Ne-linearní zátěže jsou časté v některých průmyslových oborech a jsou typické pro aplikace jako indukční motory, svařování, lisování, výtahy, větrné elektrárny, jeřáby a další.

Zapínání vedení spínacím zařízením způsobuje přechodné jevy se strmou náběžnou vlnou s dobou náběhu řádově od desítek nanosekund do několika mikrosekund. Přesná hodnota a polarita odpovídá okamžiku v cyklu, v kterém se vyskytne sepnutí.

Poruchy v distribuční soustavě jsou hlavní příčinou krátkých přerušení napětí a tím i dodávky energie. Ve velké většině případů poruchy mají za následek průtok zkratového proudu, který musí být eliminován vypnutím části distribuční soustavy ohrožené poruchou.

Elektrická energie v distribučních sítích ve formě střídavého proudu je zboží, jehož cena je určena množstvím a kvalitou. Množství elektřiny se měří stanovenými měřicími přístroji – elektroměry.

Krátkodobé poklesy napětí jsou obecně uznávány za běžné události kvality elektřiny. Jsou charakterizovány dvěma charakteristickými hodnotami, hloubkou (nebo zbytkovým napětím) a dobou trvání.

V normě ČSN EN 50160 ed. 3 je v článku 4.3.2.6 uvedena klasifikace přechodných zvýšení napětí. Jsou-li shromážděny statistické údaje, musí se přechodná zvýšení napětí klasifikovat podle tabulky 3 normy ČSN EN 50160 ed. 3.

V poslední letech byl zaznamenán velký nárůst využití výkonové elektroniky a fotovoltaických elektráren. Tyto aspekty současně s dalšími stávajícími se značně podílejí na vzniku induktivní zátěže, jejichž neustálý nárůst má za následek vysokou degradaci kvality elektrické energie a přináší tak mnoho kritických problémů v rámci kompenzace jalové energie.

Současný rozvoj distribuované výroby elektřiny i automatizovaných výrobních procesů předpokládá i rozvoj měření. Je zřejmé, že při výrobě i odběru elektrické energie je nutné měřit činnou energii v obou směrech a jalovou energii s rozlišením podle kvadrantů.

Hlavní charakteristiky napětí v místech připojení uživatelů ve veřejných distribučních sítích nízkého napětí za normálních provozních podmínek udává ČSN EN 50160 ed. 3.