Projektování detekčních a poplachových zón systémů EPS

Rozdělení objektu na detekční a poplachové zóny se provádí rovněž s ohledem na požárně technické charakteristiky převažujících hořlavých materiálů a je nedílnou součástí PBŘ, stejně jako stanovení rozsahu ochrany (střežení) objektu.

Rozsah ochrany (střežení) je myšlený popis toho, zda se má jednat o systém EPS s tlačítkovými anebo samo­ činnými hlásiči. V případě použiti samočinných hlásičů je třeba stanovit funkční cíle systému EPS.
Objekt se rozděluje na detekční zóny tak, aby mohlo být místo vzniku požáru vždy co nejrychleji identifikováno signalizací z indikačního zařízení. Detekční zóny systému EPS nemusí být vždy totožné s požárními úseky.
Při vymezení detekčních zón se přihlíží zejména k vnitřnímu dispozičnímu uspořádání a provozním podmínkám objektu, k evakuačním podmínkám, ke správnému stanovení poplachových zón a k existenci jakéhokoliv zvláštního rizika. Zvláštní důraz musí být věnován správnému vymezení těch detekčních zón, ve kterých je systém EPS použit současně k aktivaci jiných doplňujících, ovládaných a pomocných zařízení.

V objektech chráněných systémy EPS se samočinnými hlásiči požáru musí rozdělení objektu na detekční zóny vyhovovat zejména následujícím požadavkům:

• a) jedna detekční zóna nesmí pokrývat více než jeden požární úsek (malé požární úseky mohou být ignorovány);
• b) plocha podlahy jediné detekční zóny může být nejvýše 2 000 m² nebo nesmí v ní být více než 32 bodových hlásičů požáru; jiný postup je možný pouze v případě, kdy technické podmínky výrobce samočinného hlásiče umožňují adresné střežení více zón současně, např. hlásiče teplot liniového typu, aspirační hlásiče apod.;
• c) zahrnuje-li detekční zóna více jak 5 místností, musí být informace o střežené místnosti, ve které hlásič signalizuje požár identifikována buď na ústředně systému EPS, nebo na paralelní signalizaci;
• d) detekční zóna s neadresovatelnými hlásiči požáru nesmí přesahovat přes jeden požární úsek; hranice detekční zóny musí v takovém případě odpovídat hranicím požárního úseku a plocha podlahy detekční zóny nesmí přesáhnout mezní rozměry tohoto požárního úseku stanovené podle souboru norem ČSN 73 08xx Požární bezpečnost staveb;
• e) je-li to technicky proveditelné, měla by být každá detekční zóna omezena na jedno podlaží budovy, kromě případů kdy:
  1) detekční zóna sestává ze schodišťové šachty, osvětlovací šachty, výtahové šachty nebo jiné obdobné konstrukce přesahující jedno podlaží, ale v rámci jednoho požárního úseku, nebo
  2) celková obytná plocha podlaží objektu nepřesahuje 300 m².

Při návrhu detekčních a poplachových zón je třeba zaměřit pozornost zejména na přehlednost detekční zóny, přístupové a únikové možnosti uvnitř detekční zóny, dispoziční řešení a způsob užívání místností či prostor uvnitř detekční zóny.
Rozdělení objektu na poplachové zóny musí být provedeno v závislosti na evakuačních podmínkách a předpokládaném druhu požárního poplachu v souladu s PBŘ. U technologických celků se vychází také z technické dokumentace a návodů výrobců technologie.
Pokud místní podmínky umožňují při dodržení shora uvedených požadavků vyhlášení všeobecného poplachu v celém objektu, není rozdělení na poplachové zóny nutné (celý objekt tvoří jednu poplachovou zónu).
Poplachová zóna může zahrnovat více detekčních .zón, nejméně však jednu detekční zónu. Hranice poplachové zóny a detekčních zón se musí shodovat.