73 0863 udává index šíření plamene po povrchu stavebních hmot.
Látky odolné proti šíření plamene ve smyslu ČSN EN 60670-1 čl.18 jsou látky splňující normu ČSN EN 60695-2-11 ed.2 pro hodnoty uvedené v ČSN EN 60670-1. Tedy:

• 650 °C – konstrukční plasty, kryty
• 750 °C – nosiče živých částí pohyblivých přívodů
• 850 °C – nosiče živých částí přístrojů pro pevné instalace
• 960 °C – nepřetržitě pracující zařízení za náročnějších podmínek

Norma ČSN EN 60695-2-11 ed. 2 stanovuje metodu zkoušení požárního nebezpečí, zkoušky žhavou/horkou smyčkou.
Tato metoda zkoušení se používá ke kontrole, zda výrobek vystavený působení elektricky zahřátého zdroje má buď omezenou schopnost se zapálit, nebo (pokud se zapálí) omezenou schopnost šíření plamene.
Teplota žhavé smyčky je 960 °C a doba přiložení smyčky 30 s. Zkouška je vyhovující, pokud do 30 s po oddálení smyčky se hmota nevznítí nebo uhasne. Případné hořící kousky nezapálí hedvábný papír umístěný pod zkoušeným výrobkem.

Termín „normálně hořlavé materiály“
ČSN 33 2312 používá v tabulce 1 termín „normálně hořlavý materiál“, ale nespecifikuje jeho vlastnosti. Norma ČSN 60598-1 Svítidla – Obecné požadavky a zkoušky uvádí:

Normálně zápalný (hořlavý) materiál (normally flammable material) - materiál, který má zápalnou teplotu minimálně 200 °C a při této teplotě se nedeformuje nebo neměkne.
PŘÍKLADY: Dřevo a materiály na bázi dřeva s tloušťkou větší než 2 mm.
POZNÁMKA: Zápalná teplota a odolnost normálně zápalných materiálů proti deformaci a měknutí vychází z obecně uznávaných hodnot, které byly zjištěny během zkušební periody 15 min.

Hořlavý materiál (flammable material) - materiál, který nevyhovuje požadavkům zkoušky žhavou smyčkou.

Dle konzultace s tvůrcem normy a HZS lze dovodit, že tyto požadavky jsou splněny pro třídu hořlavosti A až E při tloušťce materiálu větší než 2 mm.
Základní rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň spočívá v tom, že stupeň hořlavosti hodnotí samostatně jednotlivé hmoty, zatímco třída reakce na oheň hodnotí celý stavební výrobek v konečném provedení.
Vztah mezi dřívějšími požadavky a třídami reakce na oheň je uveden v následující tabulce.

Klasifikace stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň se zkouší podle následujícího postupu:

Třídy D, C, B
Výrobek, který má být klasifikován do tříd D, C nebo B, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 30 s. Výrobek, který vyhoví požadavkům stanoveným na výsledky zkoušky podle ČSN EN ISO 11925-2, se dále vyzkouší podle ČSN EN 13823.

Třída E
Výrobek, který má být klasifikován do třídy E, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 15 s.

Třída F
Výrobek, který nebyl zkoušen.

Preventivní opatření v případech zvláštního rizika požáru
Elektrická zařízení musí být omezena pouze na ta, která jsou určena pro užívání těchto prostor s výjimkou systémů vedení podle čl. 422.3.5 normy ČSN 33 2000-4-42 ed. 2.
Elektrická zařízení musí být zvolena a sestavena tak, aby jejich teplota za normálního používání a předvídatelné zvýšení teploty během poruchy nemohlo způsobit požár.
Tato opatření mohou být realizována konstrukcí zařízení nebo splněním podmínek jeho instalace.
Speciální opatření nejsou nutná, pokud je nepravděpodobné, že by teploty povrchů mohly způsobit vznícení blízkých hmot.
Jistící přístroje s tepelnou spouští musí mít pouze ruční opětovné nastavení.

Ukládání vedení

Podle normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, čl. 527.1.3, kabely vyhovující IEC 60332-1-2 a výrobky zatříděné jako nešířící plamen mohou být instalovány bez zvláštních opatření.
Podle čl. 527.1.5 výrobky zatříděné jako nešířící plamen, jak jsou specifikovány v IEC 60439-2, IEC 61537 a v souborech norem IEC 61084, IEC 61386 a IEC 61534, je možno instalovat bez zvláštních opatření.
Rovněž ostatní výrobky, které vyhovují normám obsahujícím obdobné požadavky na odolnost proti šíření plamene mohou být instalovány, aniž by se prováděla zvláštní opatření.
Podle čl. 527.1.6 jiné části systému vedení než kabely, které nejsou zatříděny jako nešířící plamen, ale které ze všech ostatních hledisek vyhovují všem ostatním požadavkům svých příslušných výrobkových norem, musí být v případě použití zcela uzavřeny v nehořlavých stavebních materiálech.
Ale pozor, norma ČSN 33 2312 ed.2 uvádí v čl. 5 Jištění rozvodů, že „Elektrické silové obvody kladené na hořlavé látky a do nich se dimenzují a jistí v souladu s požadavky ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. U elektrických silových obvodů sítí TN a TT, kladených na hořlavé látky, musí být jako ochranného prvku před iniciací požáru elektroinstalací použito proudového chrániče se jmenovitým reziduálním vybavovacím proudem 300 mA.“