Jedná se o měření, které se provádějí poté, co byla prohlídkou, tj. zjištěním údajů na chrániči a jejich porovnáním s požadavky norem a potřebami instalace, ověřena správná volba chráničů. Účinnost samočinného odpojení od zdroje proudovým chráničem se doporučuje ověřovat v dále uvedeném sledu a rozsahu:
Ověření mezních hodnot reziduálních proudů proudových chráničů
V návaznosti na ověření skutečné hodnoty vybavovacího reziduálního proudu zjištěné jeho generováním (čímž se ověří základní požadavky části 4-41) se dále ověří mezní parametry střídavého vybavovacího reziduálního proudu chrániče. Chránič se zatíží generovaným zkušebním reziduálním proudem o hodnotě menší nebo rovné polovině jeho jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu a větší než 20 % tohoto proudu. Při tomto zatížení nesmí proudový chránič vybavit. Tím se ověřuje dodržení hodnoty tzv. reziduálního nevybavovacího proudu, tj. proudu, při němž chránič nesmí vybavit. Následně (u chráničů typu S po prodlevě přibližně 30 s) se pokračuje zatížením proudového chrániče zkušebním reziduálním proudem o hodnotě jmenovitého reziduálního proudu. Při tomto zatížení proudový chránič musí vybavit nejpozději ve stanoveném čase. Přitom se zjistí skutečný čas, za který proudový chránič vybaví. Tento čas nemá překročit tyto meze: 0,3 s pro chrániče obecného typu (typu AC s označením XXXXX) a chrániče typu G; 0,5 s pro selektivní chrániče (chrániče typu S). Při těchto měřeních se současně měří hodnota dotykového napětí na ochranném vodiči, která musí být vyhovující. (Ze zatížení proudem o velikosti 20 % až 50 % jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu a z napětí, které se přitom měří, jsou měřicí přístroje pro ověřování proudových chráničů obvykle schopné pro místo, kde se měření provádí, odvodit a také udat nejen napětí na ochranném vodiči ale i impedanci poruchové smyčky.).
Uvedené ověřování se provádí u všech typů chráničů, tj. jak u chráničů typu AC, tj. chráničů citlivých jenom na střídavý reziduální proud, tak u chráničů typu A, tj. chráničů citlivých kromě toho ještě na pulzující stejnosměrný proud i u chráničů typu B citlivých ještě jak na pulzující tak na vyhlazený stejnosměrný proud.
Ověření proudových chráničů se zpožděnou charakteristikou (typu S - selektivních, typu G apod.)
V případě použití selektivních proudových chráničů (s označením S) se selektivita vybavení ověřuje nejprve kontrolou údajů jmenovitého reziduálního proudu uvedeného na chrániči. Selektivní proudový chránič předřazený proudovému chrániči obecného typu nebo typu se zpožděnou charakteristikou (např. typu G) musí mít hodnotu jmenovitého reziduálního proudu vždy o předepsanou hodnotu vyšší. (Obvykle musí být jmenovitý vybavovací reziduální proud selektivního chrániče alespoň třikrát větší než jmenovitý vybavovací reziduální proud chrániče neselektivního.) U chráničů s citlivostí 10 mA až 100 mA obecného typu (resp. typu se zpožděním, např. typu G), jimž je předřazen selektivní chránič (typu S), lze navíc selektivitu doložit jejich zatížením zkušebním reziduálním proudem rovným 5násobku jejich jmenovitého reziduálního proudu (měří se v obou polaritách).
Selektivita je prokázána, došlo-li při tomto proudu k vybavení pouze chrániče obecného typu (resp. typu se zpožděním, např. typu G). Přitom se měří čas vybavení tohoto chrániče. Asi 30 s po této zkoušce (aby nedocházelo ke zkreslení výsledků vzhledem k možnému ovlivnění vybavovací charakteristiky předchozí zkouškou) se provede zkouška selektivních proudových chráničů tak, že se zatíží zkušebním reziduálním proudem rovným jejich jmenovitému vybavovacímu reziduálnímu proudu. Doba jejich vypnutí má být v mezích 0,13 až 0,5 s a musí být pro tento proud delší než doba vypnutí chráničů řazených za nimi.
Prodlevu 30 s se u selektivních chráničů doporučuje zařadit před zkouškou zatížením zkušebním proudem rovným jeho jmenovitému reziduálnímu vybavovacímu proudu i po jeho ověřování proudem, při němž chránič nesmí vybavit.
V případě použití proudových chráničů typu G, je třeba ověřit, zda vypínají skutečně opožděně. Proudové chrániče obecného typu (s charakteristikou bez zpoždění) totiž mají předepsaný vypínací čas při pětinásobku jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu kratší než 40 ms, přičemž dolní mez doby vypnutí není stanovena. Předepsaný vypínací čas proudových chráničů typu G je pro jakýkoliv reziduální proud delší nebo rovný 10 ms. Přitom pro pětinásobek jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu je předepsaný vypínací čas rovněž kratší než 40 ms, jako u chráničů obecného typu. U chráničů typu G je tedy třeba ověřit, že i při pětinásobku jmenovitého reziduálního vybavovacího proudu vypínají v časovém rozmezí od 10 ms do 40 ms. (Obdobné ověření je třeba na základě údajů výrobce provést i u jiných chráničů se zpožděnou charakteristikou.)
Ověření chráničů typů A a B (citlivých též na jiné, než pouze střídavé reziduální proudy)
Funkčnost samočinného odpojení od zdroje proudovým chráničem se ověřuje vždy s ohledem na citlivosti chrániče na ten druh reziduálního proudu, pro který je chránič konstruován. Pokud je chránič konstruován pro funkci i při jiných reziduálních než střídavých proudech, např. i při pulzujících nebo stejnosměrných proudech, pak se jeho funkčnost ověřuje také působením příslušného druhu proudu.
V případě chráničů typu A s označením XXXXX (které jsou kromě na střídavé proudy citlivé i na pulzující reziduální stejnosměrné proudy) se postupuje tak, že po ověření působením střídavého reziduálního proudu podle výše popsaných postupů se ověřuje funkčnost chrániče ještě jeho zatížením zkušebním pulzujícím reziduálním stejnosměrným proudem o hodnotě rovné 14násobku jeho jmenovitého vybavovacího reziduálního proudu. Přitom se měří doba vypnutí chrániče. Ověřuje se působením proudu vždy v obou polaritách. Zjištěné časy jsou obvykle kratší než při ověřování působením střídavého proudu.
V případě chráničů typu B (které jsou kromě na střídavé a pulzující stejnosměrné proudy citlivé i na vyhlazený stejnosměrný proud) se postupuje tak, že po ověření působením střídavého proudu a pulzujícího stejnosměrného proudu dle výše popsaných postupů se ověřuje funkčnost chrániče ještě působením stejnosměrného reziduálního proudu.
Ta se ověřuje při použití vhodného zkušebního přístroje nejdříve generováním narůstajícího stejnosměrného reziduálního proudu. Chránič musí vybavit při hodnotě tohoto proudu menší nebo rovné 2násobku jmenovitého vybavovacího reziduálního proudu, aniž by se při tomto ověřování měřil čas. Následně se měří doba vypnutí chrániče ještě při jeho zatížení zkušebním stejnosměrným reziduálním proudem o hodnotě rovné dvojnásobku jmenovitého vybavovacího reziduálního proudu. Ověřuje se působením stejnosměrného proudu vždy v obou polaritách.
Ověření funkce kontrolního tlačítka
Na závěr následuje ověření funkce kontrolního tlačítka proudového chrániče, která se prokazuje jeho stisknutím. (Tak se ověřuje funkce proudového chrániče při jeho uvádění do provozu a dále během provozu v termínech stanovených výrobcem proudového chrániče. Proudový chránič musí při každém stisknutí kontrolního tlačítka spolehlivě vybavit.) Tato kontrola nenahrazuje ověření vlastností proudového chrániče podle předchozích ustanovení.
Literatura: ČSN 33 2000-6
