Rušivé světlo

Všechny typy venkovního osvětlení mohou být zdrojem rušivého světla. Patří mezi ně osvětlení pozemních komunikací, architekturní osvětlení (budovy, památky, mosty apod.), osvětlení dopravních značek (vnější osvětlení nebo prosvětlení), světelná signalizace, světlomety automobilů (čelní světlomety, signální světla), reklama (vnější osvětlení nebo prosvětlení) apod. Dokonce i osvětlení interiérů může být zdrojem rušivého světla prostřednictvím světla unikajícího z budov.

Nežádoucí účinky zahrnují:

• pronikání světla do místností, zahrad nebo dalších nemovitostí;
• dominantní vliv svítidel, světelných značek, signálních svítidel, osvětlených fasád a povrchů apod. na noční scenérii;
• záře oblohy.

Pronikání světla je v některých situacích některými místními obyvateli považováno za výhodu, například při dobře osvětleném vchodu nebo příjezdové cestě. Avšak obecně je vhodné pronikání světla omezit. Mezi metody pro omezení pronikajícího světla patří použití svítidel s malým neužitečným světlem, například výběrem svítidel s vhodnou provozní třídou svítivosti G*1, G*2, G*3, G*4, G*5 nebo G*6, a zabránění tomu, aby svítidla byla instalována ve větší výšce, než je zástavba a vegetace podél pozemní komunikace.
V tab. 1 jsou uvedeny provozní třídy svítivosti, ze kterých lze vybrat třídu ke splnění příslušných požadavků na snížení omezujícího oslnění a/nebo regulaci rušivého světla. Požadavky na maximální svítivost v cd/klm se ověřují pro skutečný sklon svítidla v provozní poloze.
Další požadavky týkající se nulových hodnot svítivostí nad 95° pro třídy G*4 a G*5 a nad 90° pro třídu G*6 se kontrolují pro skutečný sklon svítidla, pokud není z konstrukce svítidla zřejmé, že nad stanovený úhel není vyzařováno žádné světlo; například pokud svítící části nejsou z prostoru nad stanoveným úhlem viditelné.

Dominantnímu vlivu svítidel na noční scenérii lze také zabránit použitím svítidel s vhodnou provozní třídou svítivosti. Pokud svítidla pro osvětlení pozemní komunikace umístěná v otevřeném prostoru nemají vysokou provozní třídu svítivosti, mohou být viditelná na velkou vzdálenost. Vedle toho je třeba posoudit využití světelného toku a světelného toku dopadajícího vně osvětlované oblasti.
Záře oblohy je způsobena světlem, které je vyzařováno nebo odraženo do horního poloprostoru směrem k obloze a pak částečně odraženo zpět.
Při zatažené obloze je podíl světla, které se odráží zpět k zemi, vysoký. To může v městských oblastech vést k významnému zvýšení zdánlivého jasu oblohy a úrovně osvětlení terénu.
Záře oblohy se nicméně vztahuje zejména na situaci s jasnou oblohou. Podíl světla, které se odráží zpět, je malý a závisí na atmosférických podmínkách, jako je vlhkost nebo znečištění, ale přesto je dostatečně velký na to, aby vytvořil umělý jas oblohy, který omezuje viditelnost nebeských těles.
Jedním ze způsobů, jak snížit záři oblohy, je použít svítidla s malým nebo nulovým podílem světelného toku do horního poloprostoru, jako mají svítidla s vysokou provozní třídou svítivosti G*4, G*5 a G*6. Toto opatření úplně nezabrání určitému příspěvku ke zvýšení záře oblohy, jelikož část světelného toku vyzařovaného svítidly se odráží od pozemní komunikace a jejího okolí.

Snížení hladin osvětlení v určitých časových úsecích v průběhu noci lze považovat za prostředek pro snížení spotřeby elektrické energie, jehož doprovodným účinkem je snížení rušivého světla.
Při úvahách o zřízení osvětlení pozemních komunikací se mají zohlednit účinky světla pronikajícího do okolního prostředí, a to zvláště u pozemních komunikací ve venkovských oblastech, protože veřejnému osvětlení v městských oblastech se lze jen obtížně vyhnout.