Jedním z rozhodujících faktorů, který předurčuje vlastnosti a možnosti počítačových sítí, je dostupnost přenosových cest: jejich cena, rychlost resp. přenosová kapacita, jejich celková spolehlivost a další vlastnosti.
Celkově lze jistě konstatovat, že kapacity resp. dosažitelné přenosové rychlosti mají stoupající tendenci, zatímco jejich relativní ceny vykazují tendenci klesající (byť se nám může zdát, že příliš málo klesající). Stejně tak má ale klesající tendenci i chybovost přenosových cest - což má zajímavý vliv na přenosové protokoly, které se snaží napravovat následky chyb při přenosu. Jestliže četnost těchto chyb výrazně klesá, příslušné protokoly již nemusí mít zabudovány tak silné mechanismy pro jejich nápravu, resp. nemusí být tak robustní, jak se od nich chtělo dříve. V důsledku toho některé starší protokoly, které byly šity na míru relativně nespolehlivým přenosovým cestám, ztrácejí na významu a přestávají se používat. Markantním příkladem může být technologie X.25, vyvinutá zejména pro potřeby veřejných datových sítí.
Velmi důležitým parametrem všech přenosových cest, resp. přenosových médií, je jejich přenosový potenciál, chápaný jako celková schopnost přenášet data. Je sice dosti obtížné něco takového formálněji definovat, ale při intuitivním pohledu lze velmi snadno odlišit taková přenosová média, která již dnes jsou na hranici svých možnosti, a na taková, která dnes využíváme jen na zlomek jejich možností, a lze právem očekávat, že z nich v budoucnu půjde „vymáčknout" mnohem více.
Příklad přenosového média, které je již dnes využíváno doslova „nadoraz", je tzv. kroucená dvoulinka, neboli dvojice souběžně vedených a pravidelně zkroucených vodičů. Důvody pro jejich zkroucení je schopna poskytnout i středoškolská fyzika: každé dva souběžně vedené vodiče se chovají jako anténa, tj. vyzařují do svého okolí, a stejně tak reagují na elektromagnetické vlny. Tento efekt antény nelze zcela eliminovat, ale lze ho výrazně snížit, a to právě pravidelným zkroucením obou vodičů po celé jejich délce. Důležité ale je, že i zkroucené vodiče tvořící dnes používanou dvoulinku jistým způsobem vyzařují do svého okolí, a jsou citlivé na elektromagnetické dění ve svém okolí. Míra, do jaké tak činí, je závislá i na rychlosti, s jakou se po této kroucené dvoulince přenáší data - při dnešních maximálních rychlostech kolem 100 megabitů za sekundu je vyzařování kroucené dvoulinky již dosti blízko rozumné hranici (dané možným vlivem na člověka), a prostor pro další zvyšování přenosové kapacity už je zde minimální. Svou roli sehrává i vzdálenost, na jakou se kroucená dvoulinka používá: při zmiňovaných rychlostech kolem 100 megabitů se dnes jedná maximálně o 100 metrů.
Na druhé straně obrovskou předností kroucené dvoulinky je její nízká cena. Snadná a nenáročná instalace, a v mnoha případech i samotná existence (neboli skutečnost, že rozvody kroucenou dvoulinkou již jsou „ve zdi").
Zcela jinak je tomu u optických vláken a celých kabelů z optických vláken. Ty mají ještě velmi velké možnosti zvyšování své schopnosti přenášet data. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že dnes nikdo ani netuší, kam vůbec jejich možnosti sahají. Faktem je, že již dnes lze pomocí optických vláken dosahovat dosti vysokých přenosových rychlostí, v řádu stovek megabitů, a že většina vysokorychlostních přenosových technologií počítá především s optickými vlákny jako se svým hlavním přenosovým médiem.
Strukturovaná kabeláž
Kroucená dvoulinka a optická vlákna dnes vysloveně dominují rozvodům, budovaným pro potřeby počítačových sítí - zejména pak v rámci jednotlivých budov. Přitom segmenty z kroucené dvoulinky se typicky používají pro koncové části rozvodů, vedoucí až ke koncovým uživatelským zásuvkám a pracovním stanicím, zatímco optická vlákna se používají spíše pro páteřní části rozvodů. Na větší vzdálenosti a mimo budovy pak již kroucená dvoulinka nepřipadá příliš v úvahu, ale optická vlákna ano, a k nim se přidávají i nejrůznější bezdrátové přenosové cesty (mikrovlnné spoje, družicové spoje apod.).
Způsob budování kabelových rozvodů uvnitř budov, pro potřeby lokálních sítí, je dnes již tak častou a běžnou činností, že se pro ni vytvořila celá ucelená metodologie - neboli ucelená představa o tom, jak by se takové rozvody měly dělat, aby to bylo z mnoha různých pohledů co možná nejrozumnější a nejefektivnější.
Jedním možným pohledem je pohled ekonomický: cena samotných kabelů (včetně optických) již dnes není nijak horentní, alespoň ve srovnání s náklady na stavební práce a s dalšími nepřímými náklady (například na přerušení chodu firmy v důsledku stavebních prací apod.). Řešením je myslet na budoucnost, kdy poměr cen bude nejspíše ještě větší: každé „kopnutí do zdi" bude ještě dražší, zatímco samotné kabely budou spíše lacinější. Proto se již dnes budované rozvody záměrně předimenzovávají, tak aby jejich možnosti mnohonásobně překračovaly dnešní požadavky - v tom smyslu, že je-li například dnes zapotřebí jeden pár kroucených vodičů či vláken, zabudují se do zdi čtyři páry, osm párů apod.
Dalším aspektem, který s čistě ekonomickým aspektem velmi úzce souvisí, je očekávaná životnost dnes budovaných síťových rozvodů. Od těch se očekává, že budou „žít" mnohem déle, než dnes používané počítače a aktivní síťové prvky typu směrovačů a přepínačů. Soudě podle patnáctileté záruky, která je dnes typicky poskytována na nově budované rozvody, lze očekávat že kabelové rozvody přežijí hned několik „obrátek" zařízení, která je budou používat.
S očekávanou životností nově budovaných rozvodů samozřejmě souvisí i potřeba „udělat je pořádně", tak aby samotná kabeláž nedávala vzniknout žádným problémům a závadám, a také aby byla možná jejich snadná systémová údržba a správa. S tím pak souvisí i konkrétní představa o tom, jak by měla vypadat topologie těchto rozvodů: měla by mít pevnou základní strukturu (odsud: strukturovaná kabeláž), a to stromovitého typu, přičemž veškeré „měnitelné" a „nastavitelné" prvky by byly soustředěny do přesně lokalizovaných míst, kde k nim bude snadný přístup, a budou také přehledně uspořádány tak, aby případná manipulace s nimi byla maximálně jednoduchá a přehledná. Těmito lokalizovanými místy jsou typicky propojovací skříně, odpovídající vnitřním uzlům stromovité topologie (zatímco jejími listy jsou koncové uživatelské zásuvky), a vybavené propojovacími panely a rámy pro umisťování aktivních prvků typu rozbočovačů, switchů, mostů či směrovačů.
Dalším zajímavým momentem celé koncepce strukturované kabeláže je její snaha o maximální univerzálnost - může být využita například i pro běžné telefonní rozvody, pro rozvody k zabezpečovacím zařízením a čidlům, bezpečnostním systémům, regulátorům tepla atd. Motivace je opět zřejmá: proč rozkopávat zeď pokaždé znovu, kdy je potřeba natáhnout nějaký kabel?
SCHRACK TECHNIK spol. s r. o.
Dolnoměcholupská 2
100 00 Praha 10 – Hostivař
Tel.: +420 281 008 231-3
Fax: +420 281 008 462
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.schrack.cz
