Požární bezpečnost staveb představuje jeden z klíčových aspektů projektování moderních budov, přičemž zachování funkčnosti elektrických zařízení v průběhu požáru hraje zcela zásadní roli pro ochranu životů osob a majetku.
Kabelové trasy zajišťující napájení požárně bezpečnostních zařízení musí být navrženy tak, aby si po stanovenou dobu zachovaly svoji funkci i při přímém působení požáru. Tato povinnost vychází z vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů, a je dále specifikována v normě ČSN 73 0848. Správná aplikace těchto předpisů je nezbytná nejen z hlediska splnění zákonných povinností, ale především pro skutečnou funkční spolehlivost systémů v krizové situaci.
Legislativní rámec a postavení vyhlášky č. 23/2008 Sb.
Vyhláška č. 23/2008 Sb. představuje prováděcí předpis k zákonu č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a stanoví technické podmínky požární ochrany pro navrhování, provádění a užívání staveb. Z hlediska kabelových tras je klíčový zejména § 9, který se zabývá elektrickými zařízeními sloužícími k požárnímu zabezpečení staveb. Vyhláška ukládá, že elektrická zařízení, jejichž chod je nezbytný v případě požáru, musí mít zajištěnu dodávku elektrické energie ze dvou na sobě nezávislých napájecích zdrojů, přičemž přechod z jednoho zdroje na druhý musí být automatický.
Mezi zařízení, jejichž funkčnost musí být v průběhu požáru zachována, patří zejména samočinná požární signalizace (EPS), zařízení pro odvod kouře a tepla (ZOKT), nouzové osvětlení, evakuační rozhlas, požární výtahy, posilovací požární čerpadla, stabilní hasicí zařízení a další systémy definované požárně bezpečnostním řešením stavby. Doba zachování funkčnosti se odvíjí od typu zařízení a požárního scénáře, typicky se pohybuje v rozmezí P15-R až P90-R, případně až P120-R u zvláště exponovaných systémů.
Význam a obsah normy ČSN 73 0848
Norma ČSN 73 0848 navazuje na požadavky vyhlášky č. 23/2008 Sb. a poskytuje konkrétní technická řešení pro návrh, provedení a posouzení kabelových tras se zachováním funkčnosti při požáru. Norma rozlišuje dva základní pojmy, které je nutné při projektování přesně odlišit. Prvním je funkční integrita kabelu (PH), která se vztahuje pouze k samotnému kabelu. Druhým, podstatně důležitějším pojmem, je zachování funkčnosti celého kabelového systému (P), tedy kabelu společně s jeho nosnou a upevňovací konstrukcí. Pouze celý systém jako certifikovaná sestava může být na stavbě aplikován jako kabelová trasa se zachováním funkčnosti.
Klasifikační třídy se označují jako P15-R, P30-R, P45-R, P60-R, P90-R a P120-R, kde číslice udává minimální dobu zachování funkčnosti v minutách. Písmeno R značí požadavek na celkovou kabelovou trasu (Routenintegrität). Norma rovněž definuje pravidla pro uložení kabelů, jejich kombinace, vzdálenosti podpor, zatížení nosných konstrukcí a způsoby uchycení.
Návrh kabelové trasy se zachováním funkčnosti
Při návrhu kabelové trasy je nezbytné postupovat systematicky a komplexně. Projektant musí nejprve identifikovat všechna požárně bezpečnostní zařízení v objektu na základě požárně bezpečnostního řešení stavby a pro každé z nich stanovit požadovanou dobu zachování funkčnosti. Následně je třeba zvolit certifikovaný systém, který této klasifikaci vyhovuje, a respektovat veškeré okrajové podmínky, za nichž byla certifikace vydána.
Konkrétně to znamená dodržet typ použitého kabelu, druh nosné konstrukce (kabelový žlab, drátěný žlab, perforovaný žlab, kabelové žebříky, samostatné svorky či třmeny), typ a rozteč závěsů, maximální dovolené zatížení trasy, druh hmoždinek a kotev, materiál stropu nebo stěny, do něhož se kotví, a způsob spojování jednotlivých prvků. Jakákoli odchylka od certifikovaného provedení vede ke ztrátě platnosti zkušebního protokolu a k nesouladu s požadavky normy.
Požadavky na kotvení a podporové konstrukce
Kotvení kabelových tras představuje v praxi nejčastější zdroj chyb při realizaci. Kotvy a hmoždinky musí být certifikovány pro použití v podmínkách požáru, což znamená, že musí být odzkoušeny společně s celým kabelovým systémem. Standardní plastové hmoždinky nebo běžné ocelové kotvy bez doložené požární klasifikace jsou nepřípustné. Pro kotvení do betonu se obvykle používají ocelové průvlečné nebo expanzní kotvy s atestem pro požární odolnost, do dutých konstrukcí pak speciální systémy doložené zkušebním protokolem.
Materiál stropu nebo stěny, do níž se kabelová trasa kotví, musí mít vlastní požární odolnost minimálně shodnou s požadovanou dobou funkčnosti kabelové trasy. Kotvení do sádrokartonu, lehkých příček nebo dřevěných konstrukcí je obvykle nepřípustné, pokud k nim výrobce systému nedodá konkrétní zkušební
protokol.
Vzájemné vztahy a křížení tras
V reálných projektech dochází ke křížení a souběhu kabelových tras se zachováním funkčnosti s ostatními instalacemi. Norma ČSN 73 0848 stanoví, že žádná instalace bez požární odolnosti nesmí být uložena nad trasou se zachováním funkčnosti tak, aby ji při svém pádu mohla strhnout nebo poškodit. To v praxi znamená, že požární kabelové trasy se zpravidla umisťují co nejvýše pod stropem a nad nimi již nejsou vedeny žádné další instalace, případně jsou cizí trasy odděleny vlastními samostatně kotvenými konstrukcemi s vlastní požární odolností.
Stejný princip platí i pro průchody požárně dělicími konstrukcemi, kde musí být použity certifikované požární ucpávky odpovídající klasifikace EI, které neoslabují požární odolnost dělicí konstrukce a současně nesnižují klasifikaci kabelové trasy.
Dokumentace a doklady o shodě
Nezbytnou součástí každé realizace kabelové trasy se zachováním funkčnosti je úplná průvodní dokumentace. Ta zahrnuje zejména prohlášení o shodě nebo prohlášení o vlastnostech podle nařízení CPR (305/2011/EU) pro použité kabely, klasifikační protokol systému, montážní návod výrobce, záznam o provedení s uvedením konkrétně použitých prvků, fotodokumentaci kritických detailů a předávací protokol. Tyto doklady jsou kontrolovány orgánem státního požárního dozoru při kolaudačním řízení i při následných kontrolách.
Nejčastější chyby při návrhu a realizaci
V projekční a realizační praxi se opakovaně objevují stejné typy pochybení, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Mezi nejzávažnější patří kombinace prvků z různých certifikovaných systémů, nedodržení maximální rozteče závěsů, použití necertifikovaných hmoždinek či kotev, kotvení do nevyhovujícího podkladu, vedení necertifikovaných instalací nad požárními trasami a chybějící nebo neúplná dokumentace o použitých výrobcích. Dalším problémem bývá záměna pojmů PH a P, kdy je v projektu chybně předepsán pouze typ kabelu bez specifikace celého systému, což vede k tomu, že realizační firma volí libovolnou nosnou konstrukci bez ohledu na požární odolnost sestavy.
Závěr
Návrh a realizace kabelových tras se zachováním funkčnosti při požáru představuje vysoce odbornou disciplínu, která spojuje znalosti z oblasti požární bezpečnosti, elektrotechniky a stavebních konstrukcí. Vyhláška č. 23/2008 Sb. ve spojení s ČSN 73 0848 a navazujícími technickými normami vytváří ucelený systém požadavků, jehož důsledné dodržování je předpokladem skutečné funkční spolehlivosti požárně bezpečnostních zařízení. Klíčem k úspěšnému projektu je důsledné chápání kabelové trasy jako certifikovaného systému, nikoli jen jako součtu jednotlivých komponent, a úzká spolupráce projektanta požární bezpečnosti, projektanta elektroinstalace a realizační firmy ve všech fázích výstavby. Pouze takový přístup zaručí, že v okamžiku požáru budou systémy ochrany osob a majetku skutečně plnit svoji funkci po celou požadovanou dobu.
