Svářečka je spotřebič velmi rozšířený v průmyslu, stavebnictví i ve službách technického charakteru a způsobem svého použití je předurčen k práci v provozně náročných podmínkách, v prašném, mnohdy i vlhkém prostředí.
Nebezpečí jeho poškození a riziko snížení bezpečnosti práce s ním je proto poměrně vysoké. Legislativa zavazuje zaměstnavatele, aby zajistili bezpečnost svých zaměstnanců na pracovišti, a mezi povinnosti zaměstnavatele lze tedy zařadit i zajištění bezpečného používání elektrických zařízení, mezi něž svářečky nepochybně patří.
V dubnu 2017 vstoupí v platnost již třetí verze normy ČSN EN 60974-4 ed. 3. Tento článek byl upraven podle znění nové edice normy. Odlišnosti od předchozí verze ČSN EN 60974-4 ed. 2 z června 2013 nejsou významné a jejich přehled bude uveden v posledním dílu tohoto seriálu.
Obecná ustanovení
Norma EN 60974-4: Kontrola a zkoušení svařovacích zařízení v provozu je částí souboru IEC 60974: Zařízení pro obloukové svařování. Platí pro zkoušení zařízení konstruovaných podle IEC 60974-1: Zdroje svařovacího proudu a IEC 60974-6: Zařízení s omezeným provozem. Neplatí pro zkoušení nových zdrojů svařovacího proudu (při výrobní kontrole) a neelektrických zdrojů.
Pokud svařovací zařízení nebylo konstruováno podle výše uvedených norem, například starší svařovací zařízení, potom při kontrole nemusí splňovat všechny požadavky uvedené v ČSN EN 60974-4 ed. 3 (viz příloha C normy). V tom případě je však nutno tyto skutečnosti uvést v protokolu o kontrole a zhodnotit nebezpečí, které z nesplnění požadavků mohou vzniknout. Kontrolní technik může vlastníkovi takového svařovacího zdroje navrhnout opatření k nápravě nebo i doporučit vyřazení svářečky z provozu.
Zkoušky bezpečnosti svařovacích zařízení podle ČSN EN 60974-4 ed. 3 mohou být nebezpečné a musí je provádět osoba poučená nebo odborník v oboru oprav elektrických zařízení, který je pokud možno také seznámen se svařováním, řezáním a příbuznými procesy. Poučené osoby by měly být považovány za kvalifikované pro jednoduché pravidelné zkoušení a údržbu zařízení za předpokladu, že kryt svařovacího zařízení nemá být otevřen. Za osobu poučenou je považován pracovník, který je obeznámen s postupy zkoušek, dokáže správně vyhodnotit jejich výsledky a je seznámen s možnými nebezpečími, které mohou vzniknout při samotné zkoušce nebo při nedbalosti s jejím provedením či vyhodnocením.
Lze doporučit, aby pracovník určený k provádění kontrol svářeček absolvoval výcvik nebo školení zaměřené na vykonávání této činnosti v souladu s ustanoveními ČSN EN 60974-4 ed. 3.
Zkoušky se musí provádět v odpovídajícím prostředí (teplota okolí 10°C - 40°C) vhodnými měřicími přístroji splňujícími požadavky normy.
Kontrola a zkoušky se provádí vždy po opravě svařovacího zařízení, dále pak při údržbě a při pravidelných kontrolách, přičemž termíny údržby a interval pravidelných kontrol stanovuje provozovatel zařízení. Při stanovení intervalu pravidelných kontrol je možno vyjít z pokynů výrobce zařízení, z obecných předpisů upravujících lhůty revizí elektrických zařízení, ale především ze stanovení rizik pro provoz konkrétního svařovacího zařízení.
Při zkouškách, případně při stanovení intervalu pravidelných kontrol, je nutno dodržet pokyny výrobce uvedené v návodu k použití. O provedených zkouškách se musí vyhotovit protokol.
Předepsané zkoušky
Kontrola elektrické bezpečnosti zdroje svařovacího proudu se skládá z předepsaných zkoušek, přičemž je třeba dodržet jejich pořadí tak, jak jsou uvedené v normě. Při zjištění závady, která by při dalších zkouškách mohla ohrozit bezpečnost zkoušejícího technika nebo poškodit měřicí zařízení je třeba zkoušky přerušit.
Při kontrole elektrické bezpečnosti se provedou následující kroky:
- Vizuální kontrola.
- Elektrické zkoušky.
– Odpor ochranného vodiče - ověřuje se spojitost a dostatečně malý odpor ochranného obvodu zařízení.
– Unikající proud nebo izolační odpor - ověřuje se stav izolací zařízení.
– Napětí svařovacího obvodu naprázdno – ověřuje se bezpečnost napětí svařovacího obvodu. - Funkční zkoušky po opravě (není nutno provádět při pravidelné kontrole).
- Vyhotovení protokolu o zkoušce a označení kontrolovaného zařízení štítkem potvrzujícím provedení kontroly.
Prohlídka
Prohlídka, tedy vizuální kontrola, se provádí podle podmínek používání a pokynů výrobce. Seznam částí svařovacího zařízení, kterým by se měla věnovat pozornost, je poměrně podrobně uveden v příloze A normy.
Spojitost ochranného obvodu
Spojitost ochranného obvodu se ověřuje měřením mezi přípojným místem PE obvodu síťového přívodu kontrolovaného zařízení, obvykle kolíkem ve vidlici a různými dotyku přístupnými vodivými částmi svařovacího zařízení. Během měření je třeba kabely pohybovat, aby případné kolísání měřeného údaje odhalilo možné narušení PE vodiče. Je třeba měřením prověřit spojení s ochranným vodičem u každé samostatné dotyku přístupné vodivé části zařízení, především však u těch dílů, které přímo kryjí síťovou část svářečky. Pro vyhodnocení měření je pak nutno vzít v úvahu nejvyšší z naměřených hodnot.
Maximální odpor ochranného obvodu může být nejvýše 0,3 Ω pro délku PE vodiče do 5 m; 0,1 Ω se připočítává na každých dalších 7,5 m délky. Celkový odpor ochranného obvodu však nesmí překročit 1 Ω.
Zapojení pro měření odporu ochranného obvodu svářeček je znázorněno na obr. 1 a 2.
Izolační odpor
Izolační odpor svářečky se měří napětím DC 500 V přiloženým mezi jednotlivé normou předepsané části zkoušeného svařovacího zařízení. Jeho hodnota nesmí být menší než níže uvedená:
- napájecí – svařovací obvod: 5 MΩ
- svařovací – ochranný obvod: 2,5 MΩ
- napájecí – ochranný obvod: 2,5 MΩ
Pokud svařovací zařízení obsahuje elektronické obvody, což platí zvláště o invertorových svářečkách, ale i o svářečkách obsahujících pro kontrolního technika blíže neznámé elektronické obvody, potom je ověření stavu izolací měřením izolačního obvodu neprůkazné. V tom případě je nutné doplnit kontrolu měřením unikajícího proudu, popřípadě jím i měření izolačního odporu zcela nahradit.
U zařízení třídy ochrany II se měří izolační odpor napájecího obvodu proti dotyku přístupným povrchům. Pokud jsou tyto dotyku přístupné části nevodivé (plastové), měří se proti vodivé fólii, která se na povrch přiloží. Izolační odpor nesmí být menší než 5 MΩ.
Vzhledem k obtížnosti pokrytí celého povrchu svářečky vodivou fólií lze doporučit, aby praktické provedení této zkoušky vypadalo například tak, že na nevodivý povrch krytu svářečky se na různých místech přiloží vodivá fólie (ALOBAL) o rozměru 200 x 300 mm simulující plochu lidské dlaně a k ní se připojí jeden pól zdroje měřicího napětí pro měření izolačního odporu. Druhý pól se potom připojí k síťové části svářečky na pracovní vodiče její napájecí vidlice (viz obr. 6).
