ElektroPrůmysl.cz ENERGETIKA, TRANSFORMÁTORY, POHONY A MĚNIČE FREKVENCE 26 | červen 2022 Možnosti stabilizace napětí v reálném čase v průmyslové síti V tomto článku bychom rádi upozornili na možnosti odstranění poklesů napětí a mikro-výpadků napětí v průmyslových sítích vznikajících především provozem zařízení s indukčním charakterem odebíraného proudu, což reprezentuje velkou většinu strojů a zařízení v dnešních průmyslových podnicích. Provoz těchto zařízení nejenže vytváří fázový posun mezi napětím a proudem, ale i výrazné a rychlé poklesy napětí. Většina uživatelů řeší pouze problém zhoršeného účiníku především z důvodu případné pokuty od distributora, a nemá tušení o efektu dynamických poklesů napětí a různých špiček, které připisuje vlivu napájecí distribuční sítě. Ing. Jaroslav Smetana, specialista na kvalitu elektrické energie a ředitel společnosti Blue Panther s.r.o. Běžná korekce účiníku je dnes prováděna s využitím mikroprocesorem řízeného kontroléru, který vyhodnocuje cos f nebo úhel mezi napětím a proudem. Vyhodnocení bývá většinou v průběhu několika cyklů sítě. Po získání informace o momentálním PF dojde k porovnání s cílovým PF a k připojení bloku kapacitorů, a k opakování tohoto postupu až k dosažení cílového PF. Tento cyklus tak může trvat 1-10 sekund při použití mechanických spínacích prvků. Při použití polovodičových spínačů, podle velikosti potřebné kompenzační kapacity až desítky a více cyklů sítě. Běhemprocesu připojování kapacitorů dochází k vytváření přechodových jevů, a to jak v případě mechanických, tak i elektronických spínačů. Vezmeme-li v úvahu, že například svářecí impulz bodového svářecího stoje trvá od 10 do 26 cyklů frekvence sítě (200 až 430 ms – u některých strojů i méně), jsou systémy této konstrukce naprosto neúčinné z hlediska kompenzace rychlých změn účiníku a tím i redukce nadproudů. Navíc náhodně vznikající přechodové děje při spínání kapacitních bank ovlivňují činnost různých výrobních zařízení a významně zkracují jejich životnost. Dochází i ke zkracování životnosti kompenzačních kondenzátorů v kompenzátoru. Díky pomalému reakčnímu času běžných kompenzačních systémů, a to se týče jak výše popsaných, tak i nově nabízených takzvaně „rychlých“, které připojují potřebnou kompenzační kapacitu najednou a dosahují tak vyšší reakční rychlosti, stále je čas připojení potřebné kapacity nad 100ms. Když přihlédneme k rychlosti svářecích strojů a dalších rychlých technologických zařízení, jako jsou vstřikovací lisy a podobně, a zpoždění připojení kapacitorů pro zabránění přechodovým jevům, je celková reakční doba i momentálně nejrychlejších Obr. 1
RkJQdWJsaXNoZXIy Mjk3NzY=