ElektroPrůmysl.cz, prosinec 2013

52 ElektroPrůmysl.cz, prosinec 2013 ° Denní osvětlení budov Ve vnitřních prostorech s trvalým pobytem lidí se musí v souladu s jejich funkcí co nejvíce využívat den- ního osvětlení, které je pro člověka nenahraditelné. U ostatních vnitřních prostorů se má denní osvětlení navrhovat tam, kde je to účelné a hospodárné (využití sluneční energie). Denním osvětlením se musí vytvořit podmínky zdravé zrakové pohody a dobrého vidění pozorovaných předmětů, zabránit vzniku předčasné a nadměrné úna- vy a předejít možnosti úrazu podmíněného zhoršeným viděním. Ve vnitřních prostorech s trvalým pobytem lidí má být nerušený výhled osvětlovacími otvory do okolí (optický kontakt s okolím), pokud možno i vodorov- ným směrem při obvyklé poloze pozorovatele. Denním osvětlením se musí zabezpečit zraková pohoda co nejhospodárnějším způsobem, s využitím možností úpravy podmínek zrakové obtížnosti (např. úpravou kontrastu jasu kritického detailu a jeho poza- dí, optimální polohou pozorovatelů atd.). Při denním osvětleni se musí zachovávat podmín- ky zrakové pohody při zatažené obloze i při jasné ne- bo polojasné obloze a přímém slunečním světle. Denní osvětlení vnitřních prostorů budov se navr- huje a posuzuje podle těchto základních hledisek: a) úroveň denního osvětlení (vyjádřená hodnotami činitele denní osvětlenosti); b) rovnoměrnost osvětlení; c) oslnění; d) rozložení světelného toku a převažující směr světla; Úroveň denního osvětlení se stanoví poměrnou veličinou, činitelem denní osvětlenosti D (%). Hodnota činitele denní osvětlenosti se stanoví výpočtem nebo měřením v budově či na modelu (pro měření denního osvětlení platí ČSN 36 0011-1 a ČSN 36 0011-2) . Požadované hodnoty činitele denní osvětlenosti, hodnoty tabulky 1 a hodnoty prokazující jejich splnění se pro vnitřní prostory s trvalým poby- tem lidí uvádějí v projektové dokumentaci zaokrouh- lené na jedno desetinné místo. Úroveň denního osvětlení, potřebná jako minimální pro určitou zrakovou činnost v daném místě vnitřního prostoru, se zjišťuje a hodnotí, není-li výslovně uvede- no jinak za venkovní situace charakteristické pro zimní období s malým množstvím denního světla, za předpo- kladu tmavého terénu s činitelem odrazu světla v me- zích 0,05 až 0,2 a rovnoměrně zatažené oblohy. V místech s předpokládanou dlouhotrvající sněho- vou pokrývkou, zejména při nadmořské výšce umístě- ní budovy nad 600 m, se zjišťuje úroveň denního osvětlení také při zasněženém terénu s činitelem odrazu světla v mezích od 0,5 do 0,85 a rovnoměrně zatažené obloze. Rozložení denního světla ve vnitřním prostoru se zjišťuje pomocí hodnot činitele denní osvětlenosti v kontrolních bodech, rozmístěných v pravidelné síti na vodorovné srovnávací rovině. Výška srovnávací ro- viny má být 0,85 m nad podlahou, není-li podle kon- krétní funkce vnitřního prostoru požadována výška ji- ná (např. na komunikacích v úrovni podlahy). Krajní řady kontrolních bodů se umisťují 1 m od vnitřních povrchů stěn (viz obr. 1). Počet mezilehlých kontrolních bodů se volí tak, aby dával dostatečnou představu o průběhu denního osvětlení ve vnitřním prostoru nebo jeho funkčně vy- mezených částech; podle druhu a velikosti vnitřního prostoru se volí vzájemná vzdálenost kontrolních bo- dů zpravidla od 1 m do 6 m. U vnitřních prostorů se šířkou menší než 2,4 m stačí jen jedna řada kontrolních bodů umístěná v ose prostoru. Poloha řad kontrolních bodů se volí tak, aby postihovala místa nejméně a nejvíce osvětlená (např. v ose osvětlovacího otvoru a v polovině vzdálenosti mezi osami sousedních osvětlovacích otvoru) a místa důležitá pro zrakovou činnost. V případech odůvod- něných charakterem důležité zrakové činnosti se zjiš- ťují hodnoty činitele denní osvětlenosti ještě v dalších významných kontrolních bodech na vodorovné srov- návací rovině nebo v kontrolních bodech na srovnáva- Obr. 1 Příklad rozmístění kontrolních bodů na srov- návací rovině OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA