Výrobce rozváděče musí uvést, zda jsou svorky vhodné pro připojení měděných nebo hliníkových vodičů, nebo obou druhů vodičů. Svorky musí být takové, aby vnější vodiče mohly být připojeny prostředky, které zajišťují zachování potřebného styčného tlaku odpovídajícího jmenovitému proudu a zkratové odolnosti přístroje a obvodu.
Neexistuje-li zvláštní dohoda mezi výrobcem rozváděče a uživatelem, musí být svorky schopné upevnit měděné vodiče od nejmenšího do největšího průřezu odpovídajícího příslušnému jmenovitému proudu, viz příloha A normy ČSN EN 61439-1 ed. 2.
Pokud mají být ukončeny hliníkové vodiče, musí typ, velikost a způsob ukončení vodičů odpovídat tomu, co bylo dohodnuto mezi výrobcem rozváděče a uživatelem.
V případě, kdy k rozváděči musí být připojeny vnější vodiče pro elektronické obvody s nízkou hladinou proudů a napětí (menší než 1 A a menší než 50 V AC nebo 120 V DC), tabulka A.1 normy ČSN EN 61439-1 ed. 2 neplatí.
Prostor, který je k dispozici pro zapojení, musí umožňovat správné připojení vnějších vodičů uvedeného materiálu a v případě vícežilových kabelů rozložení žil.
Vodiče nesmí být vystaveny namáháním, která by pravděpodobně snížila jejich obvyklou střední dobu užitečného života.
Není-li mezi výrobcem rozváděče a uživatelem dohodnuto jinak, u trojfázových obvodů s nulovým vodičem musí svorky pro nulový vodič umožňovat připojení měděných vodičů s minimálním průřezem:
- rovnou polovině průřezu fázového vodiče s minimem 16 mm2, jestliže velikost fázového vodiče přesahuje 16 mm2;
- rovnou plnému průřezu fázového vodiče, jestliže velikost fázového vodiče je menší než 16 mm2 nebo rovná 16 mm2.
V případě jiných, než měděných vodičů, mají být výše uvedené průřezy nahrazeny průřezy s ekvivalentní vodivostí, což může vyžadovat větší svorky.
Pro některé aplikace, které vedou k vysokým hodnotám harmonických nulové složky (např. harmonické 3. řádu), by mohly být požadovány větší průřezy nulového vodiče, protože tyto harmonické fází se sčítají v nulovém vodiči a mají za následek vysoké proudové zatížení při vyšších kmitočtech. Toto vyžaduje zvláštní dohodu mezi výrobcem rozváděče a uživatelem.
Pokud jsou použity připojovací prostředky pro přívodní a výstupní nulové, ochranné a PEN vodiče, musí být umístěny v blízkosti přidružených svorek pro fázové vodiče.
ČSN EN 60204-1 ed. 2 požaduje minimální průřez vodiče a nedovoluje připojení PEN do elektrického zařízení stroje.
Otvory v kabelových vývodkách, krycích panelech atd. musí být navrženy tak, aby při správném instalování kabelů bylo dosaženo stanovených ochranných opatření před dotykem a stupně ochrany. To znamená, že budou zvoleny prostředky vstupu vhodné pro aplikaci stanovenou výrobcem rozváděče.
Svorky pro vnější ochranné vodiče musí být označeny podle ČSN EN 60445 ed. 5. Jako příklad je možno uvést grafickou značku 
č. 5019 IEC 60417. Tato značka není požadována tam, kde má být vnější ochranný vodič připojen k vnitřnímu ochrannému vodiči, který je jasně identifikován barvami zelenou a žlutou.
Svorky pro vnější ochranné vodiče (PE, PEN) a kovové opláštění spojovacích kabelů (ocelová elektroinstalační trubka, olověný plášť atd.) musí být, kde je to požadováno, holé, a není-li stanoveno jinak, musí být vhodné pro připojení měděných vodičů. Samostatná svorka přiměřené velikosti musí být použita pro výstupní ochranný vodič (ochranné vodiče) každého obvodu.
Není-li mezi výrobcem rozváděče a uživatelem dohodnuto jinak, svorky pro ochranné vodiče musí umožňovat připojení měděných vodičů o průřezu závislém na průřezu odpovídajících fázových vodičů podle tabulky 1.
V případě skříní a vodičů z hliníku nebo slitin hliníku je nutné vzít v úvahu zejména nebezpečí elektrolytické koroze. Spojovací prostředky pro zajištění spojitosti vodivých částí s vnějšími ochrannými vodiči nesmí mít žádnou jinou funkci.
Mohou být nutná zvláštní opatření u kovových částí rozváděče, zejména destiček ucpávky, kde jsou použity povrchové úpravy odolné proti otěru, například práškové povlaky.
