Hodnocení rizik a navrhovaná opatření na strojních zařízeních - 1. díl

Druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS je základním právním předpisem zaručujícím minimální požadavky na ochranu zaměstnanců před riziky při používání strojů a ostatních zařízení při práci. Tato směrnice uvádí minimální standardy bezpečnosti práce při používání strojů a strojních zařízení.

Výrobci strojů a strojního zařízení musejí dostát bezpečnostním požadavkům kladených na design a konstrukci strojů ještě před jejich uvedením na trh. Uživatelé musejí mít záruky, že se mohou spolehnout na kvalitu a bezpečnost používaného výrobku.
Nejdůležitějším předpisem, pokud jde o bezpečnost strojního zařízení, je Směrnice č. 2006/42/ES ze 17. května 2006, která slouží jako právní základ pro výrobce a prodejce strojního zařízení. K této směrnici je nutno přihlížet, je-li:

• strojní zařízení na trh v EU uváděno poprvé (platí od 1.1.1995),
• na strojním zařízení provedena jakákoli změna či úprava, jež by mohla ovlivnit jeho bezpečnost,
• strojní zařízení zabudováno uživatelem do pracovního procesu,
• nutné propojení mezi několika stroji (montážní linka).

Uvedenou směrnici doplňují další směrnice obsahující požadavky na výrobce, např. Směrnice 2006/95/ES o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí, Směrnice 97/23/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se tlakových zařízení nebo Směrnice 2004/108/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility.
Hodnocení rizik, jež by mohla práce se stroji nebo jinými výrobními zařízeními představovat, je součástí hodnocení pracovního místa vyžadovaného Směrnicí 89/391/EHS.
Při hodnocení rizik způsobených stroji či jinými výrobními zařízeními postupujeme následujícím způsobem (obr. 1).

Krok 1: Identifikace nebezpečí

Podle čl. 3 uvedené směrnice, musejí být identifikována všechna nebezpečí, která mohou způsobit zaměstnanci při práci na výrobním zařízení úraz nebo poškození zdraví.

Krok 2: Odhad a vyhodnocení rizik

Identifikované nebezpečí je posouzeno na základě odhadu závažnosti poškození zdraví a pravděpodobnosti, že k danému poškození dojde. Kombinace těchto faktorů udává míru rizika.
Při hodnocení rizik je třeba vycházet ze stanovených předpisů či standardů, obsahujících specifické požadavky, kritéria a prahové hodnoty vztahující se k nebezpečím spojeným s používáním strojů a jiných pracovních zařízení. Jestliže nejsou v předpisech stanoveny uvedené požadavky, musejí být rizika vyhodnocena jako kombinace R = P x D, přičemž:

• P je očekávaná závažnost poškození zdraví,
• D je pravděpodobnost, že k takovému poškození dojde.

Faktor závažnosti následků
Existuje několik možností, jak definovat předpokládané nežádoucí následky. My bereme v úvahu poškození zdraví, kde jako základ hodnocení závažnosti slouží předpokládaná délka pracovní neschopnosti (počet dnů, kdy je pobírána nemocenská).

Faktor pravděpodobnosti
Pravděpodobnost nežádoucího následku (poškození zdraví následkem úrazu) je závislá na několika faktorech, z nichž jsou nejvýznamnější tři níže uvedené:

1. pravděpodobnost úrazu v závislosti na typu stroje a/nebo druhu práce,
2. délka pobytu v nebezpečné zóně,
3. možnost omezit či úplně se vyhnout nebezpečí (úrazu).

První faktor se vztahuje ke strojům a může být odvozen rovněž z úrazových statistik (nehody strojů), druhý faktor je spojen výhradně s organizačními aspekty, jež souvisejí s provozem daného podniku, a třetí faktor zahrnuje osobní znalosti a dovednosti daného pracovníka, zejména pak jak reaguje na nebezpečné situace (např. úroveň instrukcí, výcviku, varovného zařízení).
ČSN EN ISO 12100 a ČSN EN ISO 13849-1 uvádějí další faktor, a to “možnost odvrátit nebezpečí”. Tento faktor bereme v úvahu při zvažování pravděpodobnosti úrazu.

Hodnocení rizik
Všeobecně můžeme říci, že hodnocení rizik slouží k vyjádření vztahu závažnosti možného poškození zdraví a pravděpodobnosti, že toto poškození nastane.
Odhad rizik napomáhá také k určení rozumných výdajů potřebných pro zavedení preventivních opatření, přičemž je při realizaci opatření nutné vždy vyhovět alespoň minimálním požadavkům vycházejících z platných právních předpisů.
Hodnocení rizik, a především odhad jejich závažnosti je nutno provést vždy, když je potřeba splnit jak obecné (standardní) požadavky kladené na ochranu zdraví pracovníků, tak i v případě realizace účinnějších opatření. Všeobecně platí níže uvedené základní pravidlo: Čím větší je riziko (v tomto případě míra rizika), tím rychleji je nutno opatření realizovat.

Model pro odhad rizika
Pro všechna identifikovaná nebezpečí je nutné vyhodnotit příslušná rizika, které je nutné podle své závažnosti rozdělit do jednotlivých skupin. Jako návod může posloužit níže uvedená matice. Jedná se o jednu z možností, avšak existují i jiné postupy pro odhad míry rizika.
Nutnost snížit riziko vychází z kritérií každého podniku, podle kterých je určeno, jaká míra rizika je v podniku akceptovatelná a jaká nikoli. V každém případě je však nutno splnit alespoň minimální zákonné požadavky kladené na prevenci rizik.

Krok 3: Výběr a realizace vhodných opatření

Navržená opatření musejí existující riziko buď zcela odstranit, nebo alespoň omezit jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Za tímto účelem přijímá zaměstnavatel organizační a technická opatření, popř. zaměstnancům poskytuje osobní ochranné pracovní prostředky. Mezi nejúčinnější organizační opatření patří výcvik a školení pracovníků o BOZP, stanovení jasných a srozumitelných pracovních postupů a zajištění vhodné organizace práce.
Aby byl zaměstnavatel schopen určit možná nebezpečí, musí shromáždit následující informace:

• Existující vhodná pravidla a pokyny, týkající se užívání strojů nebo jiného výrobního zařízení.
• Pokyny výrobce týkající se strojů včetně informací o přetrvávajících rizicích.
• Záznamy o pracovních úrazech a nemocích z povolání.
• Znalosti a zkušenosti o existujících nebezpečích.
• Informace o pracovních podmínkách.

Identifikace nebezpečí musí zohledňovat také všechna nebezpečí vyskytující se během jednotlivých fází životního cyklu strojů a zařízení, např. montáž, uvádění do provozu, běžný provoz, údržba, demontáž a odstranění.
Pro určení vhodných opatření je nutno brát v úvahu odpovídající zákonné požadavky pro práci na strojích/výrobním zařízení.
Pokud jde o nebezpečí při práci na strojích či jiném výrobním zařízení, mají lidé obvykle tendenci spoléhat pouze na školení personálu nebo osobní ochranné pracovní prostředky a neuvažují už o opatřeních, jejichž realizací je možno dosáhnout daleko lepších výsledků.
Priority opatření můžeme tedy shrnout takto:

1. odstranění nebo minimalizace rizik,
2. technická ochranná opatření,
3. organizační opatření,
4. osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP).

Dále jsou uvedeny jednotlivé skupiny opatření, která je možno v praxi realizovat.