Již 130 let uplynulo od založení organizací, které se výlučně věnovaly ochraně elektrických sítí a elektrických instalací před účinky blesku. Zároveň uplynulo 35 let od roku 1983.
Rok 1983 je pro problematiku ochrany před vlivy blesku a přepětí zajímavý mimo jiné tím, že byly na trh uvedeny DEHNVENTIL a POWERTRAB – nové moderní ochranné prvky, které v jednom bloku sdružovaly ochranu výfukovým jiskřištěm s ochranou varistorem. Tento rok znamená počátek nové kapitoly v technice ochran, je mezníkem pro rozvoj nových technologií a systémů, vznik nových specializovaných pracovišť a základ masivního rozvoje průmyslu v tomto oboru.
Ochranu před vlivy přepětí začali provozovatelé vyžadovat pro elektroenergetické i telekomunikační sítě přibližně od roku 1880. Tehdy hledali možnosti omezení nebo prevence poruch a výpadků svých zařízení. V té době (kolem roku 1880) bylo představeno jedno z prvních růžkových jiskřišť. To bylo brzy následováno výrobky firem Siemens & Halske a Westinghouse.
Začátkem dvacátého století je se spoluúčastí Wernera Siemense založen spolek ABB - Ausschuss für Blitzableiter-Bau, ale také se setkáme s prvními řešeními aktivního zhášení elektrického oblouku na jiskřišti, a to přítomným magnetickým polem. Společnost SIEMENS se pro zajištění provozuschopnosti svých výrobků dále věnuje vývoji ochranných konstrukcí proti vlivům blesku a přepětí, především pro nadzemní sítě vysokého napětí.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století jsou již na trhu různá řešení - od jednoduchých růžkových jiskřišť s předřazenou pojistkou až po vícenásobná jiskřiště s funkcí zhášení oblouku. V roce 1925 přichází společnost KATHREIN se zapouzdřeným jiskřištěm, inspirací pro další vývoj omezovačů přepětí, tentokrát zapouzdřených, a vzápětí se podobná řešení objevují v nabídce předních producentů – tentokrát jsou ale určena pro rozvody nízkého napětí.
V oboru prvků omezujících přepětí dochází na přelomu devatenáctého a dvacátého století k obdobnému vývoji – první „napětím řízené odpory“ na mechanické bázi a principu hliníkových prvků v olejové lázni byly do třicátých let dvacátého století nahrazovány prvky s přechodem na bázi oxidů olova. Prvky na bázi oxidů olova ale velmi rychle počátkem čtyřicátých let postoupily pozici prvkům na bázi karbidu křemíku, které „vládly“ až do padesátých let - především v ochraně instalací a sítí vysokého napětí. V padesátých letech pokračoval vývoj k prvkům s použitím vlastního nebo přidaného magnetického pole k přerušení oblouku nebo k jeho vytlačení do zhášecího prostoru ochrany. Tento princip byl v osmdesátých letech dále propracován a byl použit také u ochranných prvků pro sítě nízkého napětí.
Vývoj v padesátých letech se dále specializoval na snížení chybového a unikajícího proudu, a také na zvýšení provozní spolehlivosti omezovačů přepětí. To na jedné straně umožnilo instalovat omezovače do sítí vysokého a velmi vysokého napětí, na druhé straně začal vývoj omezovačů s napětím řízenými prvky také pro sítě nízkého napětí.
Přelom byl dán vývojem a výrobou prvků s nelineární charakteristikou na bázi oxidu zinku. Technická a provozní omezení svodičů na bázi karbidu křemíku byla překonána rychlostí, proudovou kapacitou, rychlostí obnovy a dalšími parametry zinkoxidových varistorů. Do vývoje a na trh přicházejí další velmi rychlé a odolné prvky – Zenerovy a Schottkyho diody, transily, trisily… DEHN představuje svůj svodič přepětí – J250, firma Matsushita si nechává patentovat zinkoxidové varistory pro sítě malého a nízkého napětí.
