V červnu roku 2013 vstoupila v platnost vyhláška č. 193/2013 Sb. o kontrole klimatizačních systémů, tato vyhláška nabyla účinnosti v srpnu roku 2013. Tato vyhláška upřesňuje předchozí vyhlášku č. 277/2007, která ukládá, vlastníkům budov s klimatizačními systémy, povinnost zajistit pravidelnou kontrolu těchto systémů.
Nejdůležitější legislativní informace týkající se kontroly klimatizačních systémů
Základním zákonem, ze kterého vychází povinnost klimatizační systémy kontrolovat je zákon 406/2000 sb. o hospodaření s energií. Tento zákon byl několikrát pozměně (poslední změna 318/2012 Sb.).
V tomto zákonu jsou uvedeny základní pojmy, z nichž bych rád vypíchl dva nejdůležitější. První je pojem klimatizační systém „je to soubor všech zařízení na úpravu teploty, vlhkosti, čistoty a proudění vzduchu ve vnitřním prostředí včetně zařízení pro distribuci tepla, chladu a vzduchu, která jsou součástí budovy". V praxi se za klimatizaci považuje systém, který zajišťuje chlazení. Tedy o tom, zda systém kontrolovat či ne rozhoduje jeho chladící funkce, pokud chladicí funkci má, tak už se musejí zkontrolovat všechny jeho funkce (filtrace, zvlhčování, atd.). Druhým důležitým pojmem je chladící výkon klimatizačního systému. Dle zákona je za jmenovitý chladící výkon považován jmenovitý příkon pohonu zdroje chladu udaný výrobcem. Toto je velice kontroverzní definice, protože každý technik ví, že výkon se v žádném případě nerovná příkonu. Jedná se o velice důležitý pojem z toho důvodu, že zákon ukládá kontrovat ty klimatizační systémy, jejichž jmenovitý chladicí výkon je vyšší než 12 kW. Posuzuje se každý jednotlivý zdroj zvlášť, to je změna, protože dříve se do jmenovitého chladicího výkonu počítaly všechny zdroje v budově dohromady. Dříve platilo, že pokud byste měli v budově 12 zdrojů a každý se jmenovitým chladicím výkonem 1 kW, tak jste klimatizační systém museli kontrolovat. V současné době, pokud by nastal stejný případ, tak byste klimatizační systém kontrolovat nemuseli, protože tam není žádný zdroj o jmenovitém chladicím výkonu vyšším než 12 kW.
Vyhláška 193/2013Sb.
Tato vyhláška popisuje postup kontroly a hodnocení. Předmětem vyhlášky a úkolem kontrol je, v první řadě, posouzení účinnosti klimatizace a jejího výkonu s ohledem na snižování spotřeby energie. Výsledkem kontroly je zpráva, která obsahuje zjištěné závady a doporučená nápravná opatření. Vzor zprávy je součástí vyhlášky. Samotná kontrola obsahuje posouzení dokumentace z hlediska úplnosti a toho, zda dokumentace odpovídá reálnému provedení klimatizace. Dále vizuální kontrolu systému, včetně měření hluku agregátu, kontroly správnosti jednotlivých funkcí a kontroly tepelné izolace na potrubí, zahrnující i kontroly úniku vzduchu (např. pomocí termokamery). Dále kontrolní měření teploty a vlhkosti v klimatizovaných prostorech, kontrolu rychlosti proudění vzduchu (objem) v klimatizačním systému a na výustkách, měření tlakového spádu systému a v neposlední řadě kontrola (měření) energetické spotřeby.
Měření rychlosti proudění vzduchu a průtoku
Stanový se střední hodnota rychlosti proudění, která se vynásobí průřezem potrubí a vypočte se protečený objem vzduchu. Rychlost proudění vzduchu se měří buďto ve vzduchovodech, na výustkách, žaluziích či otevřených dveří.
Přístroje vhodné pro měření rychlosti proudění vzduchu a průtoku
- měření ve vzduchovodech: Pro měření ve vzduchovodech je ideální použít přístroj s dynamickou teplotní sondou (Pitotova trubice) či žárového anemometru (princip ochlazování žhaveného drátku). Sondy těchto měřicích přístrojů se vsouvají do vzduchovodu přes vyvrtané otvory průměru 10 - 12 mm. Ze všech změřených rychlostí v dílčích průřezech se stanoví střední rychlost. Po ukončení měření se vyvrtané otvory vhodným způsobem zaslepí .
- měření na výustkách a žaluziích: Pro měření na koncových členech je vhodné použít vrtulkového anemometru a měřicího kužele, který se nasadí na výustek. Pokud nemáte kužel, tak je možno použít rastrovacího způsobu měření kdy dochází k rovnoměrnému pomalému přejíždění přístroje po průřezu prvku. Zaznamenávají se rychlosti v dostatečném počtu měřených bodů a následně se vypočítá střední rychlost.
- měření v otevřených dveřích: Měření rychlosti v otevřených dveřích se používá v případech, kdy je rychlost proudění vzduchu ve dveřích je uvedena jako projektovaná (návrhová) hodnota. Rychlost proudění se měří v otevřených dveřích oddělujicích prostor s přetlakem od prostoru bez přetlaku. Pro toto měření je vhodný vrtulkový anemometr s vrtulkou o průměru 100 mm.
Měření rozdílu tlaků
U odvětracích zařízení, kde je požadován přetlak vůči přilehlým prostorám (např. chráněné únikové cesty) se při ověření měří rozdíl tlaků. V měřeném místě ve stěně (1,3 až 1,5 m nad podlahou) je osazen snímač rozdílu tlaků. Na měřicí přístroj (manometr) se připojí dvě ohebné hadičky. Konec jedné hadičky se napojí na snímač rozdílu tlaků ve stěně, čímž se přístroj aerostaticky propojí se sousedním prostorem (požární předsíní nebo přilehlým požárním úsekem). Konec druhé hadičky snímá tlak v prostoru chráněné únikové cesty. Dveře mezi měřenými prostory jsou zavřené.
Blue Panther s.r.o.
Mezi Vodami 29
143 00 Praha 4 - Modřany
Te.: 241 762 724-5
www.blue-panther.cz
Blue Panther Slovakia, s.r.o.
Trnavská 112
812 01 Bratislava
Tel./Fax: 248 292 215
www.blue-panther.sk
