Proudové chrániče musí být pravidelně testovány, a to v intervalech, které předepisuje výrobce, není-li nějakým dalším nařízením tento interval zkrácen. Obvyklý testovací interval pro běžné proudové chrániče je jeden měsíc. Znamená to tedy, že alespoň jedenkrát měsíčně musí být stisknuto testovací tlačítko všech instalovaných proudových chráničů.
Tato povinnost připadá na provozovatele zařízení a nelze se jí žádným způsobem právně vyhnout.
Pro vyhovění požadavkům ČSN EN 61008-1 ed. 2 nebo ČSN EN 61009-1 ed. 2 na testovací intervaly se doporučuje provádět test tlačítkem jedenkrát ročně. Tyto chrániče lze tudíž doporučit do provozů, kde je vyžadována maximální provozní spolehlivost nebo tam, kde lze očekávat, že pravidelné měsíční testy nebudou z nějakých důvodů prováděny.
Některé speciální normy předepisují i intervaly testů proudových chráničů. Např.: ČSN 33 2140 udává, že chrániče musí být tlačítkem testovány každé tři měsíce. Nicméně z toho nevyplývá, že pro běžné chrániče se interval prodlužuje. Naopak, pokud je výrobcem předepsána povinnost testu jednou za měsíc, musí být minimálně takto často prováděn. Pouze v případě, kdy je výrobcem předepsaný interval delší, je nutno v souladu s uvedenou normou provádět test jednou za tři měsíce.
Uvedený měsíční testovací interval chráničů běžné konstrukce, který se může zdát velmi krátkým, je volen záměrně. Jak již bylo uvedeno, náchylnost tohoto druhu konstrukce k možné provozní nespolehlivosti nelze zanedbat. Tento problém je charakteristický pro toto provedení chráničů, (vybavovací obvod je z hlediska této náchylnosti v podstatě identický u proudových chráničů všech výrobců).
Revize elektrických zařízení, a tím i proudových chráničů, je problematika zcela odlišná od pravidelného testování chrániče. Pravidelným testováním pouze ověřujeme schopnost chrániče vybavit. Revize naproti tomu vyžaduje detailní posouzení vypínacích charakteristik chrániče, tzn. měření vypínacích a nevypínacích proudů i časů. Problematiku revizí postihuje ČSN 33 2000-6. Z hlediska proudových chráničů jsou podstatné následující pasáže:
Ochrana automatickým odpojením od zdroje
Ověření účinnosti opatření pro ochranu při poruše (ochranu před dotykem neživých částí) automatickým odpojením od zdroje se provede tímto způsobem:
Pro sítě TN
Skutečnost, že ochrana vyhovuje požadavkům 411.4.4 a 411.3.2 části 4-41, se musí ověřit změřením impedance poruchové smyčky.
Jestliže se jako přístroje pro odpojení použijí proudové chrániče s IΔn ≤ 500 mA, není obvykle třeba provádět měření impedance poruchové smyčky.
Při použití proudových chráničů není obvykle třeba provádět měření impedance poruchové smyčky z důvodu ověření podmínky automatického odpojení pomocí proudového chrániče. Ověřením impedance poruchové smyčky se však ověřuje, zda je zajištěno automatické odpojení obvodu i při poruše před chráničem, a zda je zajištěna spojitost vodičů obvodu. To je důležité zejména v případech, kdy je ochranný vodič vedený mimo magnetický obvod proudového chrániče spojen pouze s ochranným vodičem sítě (popř. vodičem PEN) před proudovým chráničem. Z důvodu ověření spojitosti obvodu je vhodné měřit i impedanci smyčky, fázový vodič – nulový vodič, a to i v obvodech nechráněných proudovým chráničem.
Předností, oproti ostatním způsobům ověřování, je měření impedance poruchové smyčky. Alternativní ověření se uplatňuje v případech, kdy je již (při malých impedancích) přesnost měření nedostačující. Před měřením impedance poruchové smyčky se ověřuje, zda neživé části a ochranný vodič napájecí sítě jsou vodivě spojeny. Toto ověření provádějí přístroje odpovídající EN 61557-3 již v rámci samotného měření.
Jak již bylo uvedeno výše, lze proudový chránič použít pro rychlé vypnutí v případech, kdy vyšší hodnota impedance poruchové smyčky nezaručuje dostatečně rychlé vypnutí nadproudovými přístroji. Nicméně toto řešení lze doporučit až pro situace, kdy není možné jiné řešení. Určitě by nemělo docházet k tomu, že tímto způsobem bude postupováno již při základním návrhu. Důležitost kontroly poruchové smyčky pak zdůrazňuje právě zmíněná poznámka.
Pravidelná revize
Při pravidelné revizi se provádí podrobné přezkoumání instalace. To musí být provedeno bez demontáže, nebo jen s demontáží částečnou, pokud to situace vyžaduje. Přitom se provádějí příslušné zkoušky a měření podle kapitoly 61, včetně ověření požadavků na dobu odpojení, jak je pro proudové chrániče stanoveno v části 4-41.
Podle HD 60364-4-41 platí, že maximální doby odpojení by měly být ověřovány při reziduálním proudu 5 IΔn. Tato poznámka opět dokládá to, co již bylo zmíněno. Z hlediska vypínacích dob není obecně podstatné, za jak dlouho vypne chránič při jmenovitém reziduálním proudu, ale až při jeho pětinásobku. Tato hodnota odpovídá reálným situacím a to v případě ochrany osob 30 mA chráničem. Takovýto chránič i při jmenovitém reziduálním proudu musí vybavit do 0,3 s, kdy pro normální a nebezpečné prostory je požadováno 0,4 s.
Nicméně faktický dopad tohoto ujednání je pro revize zásadní. Jako každý výrobek, i proudové chrániče během své životnosti částečně mění své charakteristiky. I když je pro ochranu osob předepsán chránič s citlivostí 30 mA s ohledem na skutečnost, že proudový chránič není omezující prvek, je reálný tělový proud do doby odpojení mnohem vyšší. Obvykle 4 – 5 násobek IΔn). Tato poznámka pak zajišťuje, aby charakteristiky chrániče byly ověřovány skutečně tam, kde mají reálný dopad na bezpečnost, a aby se naopak netrvalo na částečných bezvýznamných posunech charakteristik v oblasti IΔn, které mohou být ve skutečnosti způsobeny jen chybou měření.
Lhůty pravidelných revizí
Pro byty, obydlí a příbytky mohou být vhodné delší lhůty (např. 10 let). Revize elektrické instalace se důrazně doporučuje při výměně nájemníků nebo majitelů.
Výše uvedený příklad lhůt je návodem pro případy, kdy v jednotlivých evropských zemích nejsou lhůty pravidelných revizí dosud stanoveny. V ČR jsou lhůty pravidelných revizí uvedeny v ČSN 33 1500:1990, popř. i v dalších normách. Určují se s ohledem na základní charakteristiky instalací (viz 3.1 ČSN 33 2000-3:1995). Na základě těchto podkladů lze doporučit lhůty elektrické instalace, které jsou provedené v jednotlivých objektech a prostorech podle příslušných oddílů části 7, souboru ČSN 33 2000. K těmto lhůtám patří:
- prostory s vanou nebo sprchou a umývací prostory (oddíl 701), doporučená lhůta 3 roky
- prostory plaveckých bazénů a fontán (oddíl 702) – doporučená lhůta 1 rok
- místnosti se saunovými kamny (oddíl 703), doporučená lhůta 3 roky
- staveniště a demolice (oddíl 704), doporučená lhůta 0,5 roku
- zemědělská a zahradnická zařízení (oddíl 705), doporučená lhůta 3 roky
- omezené vodivé prostory (oddíl 706), doporučená lhůta 3 roky
- zařízení pro zpracování dat (oddíl 707), doporučená lhůta 5 lel
- parkovací místa karavanů v kempech (oddíl 708), doporučená lhůta 1 rok
- venkovní osvětlení (oddíl 714), doporučená lhůta 4 roky
- Pro další objekty a prostory jsou lhůty uvedeny v ČSN 33 1500
Provádění pravidelných revizí odběrných elektrických zařízení bytů, obydlí a příbytků, není v ČR předepsáno. Je však vhodné, účelné a žádoucí tyto revize po dohodě s vlastníkem nemovitosti provádět. Zejména se považuje za účelné provést revizi při zvýšení hodnoty rezervovaného příkonu při zvýšení jmenovité hodnoty hlavního jističe před měřícím zařízením. V některých případech, i při změně uživatelů bytů, obydlí a příbytků (při změně odběratelů elektřiny), tzn. v případech vyžadujících uzavření nové smlouvy o dodávce elektřiny. Zde je nutné opět zdůraznit, že revize je zcela něco jiného, než pravidelný test chrániče. Pravidelné testovací lhůty tudíž nejsou tímto článkem nijak dotčeny.
Příklad postupu ověřování proudových chráničů
Dále uvedená měření se provádějí poté, kdy byla prohlídkou ověřena správná volba chráničů. A to zjištěním údajů na chrániči a jejich porovnáním s požadavky norem a potřebami instalace.
Účinnost samočinného odpojení od zdroje proudovým chráničem se doporučuje ověřovat v dále uvedeném sledu a rozsahu:
Ověření mezních hodnot reziduálních proudů proudových chráničů
V návaznosti na ověření skutečné hodnoty vybavovacího reziduálního proudu, zjištěného jeho generováním, se dále ověří mezní parametry střídavého vybavovacího reziduálního proudu chrániče. Chránič se zatíží generovaným zkušebním reziduálním proudem o hodnotě menší nebo rovné polovině jeho jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu a hodnotou větší než 20 % tohoto proudu. Při tomto zatížení nesmí proudový chránič vybavit. Tím se ověřuje dodržení hodnoty tzv. reziduálního nevybavovacího proudu, tj. proudu, při němž chránič nesmí vybavit. Následně se pokračuje zatížením proudového chrániče zkušebním reziduálním proudem o hodnotě jmenovitého reziduálního proudu. U chráničů typu S po prodlevě přibližně 30 s. Při tomto zatížení proudový chránič musí vybavit nejpozději ve stanoveném čase. Přitom se zjistí skutečný čas, za který proudový chránič vybaví. Tento čas nemá překročit 0,3 s pro chrániče obecného typu a chrániče typu G a 0,5 s pro selektivní chrániče. Při těchto měřeních se současně měří hodnota dotykového napětí na ochranném vodiči, která musí být vyhovující. Ze zatížení proudem o velikosti 20 % až 50 % jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu a z napětí, které se přitom měří, jsou měřicí přístroje pro ověřování proudových chráničů obvykle schopné pro místo, kde se měření provádí, odvodit a také udat nejen napětí na ochranném vodiči ale i impedanci poruchové smyčky.
Uvedené ověřování se provádí u všech typů chráničů, chráničů citlivých jenom na střídavý reziduální proud, tak u chráničů typu A, tj. chráničů citlivých na pulzující stejnosměrný proud i u chráničů typu B citlivých jak na pulzující tak na vyhlazený stejnosměrný proud.
Ověření proudových chráničů se zpožděnou charakteristikou, typu G
V případě použití selektivních proudových chráničů se selektivita vybavení ověřuje nejprve kontrolou údajů jmenovitého reziduálního proudu uvedeného na chrániči. Selektivní proudový chránič předřazený proudovému chrániči, obecného typu nebo typu se zpožděnou charakteristikou, musí mít hodnotu jmenovitého reziduálního proudu vždy o předepsanou hodnotu vyšší. Obvykle musí být jmenovitý vybavovací reziduální proud selektivního chrániče alespoň třikrát větší, než jmenovitý vybavovací reziduální proud chrániče neselektivního. U chráničů s citlivostí 10 mA až 100 mA obecného typu, jimž je předřazen selektivní chránič, lze navíc selektivitu ověřit jejich zatížením zkušebním reziduálním proudem rovným 5násobku jejich jmenovitého reziduálního proudu, měří se v obou polaritách. Selektivita je prokázána, došlo-li při tomto proudu k vybavení, pouze, chrániče obecného typu. Přitom se měří čas vybavení tohoto chrániče. Asi 30 s po této zkoušce, aby nedocházelo ke zkreslení výsledků vzhledem k možnému ovlivnění vybavovací charakteristiky předchozí zkouškou, se provede zkouška selektivních proudových chráničů tak, že se zatíží zkušebním reziduálním proudem rovným jejich jmenovitému vybavovacímu reziduálnímu proudu. Doba jejich vypnutí má být v mezích 0,13 až 0,5 s a musí být pro tento proud delší, než doba vypnutí chráničů řazených za nimi.
Prodlevu 30 s se u selektivních chráničů doporučuje dodržet před zkouškou zatížením zkušební proudem rovným jeho jmenovitému reziduálnímu vybavovacímu proudu, i po jeho ověřování proudem, při němž chránič nesmí vybavit.
V případě použití proudových chráničů typu G, je třeba ověřit, zda vypínají skutečně opožděně. Proudové chrániče obecného typu, s charakteristikou bez zpoždění, totiž mají předepsaný vypínací čas při pětinásobku jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu kratší než 40 ms, přičemž dolní mez doby vypnutí není stanovena. Předepsaný vypínací čas proudových chráničů typu G je pro jakýkoliv reziduální proud delší nebo rovný 10 ms. Přitom pro pětinásobek jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu je předepsaný vypínací čas kratší než 40 ms, jako u chráničů obecného typu. U chráničů typu G je tedy třeba ověřit, že i při pětinásobku jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu vypínají, v časovém rozmezí od 10 ms do 40 ms.
Ověření chráničů typů A a B (citlivých též na jiné než pouze střídavé reziduální proudy)
Funkčnost samočinného odpojení od zdroje proudovým chráničem se ověřuje vždy s ohledem na citlivosti chrániče, tzn. na druh reziduálního proudu, pro který je chránič konstruován. Pokud je chránič konstruován pro funkci i při jiných reziduálních, než střídavých proudech, např.: i pro pulzující nebo stejnosměrný proud, pak se jeho funkčnost ověřuje také působením příslušného druhu proudu.
V případě chráničů typu A s označením se postupuje tak, že po ověření působením střídavého reziduálního proudu, podle již popsaných postupů, se ověřuje funkčnost chrániče ještě jeho zatížením zkušebním pulzujícím reziduálním stejnosměrným proudem o hodnotě rovné 1,4násobku jeho jmenovitého vybavovacího reziduálního proudu. Přitom se měří doba vypnutí chrániče. Ověřuje se působením proudu vždy v obou polaritách.
Zjištěné časy jsou obvykle kratší, než při ověřování působením střídavého proudu.
V případě chráničů typu B se postupuje tak, že po ověření působení střídavého proudu a pulzujícího stejnosměrného proudu, dle popsaných postupů, se ověřuje funkčnost chrániče ještě působením stejnosměrného reziduálního proudu.
Ta se ověřuje při použití vhodného zkušebního přístroje generováním narůstajícího stejnosměrného reziduálního proudu. Chránič musí vybavit při hodnotě tohoto proudu menší nebo rovné 2násobku jmenovitého vybavovacího reziduálního proudu, aniž by se při tomto ověřování měřil čas. Následně se měří doba vypnutí chrániče, ještě při jeho zatížení zkušebním stejnosměrným reziduálním proudem o hodnotě rovné dvojnásobku jmenovitého vybavovacího reziduálního proudu. Ověřuje se působením stejnosměrného proudu vždy v obou polaritách.
Ověření funkce kontrolního tlačítka
Na závěr následuje ověření funkce kontrolního tlačítka proudového chrániče, která se prokazuje jeho stisknutím. Tak se ověřuje funkce proudového chrániče při jeho uvádění do provozu a dále během provozu v termínech stanovených výrobcem proudového chrániče. Proudový chránič musí při každém stisknutí kontrolního tlačítka spolehlivě vybavit. Tato kontrola nenahrazuje ověření vlastností proudového chrániče.
Uvedená norma používá pro parametr jmenovitý reziduální proud označení jmenovitý reziduální vybavovací proud nebo jmenovitý vybavovací reziduální proud.
