Jedním ze způsobů, jak přemýšlet o budoucnosti energetiky a jak ji pochopit, je podívat se zpět do minulosti. Před vznikem centrálně řízené energie ze zdrojů, jako je uhlí, ropa a plyn, znamenal energetický pohon nějaké činnosti přímou interakci se zdroji energie.
Od ohňů používaných k vaření jídel až po vodní kola, která poháněla továrny, bylo značné množství lidského úsilí vynaloženo nejen k rozhodování o tom, zda je energie vůbec potřeba, ale také o tom, kde ji lze získat, jak ji získat a jak ji využít co nejlépe.
Jedním z velkých příběhů dvacátého století je tedy příběh o tom, jak se poprvé stal přístup k energii “snadným” – alespoň pro uživatele. Centralizovaná výroba energie podporovaná enormními investicemi do průzkumu fosilních paliv, globálních logistických řetězců a národních energetických sítí znamenala, že koncový uživatel již nemusel zohledňovat, jak byla potřebná energie vytvořena. Rozhodování se výrazně zjednodušilo, zaměřilo se na odsouhlasení podmínek dodávek a sledování nákladů na spotřebu.
V poslední době byl tento způsob myšlení zpochybněn a spotřebitelé energie znovu hledají určitou míru soběstačnosti. Pandemie, zejména ve svých dřívějších fázích, vedla k výraznému poklesu poptávky, a když průmyslová odvětví začala později opět navyšovat výrobu, bylo jasné, že z různých důvodů dodávky energie nemohou poptávku plně uspokojit. Výsledkem byly prudké nárůsty cen, zmenšující se zásoby paliva a problémy s dodávkami energie, které své obchodní modely stavěly na dostupnosti levné energie na spotových trzích.
Vysoké ceny a nestálost cen na energetickém trhu představují pro spotřebitele a firmy skutečné problémy. Při pohledu do budoucna bychom neměli očekávat brzký návrat k nízkonákladové energii. Výrobci čelí obrovské výzvě v otázce dekarbonizace. Vedle toho rostou celkové dodávky elektřiny s cílem uspokojit potřeby elektrifikace uživatelů s vysokou spotřebou energie v odvětvích, jako je strojírenství a automobilový průmysl.
V důsledku toho se energetická ekonomika posune výrazněji než dosud ve prospěch distribuované výroby z obnovitelných zdrojů. Ve většině geografických oblastí je nyní cena za kWp fotovoltaické výroby nižší než náklady na srovnatelnou jednotku fosilního paliva. To znamená, že lokální výroba fotovoltaické energie v kombinaci s řešeními pro skladování energie může firmám přinést určitý stupeň energetické soběstačnosti, což jim umožní úspěšněji odolávat výkyvům na trhu s energií, a zároveň přispěje k flexibilnějšímu a odolnějšímu systému elektrické sítě.
Vzhledem k tomu, že obnovitelná energie je nyní dostupná za téměř nulové mezní náklady, můžeme tento jev vnímat jako přechod z trhu s energiemi na trh s elektřinou – trh, který se nesoustředí na hrubou produkci energie, ale na schopnost zpřístupnit energii na správném místě ve správný čas. Toto je samozřejmě situace, která odráží dobu před centralizovanými energetickými zdroji. Tato decentralizace ponese významné důsledky.
Spojení obnovitelné energie s lokálním úložištěm je pro firmy „win-win“, protože mohou ušetřit peníze tím, že ji použijí ke kompenzaci svých požadavků na energii ze sítě a část z ní prodají zpět do sítě (je-li tato možnost k dispozici) a také ji mohou použít k dekarbonizaci a zvýšení odolnosti svých provozních operací. Skladování energie coby nízkouhlíkového flexibilního aktiva pomáhá elektrickým sítím vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a poptávkou při řízení přerušované větrné a solární energie, což jim nabízí potenciál výrazně snížit potřebu posilování sítě a stálé kapacity dodávek.
Tyto změny samozřejmě také umožní a posílí rostoucí digitalizace našich energetických systémů. Klíčovou součástí přechodu na čistou nulu bude flexibilita na straně poptávky, která sníží požadavky určitých průmyslových spotřebitelů v době nižší nabídky, aby byla zajištěna dostupnost energie pro kritické systémy a aplikace. Dosažení této flexibility bude vyžadovat vhled do „lokálních“ aktiv a interaktivitě s nimi, o kterých distribuční sítě tradičně nemají žádná podrobná data.
V důsledku toho bude elektrická síť důležitější než kdy jindy. Již nyní je to vysoce sofistikovaný systém pro monitorování a řízení energie, ale po většinu své existence byl tento tok jednosměrný, od relativně malého počtu míst výroby k mnoha místům spotřeby. V nové éře „prosumers“ (což znamená spotřebitelů, kteří také vyrábějí energii), se budeme při řízení obousměrného toku spoléhat na robustní a inteligentní elektrickou síť.
Je však zřejmé, že tato výzva je stejně tak o změně myšlení jako o technologii. Od spalování uhlí v místě, kde je potřeba energie, jsme z velké části ušli dlouhou cestu a moderní předpoklady o dostupnosti energie jsou v naší společnosti hluboce zakořeněny. Napříč průmyslem a vládami však vidíme rostoucí povědomí o mechanismu energetického trhu mezi spotřebiteli a též rostoucí akceptaci úlohy spotřebitele při podpoře stability elektrické sítě. Je však třeba udělat mnohem více, aby se přemýšlení o tom, „jak a kde“ se energie vyrábí, stalo organickou součástí podnikání a každodenního života.
Výsledky COP26 (konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow) svědčí o obtížnosti tohoto posunu, protože navzdory intenzivnímu tlaku na dohodu o snížení emisí i hlasitému optimismu se mnozí domnívali, že jsou usnesení příliš slabá a kusá na to, aby přinesla smysluplnou změnu. Transformace politické vůle a veřejné podpory do hmatatelných výsledků bude vyžadovat inovaci politiky a konzistentnost, která firmám a jednotlivcům usnadní interakci se sítí chytřejšími způsoby. Rok 2022 by měl být rokem, kdy svět vezme na vědomí skutečnost, že energetická spotřeba stále častěji obnáší rozhodování na regionální a lokální úrovni. Spotřebitelé ve stále větším počtu volí elektrická vozidla a tato elektrifikace dopravy podnítí další změny v našem vztahu k energetické spotřebě. Firmy mezitím pocítí tlak na přijetí nových přístupů k řízení spotřeby v souladu se svými aspiracemi na udržitelnost.
Tyto posuny však nemohou nastat – a ani nenastanou – okamžitě. Radikální změna technologie a ekonomiky provozu kritické infrastruktury nebude jednoduchá. Plné výhody flexibility se projeví pouze tehdy, když budou chytré, obousměrné a distribuované systémy nasazeny ve velkém měřítku. Rozhodnutí o jejich přijetí musí tedy přijmout miliony zúčastněných stran – od nadnárodních společností až po jednotlivé spotřebitele. Aby byla elektrická síť spolehlivá, bezpečná a připravená na zcela odlišnou budoucnost, je zapotřebí co nejdříve jasná regulace zavádění a integrace aktiv pro větší flexibilitu.
