V normě ČSN EN 50160 ed. 3 je v článku 4.3.2.6 uvedena klasifikace přechodných zvýšení napětí. Jsou-li shromážděny statistické údaje, musí se přechodná zvýšení napětí klasifikovat podle tabulky 3 normy ČSN EN 50160 ed. 3.
Parametry přechodných přepětí jsou definovány v článcích 2.12 až 2.16. V normě ČSN IEC 816 jsou uvedeny následující charakteristické parametry.
a) Doba náběhu
Doba náběhu charakterizuje přechodný jev v jeho amplitudově/spektrálním vztahu (viz rozvoj do Fourierových řad). Čím kratší je doba náběhu, tím rozsáhlejší jsou rušivé účinky ve spektrální oblasti. Kromě jiného, běžně je riziko zhoršení činnosti zařízení citlivého na rušení závislé na šířce pásma. Uvádí se, že v praxi vztah doba náběhu/amplituda ukazuje, že 5 % rušení má významné složky kolem 10 MHz a pouze 1 % nad 30 MHz (i velmi nízké hladiny v pásmu VHF však mohou rušit rozhlasový příjem).
b) Amplituda
Amplituda je obzvlášť významná pro dlouhé přechodné jevy (například > 1 μs). Může to být nejdůležitější veličina ve vztahu ke zhoršení vlastností nebo destrukci polovodičových zařízení.
c) Energie
Energie přechodného jevu, ačkoliv se vztahuje k amplitudě, je také závislá na vnitřní impedanci zdroje rušení a je důležitou veličinou s ohledem na destrukci součástek.
d) Doba trvání
Důležitost této veličiny závisí na časové konstantě uvažovaného citlivého zařízení. U logických systémů může být zvýšená pravděpodobnost překlopení obvodů řízených synchronizačními hodinami.
e) Kmitočtový rozsah
Jak je uvedeno v odstavci a), spektrum rušení nemusí být významné nad 10 MHz až 30 MHz (maximum).
f) Četnost opakování impulzů ve skupině impulzů
Znalost četnosti opakování impulzů je důležitá pro odhad rušivých účinků přechodných jevů. U analogových systémů důležitost závisí na časové konstantě citlivého zařízení a může zahrnovat integrační fenomén. U logických systémů může být riziko poruchy podstatně větší, je-li přechodný jev a řídicí signál ve fázi.
Stupeň rušení jako parametr přechodných přepětí v instalacích
V roce 2011 byla provedena revize IEC/TR 61000-2-5 ed. 2, při které byl kromě doposud používaného termínu „úroveň rušení“ definován nový termín „stupeň rušení“ (viz definice v článku 2.26).
Při hodnocení odolnosti zařízení proti přechodným přepětím je předmětem zájmu prostředí instalace, v které je zařízení umístěno.
Typické instalační postupy berou v úvahu zmírnění účinků rušení přechodnými přepětími, které lze získat oddělením, stíněním a potlačením. Proto je důležité vzít v úvahu vliv těchto postupů při navrhování stupňů rušení v konkrétním místě, kde jsou různé instalační postupy obecně používány. Norma IEC/TR 61000-2-5 ed. 2 přiřazuje reprezentativní stupně rušení pro různé typy instalací, které by mohly být k dispozici na těchto lokalitách.
Ke komplexnímu a smysluplnému popisu přechodného přepětí se pro každý tvar vlny přepětí vybere možná reprezentace prostředí přechodného jevu, vrcholové napětí naprázdno a nárazový zkratový proud zdroje přechodného jevu.
Občas se prováděly pokusy popsat přechodné jevy podle jejich „energie“ pro usnadnění výběru dimenzování přepěťové ochrany. Nicméně se dokázalo, že tento způsob je zavádějící, protože přílišné zjednodušení rozložení energie mezi obvodovými prvky závisí na impedanci zdroje (včetně distribuční soustavy), stejně jako na impedanci přepěťové ochrany potlačující přechodný jev. Neexistuje žádný nezávislý, smysluplný, samostatný popis přechodného přepětí jen prostřednictvím energie. Energie dodaná do koncového zařízení je významným faktorem, ale záleží na rozdělení mezi zdrojem a zatížením (provozním zařízením nebo přepěťovou ochranou nebo obojím).
V tabulce 1 jsou stupně rušení pro přechodná přepětí vyjádřena napětími obvodu naprázdno, čímž se míní napětí předpokládané při běžných podmínkách typického malého zatížení bez ovlivnění blízkou přepěťovou ochranou. Pro jevy, které závisí na geometrii zapojení kabeláže a na způsobu vazby na zdroj přechodného jevu, jsou uvedeny v prvním přiblížení nezávisle na napětí distribuční soustavy. Při spínání obvodů jsou přechodná přepětí přímo úměrná napětí distribuční soustavy.
Obecně platí, že elektromagnetické prostředí v daném místě je určeno kombinací přirozeně se vyskytujících stupňů rušení (v tabulce 1 označených čísly 1 až 4) a uměle vytvořených stupňů rušení a úrovní rušení, s níž se každý jev vyskytuje. Uměle vytvořené stupně rušení zahrnují stupeň „A“, u kterého pro splnění specifických požadavků mohou být nezbytná opatření zmírnění nebo kontroly instalačních postupů a stupeň „X“ odpovídající míře rušení vyšší, než se obecně vyskytuje.
