Pro připojování, usazování a umisťování všech elektrických strojů točivých i netočivých včetně výkonových transformátorů, reaktorů, tlumivek, výkonových polovodičových měničů, silových kondenzátorů a pohonů s elektromotory stále platí technická norma ČSN 33 2190.
Nese název Elektrotechnické předpisy. Připojování elektrických strojů a pohonů s elektromotory, která byla vydána již v roce 1987 a která se odkazuji na řady již neplatných norem.
Norma také stanoví požadavky na připojování elektrických pohonů s elektromotory s jmenovitým výkonem do 100 kW na rozvodné sítě nízkého napětí a hlediska pro volbu elektromotorů těchto pohonů.
Norma platí i pro připojování, usazování a umisťování dovážených strojů a pohonů. Neplatí však pro připojování, usazování a umisťování zvláštních elektrických strojů a pohonů, pokud pro ně byly vydány samostatné normy.
Ohledně připojení norma v obecné rovině uvádí, že všechny stroje a pohony musí být připojeny tak, aby je bylo možné jednotlivě nebo po skupinách odpojit od sítě nebo zdroje a bylo možné na nich po odpojení bez nebezpečí pracovat.
Je-li při obsluze stroje nebo pohonu nebezpečí úrazu, musí být možné vypnout stroj nebo pohon z místa obsluhy.
Pro vypínání strojů a pohonů musí být použito spínačů vypínajících najednou všechny póly těch proudových obvodů, které mají napětí proti zemi, vyjma nulovacího a ochranného vodiče.
Vedou-li ke stroji nebo pohonu kromě napájecího vedení ještě jiná vedení (např. sekundární vedení transformátorů), musí být možné odpojit na všech pólech i tato vedení (vyjma nulovacího, středního a ochranného vodiče), jestliže by při nevypnutí jednotlivých vedení mohlo na stroji vzniknout napětí větší než 50 V proti zemi v prostředí obyčejném nebo 24 V v prostředí vlhkém, popř. 12 V ve zvlášť nepříznivých případech.
Při připojování vodičů musí být zachovány předepsané povrchové cesty a vzdušné vzdálenosti. Odbočky ke svorkám transformátorů, kondenzátorů apod. musí být udělány tak, aby vzdálenosti mezi jednotlivými vodiči nebyly menší než prověřené vzdušné vzdálenosti mezi svorkami připojovaných strojů a aby změna vzdálenosti mezi vodiči nezvyšovala nebezpečí přeskoků.
Svorkovnicové kryty musí být voleny tak, aby se do nich mohly zavést vodiče i s ochranným obložením.
V případech, kdy se použije přívodních vodičů o přůřezu větším, než dovoluje svorkovnice stroje (např. se zřetelem k dovolenému úbytku napětí), musí být vhodně vyřešeno připojení stroje (např. použitím přechodové skříně), které zaručí bezpečné připojení a krytí vodičů ve svorkovnici stroje.
Konce přívodů, k nimž se stroje a pohony připojují, musí být dostatečně dlouhé, aby poskytovaly případnou rezervu pro opravy a aby připojovací svorky nebyly v provozu mechanicky namáhány.
