Vedení kabelů v elektroinstalačních lištách (trubkách)

Uložení

Vedení v elektroinstalačních trubkách lze klást na povrchu, pod omítkou, ve stavební konstrukci apod. Elektroinstalační trubky je nutno ukládat tak, aby byly zachovány těsnost a krytí soustavy.
Vnitřní povrch elektroinstalačních trubek, jakož i stavebních dutin musí být hladký a jejich spoje i konce musí být upraveny tak, aby nepoškodily vtahované nebo vkládané vodiče.
Elektroinstalační trubky musí být zaústěny do instalačních krabic, krabicových rozvodek, přístrojů, skříní apod. tak, aby kovové pláště trubek byly zakončeny ve vstupních hrdlech a dovnitř byly zavedeny jen izolační vložky trubek nebo izolační trubky se zarovnanými konci a zaoblenými hranami, popř. izolační vývodky.
Vyústění trubek musí být zakončena izolačními vývodkami. U izolačních trubek postačí zaoblení vstupní hrany.

Volba velikosti

Velikost elektroinstalačních trubek, lišt, kanálů apod. nutno volit takovou, aby do nich bylo možno zatahovat nebo vkládat potřebný počet vodičů bez poškození.
Při volbě velikosti elektroinstalačních trubek (dále jen trubek) je nutno uvažovat jmenovitý průřez vodičů a jejich vnější průměr, minimální přípustný poloměr ohybu, počet zatahovaných vodičů, jejich poddajnost a hladkost povrchu, jakož i vliv materiálu jejich obalů na zatahování (opletení, polyvinylchloridový plášť), délku úseku, počet ohybu (kolen) mezi krabicemi, skříněmi, vývodkami, přístroji apod.

Vtahování a vkládání vodičů

Vodiče různých proudových soustav s různým napětím a různých proudových obvodů se nesmějí vtahovat do jedné trubky (dutiny, korýtka, žlabu apod.) mimo následující případy a uspořádání.
Do společné trubky lze klást řídící, sdělovací i zvláštní obvody, pokud jiné předpisy nestanoví jinak a pokud tím netrpí přehlednost obvodů a bezpečnost provozu. Použité vodiče musí být řádně označeny, aby nemohlo dojít k jejich záměně.
Pomocné proudové obvody mohou být v jedné trubce s obvodem silovým, napájejícím totéž zařízení. Pro vodiče obvodu SELV a PELV uložené v trubce platí požadavky uvedené v normě ČSN 33 2000-4-41 ed. 3.
Do společné trubky lze ukládat vodiče více silových obvodů téhož napětí do hodnoty 1 000 V za těchto podmínek:

• vodiče musí vyhovovat zkoušce napětím 4 000 V;
• každý obvod musí mít svůj vlastní nulový, střední, popř. ochranný vodič, sdružený obvod se považuje za jeden obvod;
• obvody uložené ve společné trubce musí být vyvedeny z jednoho rozváděče, ve kterém musí být všechny jištěny;
• všechny obvody uložené ve společné trubce musí být vypínatelné jedním spínačem (stykačem, relé, jističem apod.); této podmínce vyhovuje i hlavní vypínač společné rozvodnice, jistič před bytovým elektroměrem apod., přičemž tímto spínačem se musí vypínat najednou všechny užité fáze;
• je nutné učinit takové opatření, aby bylo patrné na viditelných místech v celé trase, který vodič ke kterému obvodu patří;
• vodiče uložené ve společné trubce musí být dimenzovány a jištěny se zřetelem k seskupení vodičů pod společným obložením (s výjimkou obvodů v bytových instalacích podle normy ČSN 33 2130 ed. 3).

Pokud vodiče různých proudových soustav nebo soustav s různými napětími nesmějí být ve společné trubce, nesmějí být ani ve společné rozvodce nebo krabici; mohou však být v jedné rozvodnici nebo rozvodné (průchozí) skříni, jsou-li přehledně uspořádány.
Pokud vodiče různých proudových obvodů totožné proudové soustavy procházejí stejnou krabicí, lze v ní přerušit vodiče jen jednoho obvodu.
Paralelně spojené vodiče téhož proudového obvodu se doporučuje klást do společné trubky.
Vodiče sdružených obvodů se musí klást do jedné trubky.
V trubce ocelové nebo s ocelovým pláštěm musí být vždy uloženy všechny vodiče téhož proudového obvodu včetně nulového vodiče, pokud je nebezpečí nedovoleného zahřívání vířivými proudy.

Ohýbání trubek

Při ohýbání trubek na montáži se smí světlý průřez zmenšit jen tak, aby se vodiče mohly lehce a bez poškození protáhnout. Poloměr zakřivení má být roven aspoň 10násobku světlosti trubky. Trubky se musí ohýbat pomocí příslušných zařízení nebo pomůcek.
Použije-li se při ohýbání trubek zařízení, které zaručuje, že se světlost trubky prakticky nezmění, může být poloměr ohybu snížen až na čtyřnásobek jejího vnějšího průměru.
Ohebné trubky se zpravidla ohýbají s poloměrem ohybu rovným asi čtyřnásobku vnějšího průměru; lze však je ohýbat i s menším poloměrem, pokud se tím příliš neztíží protahování vodičů.

Požadavky na příslušenství elektroinstalačních trubek

Na vedení v trubkách se musí používat příslušenství trubek (spojek, kolen, vývodek, krabic, rozvodek apod.) vhodného pro daný druh elektroinstalačních trubek a zaručujících potřebnou ochranu vodičů i těsnost soustavy.
Krabice a rozvodky musí vyhovovat danému prostředí stejně jako použité trubky. Musí být dostatečně prostorné a musí se při montáži osadit tak, aby se daly kdykoliv snadno otevřít a opět zavřít. Mají být pokud možno mimo dosah; v dosahu umístěné krabice a rozvodky musí mít víčka a kryty odnímatelné pouze nástrojem.
Délka úseku v trubkách mezi sousedními krabicemi nebo rozvodkami, popř. k přístrojům a vyústění nemá být větší než 15 m u přímého vedení a než 10 m u vedení s ohyby nejvýše se dvěma koleny (u vedení s vodiči do 4 mm² se třemi koleny).

Křižování a souběh vedení

Při křižování a souběhu se mohou trubky jednotlivých vedení navzájem dotýkat.
Při křižování a souběhu vedení v trubkách s můstkovými vodiči, s jednožilovými vodiči, kladenými do omítky nebo na povrchu, mohou být obě vedení kladeny i bez mezer.
Jako další požadavky pro souběh a křižování vedení v trubkách s kabely platí požadavky normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2.