Nejzávažnějším důvodem testování izolace je zaručení bezpečnosti osob i veřejnosti. Provedením testu stejnosměrným vysokým napětím mezi nenapájeným fázovým (živým) vodičem, uzemněným a zemnicím vodičem můžete eliminovat možný životu nebezpečný zkrat nebo zkrat do uzemnění, který by mohl způsobit požár.
Navíc je testování izolace důležité pro ochranu a prodloužení životnosti elektrických systémů a motorů. Periodické údržbové testy mohou poskytnout cenné informace o stavu opotřebení a pomoci s předpovědí možné poruchy systému. Včasná náprava problémů bude znamenat nejen bezporuchový chod systému, ale také prodlouží provozní dobu nejrůznějšího vybavení.
Testery izolačního odporu lze používat ke zjišťování integrity vinutí nebo kabeláže motorů, transformátorů, rozvaděčů a elektrických instalací. Metoda testování je daná typem testovaného vybavení a důvodem testování. Krátkodobé testování s okamžitým odečtem může být využito pro nízkokapacitní zařízení, přičemž testy s projekcí vývoje jako napěťovými kroky nebo testy dielektrické absorpce mohou být použity pro časově proměnné proudy trvající i několik hodin.
Při testování izolace používáme relativně vysoké stejnosměrné napětí, aby byl unikající proud zjevnější. Účelem přístrojů je aplikovat testovací napětí „nedestruktivním“ a velmi kontrolovaným způsobem. Přestože dodávají vysoké napětí, dodávaný proud je přísně omezený. Pomáhá to zabránit poškození systémů s nedostatečnou izolací a zamezit tomu, aby byl obsluhující pracovník vystaven nebezpečně vysoké úrovni proudu při náhodném kontaktu.
Všechny digitální multimetry (DMM) mají schopnost měření odporu (v ohmech). Tato funkce však využívá jen pár voltů. U systémů, které mají pracovat s více než pár volty, nám použití standardní funkce měření odporu neposkytuje přesný obrázek neporušenosti izolace. Izolaci chceme měřit při vyšším než provozním napětí. Zaručí to, že se projeví všechny případné úniky, a pokud existuje možnost vzniku elektrického oblouku, v řízených testovacích podmínkách ji objevíme.
Při měření pod napětím dochází v izolaci k fyzickým jevům, v jejichž důsledku dochází k průtoku proudu. Můžeme rozlišit následující součásti proudu protékajícího izolací při měření odporu:
- kapacitní nabíjecí proud – závislý na kapacitě (např. na délce měřeného kabelu),
- polarizační (absorpční) proud – výsledek přesunování nábojů či dipólů pod vlivem elektrického pole,
- únikový proud izolace – součet proudů plynoucích materiálem či po povrchu.
Charakter proudu plynoucího v izolaci způsobuje, že na hodnotu změřeného izolačního odporu má vliv čas měření, ale také vlhkost, teplota, měřicí napětí a čistota povrchu izolačního materiálu.
Třívodičová metoda používaná u všech pokročilých přístrojů umožňuje eliminovat vliv proudu povrchového svodu. V případě kabelů je nutné ovinout izolaci žíly kovovou fólií, která je napojena na stínicí svorku měřicího přístroje – měřen je pouze únikový proud proudící izolací. Měření třívodičovou metodou je doporučováno všude tam, kde máme co do činění s velkými plochami vystavenými vlivům znečištění. Uplatnění třívodičové metody je důležité v případě měření objektů s velmi vysokými hodnotami odporu (více než 100 MΩ).
