Dnes už nikdo nekreslí schémata ručně, natož na rýsovacím prkně. Počítač je přístupný každému a k dispozici je i celá řada programů pro zpracování potřebné elektrotechnické dokumentace. Tyto programy s všeobecně vžitým označením CAD pochází od různých dodavatelů, navzájem se liší podle svých možností, způsobu ovládání, uživatelským prostředím, celkové koncepce, ceny, atd.
Je dobře, že je mezi nimi taková rozmanitost, zájemce má alespoň dobrou možnost si vhodný program vybrat. Otázkou je, jakým způsobem se k výběru nejvhodnějšího programu dopracuje. Existují různá doporučení k ohodnocení určitého programu, ale v tomto článku se zaměříme spíše na kritéria výběru vhodného software, která bývají podceňovaná.
Levnější, nebo dražší software?
Cena je pro mnohého zájemce jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru vhodného programu, ale jistě by neměla být tím hlavním. Osobně to vidím takto: pokud potřebuji software pro sebe, protože občas něco dělám, vybral bych si levnější CAD program. Nakreslit schéma, případně i rozvaděč a zhotovit výpisy materiálu podle potřeby bude jistě pomalejší, ale s tím musím počítat.
V případě, že potřebuji program pro každodenní práci, byl bych s výběrem potřebného software opatrný. Předpokládám, že cílem výběru vhodného software pro profesionální použití je získat nástroj pro snadné, rychlé a pokud možno bezchybné vytvoření dokumentace. Od levných programů nemohu očekávat, že budou mít všechny možnosti k řešení požadovaných úloh, protože ty jsou programově velmi náročné. Mám na mysli automatické vytváření odkazů mezi navazujícími symboly a spoji, databázi konkrétních součástek s předdefinovanými schematickými a mechanickými symboly, automatické vytvoření výkresů a výpisů kabelů, svorek a PLC, stejně jako automatické vytvoření výpisů materiálu, atd. Mnohdy by tato volba dopadla jako kompromis mezi momentálními finančními možnostmi a požadavky na software, to znamená na úkor výkonnosti potřebného CAD programu. Z tohoto důvodu je dobré si zjistit u prodejce možnost financování nákupu, např. formou splátek.
Náklady spojené s používáním software
Mohlo by se zdát, že zakoupením programu končí finanční starost o daný software, ale tak tomu většinou není. Přinejmenším tu bývají náklady na aktualizaci software, školení a technickou podporu. Školení nebývá povinné, ale je potřeba mít na paměti, že naučit se vybraný software z návodu není ten nejrychlejší, ani nejlepší způsob. Otázka update a podpory programu je u různých programů řešena různě, takže nezbývá, než se dodavatele software zeptat.
U některých programů je vázána na zaplacení roční údržby programu (tzv. maintanance), v jejímž rámci jsou update i potřebná pomoc již zdarma. U jiných programů se za update platí ve chvíli jeho vydání a omezená technická podpora je třeba zdarma. Bylo by mylné se domnívat, že si uživatel může vždy vybrat, jestli update nebo podporu chce nebo ne - záleží na obchodní politice výrobce daného software. Rozhodně je užitečné si zjistit, jestli aktualizace daného programu je, nebo není povinná, a jestli se dá obnovit i v případě delší odmlky a za jakých podmínek. Vidina výhodného nákupu software se může rychle zvrátit po zjištění těchto dodatečných nákladů na jeho používání.
Licenční ujednání
Ačkoliv se jedná o velmi důležitou záležitost při výběru vhodného software, je většinou zcela opomíjena. Někteří zájemci, ale i uživatelé software, mají za to, že zaplacením se stávají majiteli daného programu. Skutečnost je ale jiná, protože software podléhá autorským právům a uživatel zaplatil pouze za možnost daný produkt používat, přičemž se musí řídit právě licenční smlouvou (License Agreement). K všeobecné neznalosti licenčního ujednání přispěl zřejmě fakt, že je uživateli běžně dostupné v elektronické podobě až ve chvíli instalace software a že bývá napsáno v jazyce výrobce, většinou v angličtině. Některá ujednání jsou dlouhá a plná právní terminologie, takže pro mnohé zájemce bývá těžké jim rozumět. Kromě toho, že se v nich zájemce může dočíst o tom, že výrobce vlastně za funkčnost software neručí a že není dovoleno provádět v programu zásahy, bývají v něm i omezující podmínky používání daného programu. Člověk někdy žasne, jak restriktivní některá licenční ujednání jsou, když přijde na praktické používání daného software. Zájemci nezbývá, než se zeptat a nechat si tuto smlouvu vyložit od prodejce, alespoň z pohledu možných omezení práv uživatele. Určitě je dobré ještě před nákupem klást otázky typu: „Mohu mít software nainstalovaný na více počítačích, např. v práci a doma? Mohu program převést na někoho jiného v případě, že ho už nebudu potřebovat? Mohu software používat na jiné adrese, než bylo uvedeno při nákupu, např. v případě přestěhování?".
Předvedení nebo vlastní ohodnocení
Přiznám se, že jsem skeptický k prohlášení zájemce, že si daný program sám vyzkouší a ohodnotí. Ne, že by to nebylo možné, ale takové rozhodnutí vyžaduje čas, kterého se nám všem nějak nedostává. Projít návod o mnoha stech stránkách a krok za krokem software vyzkoušet je dosti náročná úloha i pro již zkušeného uživatele jiných podobných programů. Navíc návody nejsou vždy psány jednoduchým a srozumitelným způsobem. Pochopitelně je možné si cestu k výsledku zkrátit a vyzkoušet si jenom několik, řekněme klíčových funkcí, ale to může vést k přehlédnutí jiných nedostatků tam, kde by je člověk ani nehledal. Věřím, že není nad vlastní vyzkoušení, ale až po předcházejícím předvedení programu prodejcem nebo jiným uživatelem. I stručná ukázka hned odhalí způsob ovládání, koncepci programu a základní funkce. Vlastní, navazující vyzkoušení se potom může koncentrovat na důležité detaily, nebo ověření předchozí ukázky.
Ochrana programu
Programy bývají chráněny proti nedovolenému používání, a to různým způsobem. Může to být např. ochranným klíčem (dongle, hardware key, atd.) zasunutým do USB portu, nebo licenčním kódem napsaným pro určitou část daného počítače, např. jeho MAC (fyzickou) adresu, atd. Určité způsoby ochrany vyžadují připojení na Internet, přinejmenším při aktivaci ochrany. Je dobré se zajímat o způsob ochrany daného software, protože může určitým způsobem omezit jeho používání. Neoblíbený dongle se pořád ještě ukazuje jako dobré nutné zlo, protože umožňuje používání daného programu i na jiném počítači jeho prostým přenesením (ale to může licenční ujednání pro daný software zakazovat) a výměna poškozeného kusu je snadná. Ochrana vázaná na určitou část počítače sice nevyžaduje žádný dongle, ale zato neumožňuje používání programu jinde a počet povolených možných změn bývá omezen. Požadavek na přístup k Internetu může být také pro některého uživatele limitující. Některé programy umožňují použít oba druhy ochran - dongle i licenční kód, takže si uživatel může vybrat vhodný způsob ochrany programu.
Databáze přístrojů
Na závěr se přeci jenom zmíním o jednom technickém aspektu, který bývá pří výběru profesionálního elektro-CAD programu předmětem zkoumání – databázi přístrojů. Nemám zde na mysli prostý seznam s údaji jednotlivých přístrojů, ale skutečnou databázi součástek s automatickou návazností na potřebné schematické a mechanické symboly, případně na doprovodnou dokumentaci (katalogové listy, rozměrové výkresy, atd.). Vybráním potřebného přístroje z nabídky databáze program automaticky vloží do schematického výkresu jeho správné symboly s již označenými vývody, do výkresu rozvaděče odpovídající mechanický symbol a do výpisu materiálu požadované údaje. Uživatel programu se tak může koncentrovat na práci, aniž by ztrácel čas zjišťováním potřebných návazností.
Otázkou pro zájemce o program mohou být náklady s používáním a aktualizací databáze a potom i počet a druh přístrojů v databázi. Osobně si myslím, že informace o velikosti a obsahu databáze není tak důležitá, jako ta o nákladech. Proč? Veliká databáze s desetitisíci či dokonce statisíci položek vyžaduje mnoho úsilí k vytvoření a ještě více k udržení v aktuálním stavu a tak je dost možné, že nebude jen tak zdarma. Je proto dobré se ptát: „Je rozsáhlá databáze zahrnuta v ceně programu? Jak se platí aktualizace databáze, je zahrnuta v ceně za update programu?". Když přijde řeč na velikost a obsah databáze, lidé rádi slyší velká čísla, ale který projektant používá ve svých projektech 90 tisíc různých přístrojů? I tak se vždy najde určitý přístroj, prvek, který v žádné databázi není, ať už proto, že není příliš používaný, nebo je od neznámého výrobce. Vhodnější by tedy bylo klást otázky typu: „Mohu si do databáze přidávat svoje přístroje? Jak složité to je? Můžete mi to ukázat na příkladu mého přístroje?".
Závěr
Vybírání vhodného programu není jenom záležitostí porovnání funkcí několika programů. Vždy je dobré se ještě ujistit, že potřebné technické parametry nebudou zneváženy jinými aspekty, které si sebou každý vybraný program nese.
