Izolační odpor se musí měřit mezi živými vodiči navzájem, a živými vodiči a ochranným vodičem spojeným se zemničem. Kde je to vhodné, je dovoleno živé vodiče spolu navzájem spojit.
V praxi může být nutné provádět toto měření během montáže instalace před připojením vybavení.
Tam, kde obvod obsahuje zařízení, které je náchylné k tomu, aby ovlivňovalo výsledky nebo aby bylo měřením poškozeno, musí být provedeno pouze měření mezi spolu vzájemně spojenými živými vodiči a zemí.
Izolační odpor měřený zkušebním napětím uvedeným v tabulce 1 se považuje za vyhovující, jestliže bude hlavní rozváděč a každý distribuční obvod zkoušen zvlášť, se všemi svými koncovými obvody připojenými, ale s odpojenými spotřebiči, bude vykazovat izolační odpor, který není nižší než příslušná hodnota uvedená v tabulce 1.
Tabulka 1 musí být použita také pro ověření izolačního odporu mezi neuzemněnými ochrannými vodiči a zemí.
Obvody FELV musí být zkoušeny při stejném zkušebním napětí, které je použito na vstupní (primární) stranu zdroje.
Jestliže je pravděpodobné, že výsledky měření mohou být ovlivněny přepěťovými ochranami (SPD) nebo jinými přístroji, nebo jestliže takové přístroje mohou být měřením poškozeny, musí se tyto přístroje před měřením izolačního odporu odpojit.
Pokud však odpojení těchto přístrojů není prakticky proveditelné (např. v případě pevných zásuvek obsahujících přepěťové ochrany), je možno zkušební napětí pro takové obvody snížit na DC 250 V, ale izolační odpor musí vykazovat hodnotu nejméně 1 MΩ.
Aby se měření usnadnilo, musí se nulový vodič odpojit od hlavní uzemňovací svorky (MET). V sítích TN-C by se měření mělo provádět mezi živými vodiči a vodičem PEN.
Hodnoty izolačního odporu jsou obvykle mnohem vyšší než ty, které předepisuje tabulka 1. Jestliže naměřené hodnoty vykazují zřejmé rozdíly mezi obvody, je třeba to přezkoumat, aby se zjistily příčiny.
