ElektroPrůmysl.cz ENERGETIKA, TRANSFORMÁTORY, POHONY A MĚNIČE FREKVENCE červenec 2022 | 79 toru, připojení na napětí primární i sekundární strany (případně i dalších stran) a pak izolační a chladicí médium a související obvody chlazení. Jistou „komplikací“ zmíněné jednoduchosti může být přepínač odboček, který, je-li klasického provedení, vyžaduje specifickou pozornost. Značná část poruchových a jinak nepříznivých stavů transformátoru a událostí v něm i v jeho okolí, bez ohledu na jeho typ, konstrukci a umístění, vede k tomu, že transformátor přestane plnit svou funkci. V ideálním případě, protože je vybaven standardní sadou elektrických i dalších ochran, dojde k jeho odpojení odnapětí ještě před tím, kdy případná závada eskaluje do stavu, který způsobí jeho zásadní poškození. Jsou však i situace, kdy ani zmíněné ochrany takové situaci nezabrání. Typicky například exploze průchodky na straně vyššího napětí. Je zřejmé, že zájmem provozovatele je, aby k takové eskalaci (pokud možno) nedošlo. Ale nejen to. Jeho zájmem je, aby nedošlo ani ke stavu, kdy sice k zásadnímu poškození transformátoru nedojde, ale transformátor bude, díky poruše, mimo provoz. A půjdeme-li ještě dále, bude provozovatele jistě zajímat i to, jak často a na jak dlouho bude mimo provoz například z důvodů kontrol a údržby, které by těm výše uvedeným situacím měly zabránit. Pokud budeme konkrétnější, můžeme si části transformátoru, které nás z hlediska jeho kondice a schopnosti plnit jeho funkce zajímají, rozdělit do několika oblastí: • vinutí • olej • průchodky • přepínač odboček Z logiky věci a principů konstrukce do jednotlivých částí transformátoru nevidíme. Chceme-li vědět, v jakém stavu jednotlivé části jsou, můžeme k tomu využít celou řadu přímých i nepřímých měřicích a diagnostickýchmetod. To samozřejmě stojí čas i peníze. Snahou tedy je jedno i druhé minimalizovat. Informace o stavu transformátoru Zájem o znalosti týkající se stavu transformátoru vede k tomu, že výrobci i provozovatelé stanovují postupy, jak takové informace získat. Vedou k tomu dvě zásadní cesty. Ta první je, řekněme klasická, tedy cesta periodických kontrol na základě předpisů výrobce či provozovatele (řády periodické a preventivní údržby), druhá, využívající metody diagnostické údržby (Condition Based Maintenance – CBM) případně rozšířené do podoby prediktivní údržby (Predictive Maintenance – PdM), které společně směřují k cílovému stavu charakterizovanému jako totálně produktivní (Total Productive Maintenance – TPM) a proaktivní údržba. Je zjevné, že se tady pohybujeme mezi dvěma extrémy, na jedná straně tradiční přístup, na straně druhé moderní metody. Ale nic není černobílé. Jakkoliv se nám může zdát tradiční přístup jednodušší a levnější, nemusí tomu tak být vždy. Proti podobným zjednodušením stojí takové aspekty, jako je nutná vysoká odbornost pracovníků údržby, spolu s delší a častější dobou odstávek při diagnostice a kontrolách. Nehledě na to, že pravidlo„k poruše dojde zpravidla krátce před periodickou kontrolou a údržbou“ je něco, s čím počítat musíme, i když právě na takové náhody nevěříme. Okamžité hodnoty hlavních sledovaných veličin monitorovacího systému transformátoru
RkJQdWJsaXNoZXIy Mjk3NzY=