ElektroPrůmysl.cz, březen 2015

Elektro Průmysl .cz ENERGETIKA, POHONY A MĚNIČE FREKVENCE 106 | březen 2015 Zásady a použití svodičů přepětí v trojfázových sítích se jmenovitým napětím nad 1 kV Pro soustavy rozsahu nad 1 kV do 245 kV včetně obsahující venkovní vedení vzniká hlavní riziko pro zařízení z indukovaných a přímých úderů blesku do připojených venkovních vedení. V kabelových soustavách nepřipojených k venkovnímu vedení dochází nejčastěji k přepětí následkem poruch nebo spínacích procesů. Ve vzácných případech však mohou vznikat také indukovaná atmosférická přepětí. V soustavách rozsahu nad 245 kV jsou kromě faktoru uvedených pro rozsah I důležitá spínací přepětí, která se zvyšují s vyšším síťovým napětím. Přepětí mohou způsobit přeskoky a závažné poškození zařízení, čímž mohou ohrozit dodávku energie uživatelům. Tomu je nutné zamezit správnou koordi- nací svodičů přepětí pomocí izolace. Do- poručuje se proto používat svodiče, pokud existují možnosti přepětí následkem úderu blesku nebo vysokých spínacích přepětí, která mohou být nebezpečná pro zařízení. Svodiče přepětí by měly představovat spo- lehlivou součást sítě. Jsou navrženy tak, aby odolávaly napětím a následně vzni- kajícím proudům jimi protékaným s do- statečně vysokou spolehlivostí s ohledem na znečištění a ostatní okolnosti. V každé síti existují tato napěťová namáhání (viz norma IEC 60071): • provozní (pracovní) napětí; • dočasná přepětí; • přepětí s pomalým čelem; • přepětí s rychlým čelem; • přepětí s velmi rychlým čelem (GIS apli- kace) kde jsou přepětí s pomalým čelem vlivem spínání obzvláště důležitá u svodičů, chrá- nících zařízení rozsahu nad 245 kV. Platí obecný princip, že nejlepší ochrana zařízení a vysoká jmenovitá napětí svodiče přepětí jsou zpravidla odporující si poža- davky. Proto výběr příslušného svodiče představuje optimalizační proces, který musí zvážit značný počet parametrů sítě a zařízení. Vývoj přepěťových ochran Svodič přepětí z oxidu kovů (metal-oxido- vý, též nazýván MO nebo někdy ZnO) byl zaváděn ve druhé polovině sedmdesátých let a ukázal se být řešením problémů, které nebylo možné vyřešit pomocí technologie svodičů přepětí z karbidu křemíku (SiC) s jiskřišti. Ochranná hladina svodiče přepětí již nebyla jen statistickým parametrem, ale bylo možné ji přesně určit. Funkce ochra- ny již nezávisela na instalaci nebo blízkosti k dalšímu zařízení - v porovnání se svodi- či SiC, kde přeskokové napětí bylo možné ovlivnit okolními elektrickými poli. MO svo- dič přepětí bylo možné navrhovat tak, aby skutečně splňoval jakékoliv energetické požadavky připojením MO rezistorových prvků paralelně (třebaže technologie za- jištění dostatečného rovnoměrného rozdě- lení proudu a tedy rozdělení energie mezi sloupci je pokročilá). Možnost navrhovat ochranné zařízení, které by dokázalo odo-