Úkolem normy ČSN EN 50160 ed. 3 bylo stanovení fyzikálních vlastností elektrické energie dodávané z veřejných distribučních sítí nízkého, vysokého a velmi vysokého napětí, podobných dříve zveřejněnému dokumentu DISNORM 12 od UNIPEDE, který by maximálně vyhovoval mezinárodním normám a zejména normám IEC.

Stacionární měření kvality elektřiny dle mezinárodních norem bylo postupně nejdříve nasazováno na nejvyšších úrovních sítě, tedy mezi přenosovou a distribuční soustavou. Následně se postupnou evolucí rozšířilo toto měření i na úroveň distribuční soustavy, a nyní v některých pilotních případech již až na úroveň distribučních transformátorů.

Ne-linearní zátěže jsou časté v některých průmyslových oborech a jsou typické pro aplikace jako indukční motory, svařování, lisování, výtahy, větrné elektrárny, jeřáby a další.

Zapínání vedení spínacím zařízením způsobuje přechodné jevy se strmou náběžnou vlnou s dobou náběhu řádově od desítek nanosekund do několika mikrosekund. Přesná hodnota a polarita odpovídá okamžiku v cyklu, v kterém se vyskytne sepnutí.

Poruchy v distribuční soustavě jsou hlavní příčinou krátkých přerušení napětí a tím i dodávky energie. Ve velké většině případů poruchy mají za následek průtok zkratového proudu, který musí být eliminován vypnutím části distribuční soustavy ohrožené poruchou.

Elektrická energie v distribučních sítích ve formě střídavého proudu je zboží, jehož cena je určena množstvím a kvalitou. Množství elektřiny se měří stanovenými měřicími přístroji – elektroměry.

Krátkodobé poklesy napětí jsou obecně uznávány za běžné události kvality elektřiny. Jsou charakterizovány dvěma charakteristickými hodnotami, hloubkou (nebo zbytkovým napětím) a dobou trvání.

V normě ČSN EN 50160 ed. 3 je v článku 4.3.2.6 uvedena klasifikace přechodných zvýšení napětí. Jsou-li shromážděny statistické údaje, musí se přechodná zvýšení napětí klasifikovat podle tabulky 3 normy ČSN EN 50160 ed. 3.

V poslední letech byl zaznamenán velký nárůst využití výkonové elektroniky a fotovoltaických elektráren. Tyto aspekty současně s dalšími stávajícími se značně podílejí na vzniku induktivní zátěže, jejichž neustálý nárůst má za následek vysokou degradaci kvality elektrické energie a přináší tak mnoho kritických problémů v rámci kompenzace jalové energie.