Je-li ve stejném výkopu nebo trase více silových kabelů vedle sebe nebo nad či pod sebou, musí být mezi nimi ve všech směrech mezery podle tab. 1. Vzdálenosti podle tab. 1 však neplatí pro sdělovací kabely spojové, pro které je třeba respektovat zvláštní předpisy spojů.
Pro kabely v zastavěných i nezastavěných územích v hranicích měst a obcí platí požadavky normy ČSN 73 6005.
Dovolené proudové zatížení takto uložených kabelů se stanoví pomocí příslušného přepočítávacího součinitele podle článku 523 normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2.
Kabely sdělovacích, řídících a zvláštních obvodů mohou být uloženy v menších hloubkách, než uvádí tab. 2, a to z důvodu, aby nebylo nutno rozšiřovat šířku výkopu rýhy. Nad tyto kabely se klade vždy fólie (značení) podle ČSN 73 6006 a mezi níže položeným silovým kabelem, popř. kabely, se pokládají vodorovné přepážky (cihly, betonové desky apod.). Pro uložení sdělovacího vedení vzhledem k silovému vedení platí ČSN 73 6005. Stejné zásady a vzdálenosti platí i pro vedení řídící a zvláštní.
Klást kabely v celé trase ve vrstvách nad (pod) sebou se nedovoluje. Výjimku lze činit výjimečně tam, kde šířka pásma při vodorovném uložení kabelů je nedostatečná (např. v chodníku, zúžení trasy apod.).
V takových výjimečných případech se kabely, resp. jednotlivé polohy – vrstvy kabelů oddělují nehořlavými mechanicky pevnými vodorovnými oblouku odolnými přepážkami (cihly, betonové desky, tvárnice apod.). Přitom je nutno dodržet aspoň obvyklé vzdálenosti – mezery mezi jednotlivými polohami – vrstvami podle tab. 1.
Při uspořádání kabelu ve vrstvách nad (pod) sebou se uplatňuje zásada, aby kabely vyššího napětí byly dole, nižšího nahoře.
Vodorovné přepážky mezi kabely nn do 1 kV se nepoužívají.
Kladení kabelu v zemi ve vrstvách nad (pod) sebou je z hlediska výstavby, provozu, údržby a obnovy technicky nevýhodné a finančně nákladné. Použije se skutečně jen v nevyhnutelných případech, není-li možnost jiného způsobu uložení kabelů.
Při křižování musí být kabely od sebe odděleny přepážkou.
Při křižování se zemním vedením hromosvodu musí být kabel uložen nad tímto vedením a v místě křižování od něho vzdálen alespoň 50 cm.
Pro uložení jednožilových kabelů se volí buď uspořádání tří jednožilových kabelů v trojúhelníku bez mezer (uspořádání 1. - viz obr. 4), anebo vedle sebe v jedné rovině bez mezer (uspořádání 2. viz obr. 3).
Při delších a trvale plně zatížených vedeních z jednožilových kabelů s hliníkovým pláštěm se doporučuje uspořádání 1., aby ztráty energie způsobené proudy v pláštích byly co nejmenší. Uspořádání 1. se rovněž doporučuje v blízkosti sdělovacího vedení (při uložení ve společném výkopu).
Jsou-li jednožilové kabely uloženy v zemi předepsaným způsobem (tj. pokryté vrstvou písku a chráněné tvárnicemi nebo cihlami) a byla-li zemina po zasypání výkopu řádně udusána, nejsou již zapotřebí žádná další opatření na zajištění kabelů proti účinkům zkratových proudů. Při uspořádání 1. a 2. se uzemňují obvykle pláště kabelů na obou koncích. Zemní spoje hliníkových kabelových plášťů nutno dimenzovat i s ohledem na intenzitu plášťových proudů.
Při kladení paralelních vedení z jednožilových kabelů (tj. vedení připojených na společné přípojnice) se doporučuje střídání sledu fází (L1, L2, L3; L3, L2, L1; L1, L3, L2 atd.), aby kabely stejné fáze ve všech paralelních soustavách měly přibližně stejnou indukčnost. Kladení jednožilových kabelů do tvárnic se nedoporučuje s ohledem na poměrně velkou osovou vzdálenost kabelů jedné soustavy. Tam, kde by to bylo v ojedinělých případech výhodné, volí se kabely s olověným pláštěm s protikorozním ochranným obalem ze souvislé vrstvy PVC. Vedení tohoto druhu nemá být delší než 100 m až 200 m vzhledem ke snížení zatížitelnosti kabelu ve tvárnicích.
