V současnosti jsou stále více uplatňovány v bytové a občanské výstavbě lehké stavební materiály, obvykle na bázi dřeva, ale i slámy, apod.
Rovněž u nástaveb a vestaveb se často využívá materiálů z hlediska hořlavosti definovaných jako „normálně hořlavé“.
Ostatní elektrická zařízení a materiál
Na normálně hořlavé látky lze montovat elektrická zařízení, jsou-li k této montáži výrobcem určeny. Toto určení je obsaženo v průvodní dokumentaci a/nebo nesmazatelnou značkou na výrobku:
Do normálně hořlavých látek lze montovat elektrická zařízení, jsou-li k této montáži výrobcem určeny. Toto určení je obsaženo v průvodní dokumentaci a/nebo nesmazatelnou značkou na výrobku:
Elektroinstalační příslušenství musí plně vyhovovat předpisům pro elektroinstalační krabice určené pro lehké duté stěny podle ČSN EN 60670. Toto obsahuje následující požadavky:
- vysoká mechanická pevnost;
- tepelná odolnost podle normy ČSN EN 60695-2-11 (850 °C, zkouška žhavou smyčkou);
- ochranu proti vniknutí malých předmětů IP 3X, podle ČSN EN 60529.
Jiné části systému vedení než kabely, které nejsou zatříděny jako nešířící plamen, jak jsou specifikovány v souborech norem ČSN EN 61386, ale které ze všech ostatních hledisek vyhovují všem ostatním požadavkům svých příslušných výrobkových norem, musí být v případě použití zcela uzavřeny v nehořlavých stavebních materiálech.
Průřezy vodičů v a na hořlavých podkladech – všechny použité vodiče musí mít měděné jádro s průřezem minimálně 1,5 mm2. Kabely a vodiče musí být vhodně chráněny před poškozením. Toho může být dosaženo spolehlivým upevněním vedení k podkladu, uložením do elektroinstalační trubky, elektroinstalační lišty, elektroinstalačního kanálu nebo do dutiny pro tento účel vytvořené v podkladu.
Průchody elektrických silových obvodů stavebními konstrukcemi z hořlavých látek, ať již ve svislém, nebo ve vodorovném směru, se provádí stejným způsobem jako při ukládání vedení na a do hořlavých látek.
Požadavky pro montáž elektrických předmětů, které nejsou výrobcem určeny pro montáž na a do hořlavých látek, jsou uvedeny v tabulce 1.
Objekty s více požárními prostory
Zde si je nutno uvědomit, že požární ochrana se zabývá především možnostmi úniku osob z ohroženého prostoru a spolehlivostí požárně dělících stěn a příček.
Z hlediska elektroinstalace můžeme rozdělit požárně dělící stěny a příčky takto:
- Požárně dělící stěny jsou z klasických nehořlavých materiálů (cihla, beton);
- Požárně dělící stěny jsou konstruovány z lehkých materiálů, případně prefabrikovány.
Ad 1. Jedná se o klasický způsob, obvykle k možnosti ukládání elektroinstalace nekolizní; zvýšenou pozornost je nutno věnovat prostupům, umísťováním rozvodnic a rozvaděčů a požadavkům na zajištění bezpečnosti komunikací s vnějším vlivem BD 2, BD 3, BD 4, s přihlédnutím k vnějším vlivům, které mohou rizika zvyšovat, např. BA 2 (děti), BA 3 (invalidé).
Ad 2. Pro požárně dělící stěny konstruované z lehkých materiálů, případně prefabrikované, dosud nejsou k dispozici žádné ČSN, které by řešily jejich vztah k elektroinstalaci.
U prefabrikovaných je předpoklad, že možnosti určí jejich výrobce a toto bude závazné. Nebude-li výrobcem těchto stěn stanoveno, jak má být elektroinstalace ve vztahu k těmto stěnám provedená, je nutno bezpodmínečně způsob provedení elektrických rozvodů projednat s požárním specialistou (a s činným pracovníkem HZS) a výsledek musí být zanesen co nejpodrobněji do protokolu o určení vnějších vlivů.
Lze předpokládat, že bude nutno ve vztahu k těmto stěnám použít povrchové rozvody (lištový rozvod, kabelové kanály, apod.).
