Tato poměrně stručná norma obsahuje prakticky jen bezpečnost, a to v kap. 42: Ochrana před účinky tepla, kde obsahuje čtyři kapitoly, a to: kapitolu 421 "Všeobecně", dále kap. 422 "Ochrana před požárem". Za pozornost v ní stojí čl. 422.1, kde se uvádí: "Elektrické zařízení nesmí být příčinou vzniku požáru okolních hmot."
Dále je v kap. 423 "Ochrana před popálením" normalizován tento text: Přístupné části elektrického zařízení v dosahu rukou nesmí dosáhnout teploty, která by mohla způsobit popáleniny osobám a nesmí překročit hodnoty uvedené níže.
Tam, kde může povrchová teplota upevněného zařízení dosáhnout nebezpečných teplot:
- umístí se zařízení „na“ nebo „v“ hmotách odolávajících těmto teplotám nebo
- zařízení se odcloní nebo
- zařízení se vhodně umístí, aby unikající teplo „nemohlo škodit“
Pokud zařízení jiskří nebo mohou vznikat výboje:
- zařízení se odcloní nebo
- zařízení se uzavře do hmoty odolávající oblouku a jiskrám
Jestliže elektrické zařízení obsahuje významné množství hořlavé tekutiny (25 l), je nutné učinit opatření zabraňující hoření a šíření plamene. Např.:
- zřídí se pod zařízením záchytná jímka nebo
- zařízení se umístí v komoře s odpovídající požární bezpečností s prahy (bránící šíření – rozlévání hořlavé tekutiny) a s odvětráváním spalin (výhradně do venkovního prostoru)
Ochrana před popálením
Mezní povrchové teploty zařízení:
- ruční ovládání – 55 °C pokud je z kovu, 65 °C pokud je nekovové
- určené k dotýkání – 70 °C pokud je z kovu, 80 °C pokud je nekovové
- není nutné se dotýkat – 80 °C pokud je z kovu, 90 °C pokud je nekovové
Ochrana proti přehřátí
Vzduchové vytápění musí mít dva na sobě nezávislé omezovače teploty (termostaty apod.).
Zařízení pro ohřev vody nebo páry musí mít jeden ochranný přístroj, který má nesamočinný návrat a musí být vždy použit přetlakový ventil.
