Materiály a rozměry zemničů je nutno zvolit tak, aby vydržely účinky korozních vlivů a aby měly odpovídající mechanickou pevnost.
S ohledem na mechanickou pevnost a korozní odolnost v půdách s rezistivitou (měrným odporem) větší než 50 Ωm je možno vedle zemničů obvyklých minimálních rozměrů uvedených v ČSN 33 2000-5-54 ed. 3 používat i ocelové zemniče s nejmenšími rozměry podle tabulky 1. V ČR se naopak oproti údajům uvedeným v normě ČSN 33 2000-5-54 ed. 3 a některých dalších norem důrazně nedoporučuje používat měď, a to z důvodů uvedených dále.
Použije-li se např. v odůvodněných případech na zemniče měď, není problémem to, že by měď byla špatným materiálem pro uzemnění, ale to, že pokud by nebyla aplikována katodická ochrana, dochází v okruhu měděného zemniče k pozvolnému úbytku kovových částí z méně ušlechtilých materiálů, jakými je běžná i pozinkovaná ocel. Předpoklad, že měděné zemniče nepoškodí ocelovou výztuž betonového základu, se v ČR neprokázal, a proto doporučení přílohy ČSN EN 62305-3 ed. 2 používat měděné zemniče, je třeba brát střízlivě.
V půdách s rezistivitou (měrným odporem) menší než 50 Ωm a v lokalitách se stejnosměrnými bludnými proudy se volí průřezy úměrně větší s ohledem na výsledky korozního průzkumu provedeného např. podle ČSN 03 8372.
Pokud se výjimečně (navzdory výše uvedeným důvodům) použije měděný zemnič, pak se musí provést opatření, aby se zabránilo nebezpečí poškození jiných kovových častí v okruhu jeho působení elektrolytickou korozí. Musí se respektovat možnost vlivu koroze na ocel a aplikovat katodická ochrana k eliminaci makročlánku.
Měděné zemniče nesmějí být umisťovány v bezprostřední blízkosti ocelových zemničů, ani s nimi být spojovány. Nejmenší dovolená vzdálenost je 2 m.
