Zřejmé je každému, kdo byť jen povrchně se seznámil s možnostmi KNX instalací, že v tomto systému lze realizovat řízení prakticky jakékoli funkce používané v budovách všech velikostí. Avšak řešení některých funkcí může být poněkud složitější.
Proto bývá časté vytváření takových instalací, v nichž spolupracuje i několik typů sběrnicových soustav.
Řízení osvětlení v menších instalacích se výhodně vytváří na sběrnici KNX, přičemž většina svítidel bývá spínána, obvykle jen jejich menší počet vyžaduje stmívání. Pro spínání jsou k dispozici např. až šestnáctinásobné spínací akční členy (mohou být využity pro nezávislé spínání až 16 světelných okruhů). Běžně k dispozici jsou i např. až šestinásobné univerzální stmívací akční členy. Pro řízení osvětlení potom postačí jen nepatrný počet akčních členů a s nimi spolupracující přiměřený počet ovládacích prvků – tlačítkových snímačů a snímačů pohybu (obr. 1). Přitom mnohé ovládací přístroje jsou ve svých aplikačních programech vybaveny možností vytváření a ovládání světelných scén.
Ovšem v rozsáhlejších instalacích by k řízení osvětlení již byl potřebný značný počet akčních členů, zpravidla umisťovaných do rozvaděčů, a tedy s nutností vést samostatně silové vodiče k jednotlivým svítidlům. Výrazného zjednodušení silových světelných rozvodů (a také snížení nákladů) se dosáhne spoluprací sběrnic KNX a DALI. Každé svítidlo je vybaveno odpovídajícím DALI předřadníkem připojeným jak ke společnému silovému vedení 230 V AC (s možným rozdělením na několik samostatně jištěných okruhů) tak i ke sběrnici DALI, k níž lze připojit nejvýše 64 předřadníků (obr. 2). K propojení obou sběrnic slouží rozhraní KNX/DALI, takže k ovládání budou opět použity obdobné KNX přístroje, jako v menších instalacích. Ve velkých instalacích se běžně využívá i vyšších počtů KNX/DALI rozhraní – celkový počet připojených svítidel je tedy prakticky libovolný. Výhodou je snížení počtu přístrojů na sběrnici KNX a možnost odesílání takových dat ze sběrnic DALI, která při ovládání svítidel přímo na KNX nelze vůbec získávat. Jsou to především údaje získávané z DALI předřadníků, týkající se provozních stavů k nim připojených světelných zdrojů. V centrální vizualizaci může poté být k dispozici i přehled provozních hodin jednotlivých svítidel.
Každé svítidlo na DALI sběrnici může být nejen spínáno, ale také stmíváno.
Pro ovládání žaluzií a dalších prvků využívajících ke své činnosti motorické pohony, obvykle s reverzací chodu, jsou v KNX instalacích hojně rozšířené žaluziové akční členy (a to jak pro střídavé, tak i pro stejnosměrné motory). Opět je zde nezbytné uložit silové napájecí vedení samostatně od výstupů akčních členů ke každému z pohonů. Jsou-li tyto akční členy uloženy v relativně prostorově vzdálených rozváděčích, je nutné kladení i značně dlouhých silových kabelů v počtech podle počtu žaluzií. Proto se ve velkých budovách s výhodou umisťují tyto akční členy do malých rozvaděčů uložených ve stropních podhledech nebo ve zdvojených podlahách (obr. 3) v blízkosti oken s ovládanými žaluziemi.
Takto se silové rozvody poněkud zjednodušují – postačí jeden přívod vždy k několika společně jištěným okruhům, z každé rozvodnice pak potřebný počet krátkých kabelů k ovládaným pohonům. Nejnovější žaluziové akční členy mohou být vybaveny i měřením protékajícího proudu, což se využívá pro jednodušší parametrizaci: Není nutné měřit dobu chodu jednotlivých žaluzií a podle toho nastavovat činnost akčního členu. Při dojezdu do krajní polohy se zvyšuje protékající proud a přístroj automaticky vypíná.
Jiné řešení nabízí spolupráce ovládacích prvků na sběrnici KNX a pohony na motorické sběrnici (např. SMI). To vede ovšem i ke značnému zjednodušení silových rozvodů, jak je vidět na obr. 4. Přitom po sběrnici SMI lze odesílat na KNX sběrnici i údaje o skutečné okamžité poloze žaluzie a další údaje.
Při řízení vytápění, ventilace a klimatizace je výhodné používat společné termostaty s aplikačními programy regulátorů na sběrnici KNX a komunikovat s řídicími jednotkami technologických jednotek. Tyto jednotky musí být vybaveny rozhraními na KNX protokol nebo na jiný otevřený protokol.
Mnohé specializované prvky (např. vodoměry, plynoměry, měřiče spotřeby tepla apod.) jsou k dispozici pro komunikaci po sběrnici M-bus nebo Modbus. Současné KNX systémové instalace ovšem pro svou perfektní činnost potřebují mít k dispozici i údaje těchto měřidel. K tomu lze s výhodou používat vhodná rozhraní, určená pro přenos dat na sběrnici IP jak k využití v instalaci, tak i pro případné předávání naměřených hodnot dodavatelům energií, plynu, vody, tepla ke kontrole a zpracování. Na obr. 5 je příklad rozhraní Modbus/IP určené pro zpracování a přenos naměřených dat. Ke sběrnici RS485 zde může být připojeno až 64 účastníků.
Je patrné, že současné KNX systémové instalace potřebují ke své plnohodnotné činnosti spolupracovat s řadou jiných typů sběrnic, poněvadž to vede ke zjednodušení celé instalace a někdy také proto, že pro činnost některých funkcí nejsou k dispozici vhodné KNX přístroje.
