Co se skrývá pod pojmem „scéna“ v souvislosti s řízením funkcí v bytech či v komerčních a podobných budovách? Scénou rozumíme kombinaci provozních stavů různých spotřebičů, v závislosti na předem očekávané situaci.
V bytové oblasti to může znamenat potřebu nastavení vhodného osvětlení v obývacím pokoji pro sledování TV, pro úklid, pro posezení s přáteli apod. Nejčastěji se jedná o světelné scény, ovšem mnohdy je nezbytné i jejich doplnění o další činnosti, jakými je vhodné nastavení rolet nebo žaluzií, nastavení režimu činnosti vytápění či klimatizace apod.
Kombinace provozních stavů osvětlení, stínění, podmínek vnitřního prostředí apod. jsou spouštěny jediným příkazem, odeslaným např. tlačítkovým snímačem podle obr. 1.
Vyřešení scénického provozu bývá častým úkolem dodavatelů KNX instalací – projektantů a elektroinstalatérů. Jak již bylo naznačeno, do scén lze začlenit prakticky jakoukoli funkci obsaženou v systémové instalaci. Pro vytváření scén lze využít několik postupů pro jejich spouštění. Pro uživatele bude výsledek vždy prakticky shodný. Pro spuštění čtyř scén tlačítkovým snímačem (Večeře, Čtení, TV, Návštěva) bude vždy potřebovat možnost odeslání čtyř potřebných příkazů. Ovšem z hlediska hustoty zatížení sběrnice mohou být rozdíly ve vyšších či nižších počtech telegramů nutných pro spuštění dané scény. V KNX instalacích rozlišujeme mezi tzv. jednobitovým a jednobytovým řízením scén.
Zpočátku, kdy KNX přístroje byly vybavovány velice jednoduchými aplikačními programy, bylo možné pouze tzv. jednobitové řízení scén. Současné přístroje již umožňují tvorbu scén i několika možnými způsoby. Dokonce je možné vytvářet scény, obsahující prvky řízené „jednobitovým“ způsobem a další prvky, řízené „jednobytovým“ způsobem.
Jednobitově spouštěné scény
Komunikačnímu objektu tlačítka, určeného pro spouštění jednobitových scén 1 a 2, je vybaveno jednou skupinovou adresou (např. 3/7/1), přičemž pro spuštění scény 1 je odesílána jednobitová hodnota „0“ a pro spuštění scény 2 hodnota „1“. Podobně pro spouštění scén 3 a 4 jsme stanovili skupinovou adresu 3/7/2. Telegramy s těmito adresami přijímá specializovaný logický scénický modul naznačený v blokovém schématu na obr. 2. Do jeho aplikačního programu projektant vkládá tabulku se skupinovými adresami a nastavovanými hodnotami, určenými pro spouštění jednotlivých účastníků scén. V tab. 1 jsou uvedeni účastníci všech čtyř scén – spínaná a stmívaná svítidla, žaluzie a vytápění. Znamená to, že kromě řídicího telegramu z tlačítkového ovladače určeného pouze scénickému modulu, po sběrnici je nutné přenést následující sérii spouštěcích telegramů v počtu závislém na počtu účastníků scény, v našem příkladu to bude dalších devět telegramů s příkazy. Modulem odesílané telegramy mohou být jednobitové (pro spínání, pro odesílání žaluzií do krajních poloh nebo pro přepínání režimů vytápění), jednobytové (pro nastavení stmívaných svítidel nebo poloh žaluzií), případně i dvoubytové (pro nastavení teploty). Čím je tedy vyšší počet účastníků scény, tím více narůstá zatížení sběrnice telegramovým provozem.
Parametry jednotlivých scén se musí přenést do parametrického nastavení scénického modulu nebo nověji do virtuálního logického modulu obsaženého v aplikačním programu tlačítkového snímače – obr. 3. V takovémto případě již programátor nepoužije skupinové adresy pro odesílání jednobitových telegramů (v našem příkladu adresy 3/7/1 a 3/7/2 – tab. 1) – potřebná komunikační vazba je vytvořena vnitřním telegramem přístroje, neprobíhá tedy po sběrnici.
Jinou – jednodušší možnost spouštění jednobitových scén umožňují současné akční členy. Ty jsou běžně vybavovány parametry a komunikačními objekty pro předem nastavené hodnoty, byť počet těchto možných hodnot bývá poněkud omezený. Vystačíme-li s nižšími počty scén, jedním společným jednobitovým telegramem lze spouštět scény s prakticky neomezeným počtem účastníků. V parametrech akčních členů je nutné zvolit možnost využití předem nastavených hodnot (obr. 4) a poté nastavit požadované hodnoty pro dané scény.
Na obr. 5 je nastavení parametrů pro účast jednoho kanálu spínacího a stmívacího akčního členu ve čtyřech scénách. Uspořádání na sběrnici potom odpovídá obr. 7, není zde použit logický modul. Pro spouštění scén 1 a 2 postačí jednobitový telegram se skupinovou adresou např. 4/0/1, zatímco pro scény 3 a 4 bude použit telegram se skupinovou adresou 4/0/2.
Obdobným způsobem budou nastaveny parametry předem nastavených hodnot u všech akčních členů zúčastňujících se v těchto čtyřech scénách. Na obr. 6 je příklad uspořádání komunikačních objektů akčního členu a přiřazení skupinových adres i s možností účasti ve čtyřech scénách (s parametrickým nastavením podle obr. 5).
Pro spouštění čtyř scén využitím předem nastavených hodnot v parametrech akčních členů bude opět potřebné použití dvou ovládacích prvků tlačítkového snímače, avšak není zapotřebí specializovaný logický modul – blokové schéma na obr. 7.
Jednobytové scény
Libovolně rozsáhlé scény, tedy kombinace provozních stavů libovolně vysokého počtu účastníků, je možné spouštět také jedním telegramem, bez použití logického modulu (podle principiálního schématu na obr. 7). Ovšem v tomto případě se nebude jednat o jednobitový, ale o jednobytový telegram, avšak vždy se stejnou skupinovou adresou (např. 3/7/25), v němž je uvedeno jednobytové číslo scény. Jednobytová hodnota se obecně může pohybovat v rozmezí od 0 do 255, pro čísla scén se používají hodnoty od 1 do 64. Podmínkou je použití takových přístrojů, jejichž aplikační programy připouštějí účast v jednobytových scénách. Údaje podle příkladu v tab. 2 totiž nebudou uloženy v paměti logického modulu nebo tlačítkového snímače, ale náplň tabulky bude rozložena do pamětí jednotlivých přístrojů – příslušné údaje jsou nastaveny parametricky. Potom telegramem se skupinovou adresou 3/7/25 pro spuštění scény č. 3 bude odeslána jednobytová hodnota „3“ – v binárním vyjádření „00000011“. Po příjmu tohoto telegramu se výstupy akčních členů nastaví v souladu s údaji uvedenými v tabulce 2.
Například akční člen svítidla č. 5 ve shodě s touto tabulkou vyžaduje nejdříve parametrickou aktivaci funkce „jednobytové scény“ – obr. 8. Parametry v okně scén pak budou nastaveny podle obr. 9.
Různé akční členy dovolují účast vždy v počtu scén aplikačním programem omezeném (např. v 18 různých scénách pro každý z jeho spínacích, stmívacích nebo žaluziových kanálů).
Za určitých okolností lze využít také mezní hodnoty pro řízení jednobytových scén.
Jiná situace nastane, když si uživatel již řadu let provozované KNX systémové instalace bude přát doplnit nové funkce (tzn. doplnit i některé další přístroje – akční členy), přičemž požaduje také vytvoření několika scén. Zde lze narazit na přístroje až o několik vývojových generací starší, tedy na akční členy, jejichž aplikační programy neobsahují možnost nastavení účasti v jednobytových scénách. To ovšem není neřešitelný úkol. Jediné, co potřebujeme, je buďto využití scénického logického modulu, případně již výše zmíněného moderního tlačítkového snímače. Jeho prostřednictvím budou potom spouštěny jednobitové scény na základě příchozích jednobytových telegramů s čísly scén, odesílaných tlačítkovými snímači. Do těchto jednobitových scén budou zahrnuty pouze starší přístroje, zatímco nové akční členy budou reagovat přímo na telegramy obsahující jednobytová čísla scén.
Vytváření scén je v zásadě jen softwarovou záležitostí, jak vyplývá z výše uvedených stručných popisů. V současnosti nejsou potřebné žádné přídavné hardwarové prostředky (snad jen tlačítkové snímače, pokud v KNX instalaci nejsou použity multifunkční ovladače nebo vizualizační prostředky pro místní nebo i vzdálenou komunikaci). Vystačíme tedy jen s využitím aplikačních programů použitých KNX přístrojů.
