ElektroPrůmysl.cz, listopad 2013

45 ElektroPrůmysl.cz, listopad 2013 ° rozváděče. To umožňuje výrobci zvolit nejvhodnější metodu pro uvažovaný rozváděč, nebo část rozvádě- če, přičemž se bere zřetel na objemy, konstrukci, flexi- bilitu návrhu, jmenovitý proud a velikost rozváděče. V typických aplikacích vyžadujících určité přizpů- sobení standardního návrhu je velmi pravděpodobné, že bude použita více než jedna metoda pro zahrnutí různých prvků návrhu rozváděče. Zkouška Aby se zabránilo zbytečnému zkoušení, norma uvá- dí doporučení pro volbou skupin srovnávacích funkč- ních jednotek. Potom podrobně popisuje, jak zvolit kri- tickou variantu ze skupiny pro zkoušku. Poté jsou použita konstrukční pravidla pro přiřazení jmenovitých hodnot jiným obvodům, které jsou „tepelně podobné“ zkoušené kritické variantě. Norma ČSN EN 61439-1 ed. 2 předkládá tři alter- nativy pro ověření zkouškou. Metoda a) - Ověření kompletního rozváděče Pokud je zatěžováno současně několik obvodů nebo všechny obvody rozváděče, tentýž obvod je schopen pouze přenášet svůj jmenovitý proud náso- bený součinitelem soudobosti v důsledku tepelného působení ostatních obvodů. Pro ověření jmenovitých proudů všech obvodů je tedy nutná zvláštní zkouška pro každý typ obvodu. Pro ověření součinitele soudo- bosti musí být provedena jedna doplňující zkouška se současným zatížením na všech obvodech (viz me- tody b) a c)). Aby se zabránilo provádění velkého počtu zkou- šek, které mohou být nutné je popsána i metoda ově- ření, kde se provádí pouze jedna zkouška se součas- ným zatížením na všech obvodech. Vzhledem k tomu, že při pouze jedné zkoušce nemohou být ověřeny sa- mostatně jmenovité proudy a součinitel soudobosti obvodů, předpokládá se, že součinitel soudobosti je rovný jedné. V tomto případě jsou zatěžovací proudy rovné jmenovitým proudům. Toto je rychlý a opatrný přístup umožňující dosaže- ní výsledku pro určité uspořádání rozváděče. Ověřuje jmenovité hodnoty vývodních obvodů a rozváděče v téže zkoušce. Přívodní obvod a přípojnice jsou zatěžo- vány na svůj jmenovitý proud a tolik vývodních obvodů ve skupině, kolik je nutných pro distribuci přívodního proudu, je zatěžováno na svoje jednotlivé jmenovité proudy, když jsou instalovány v rozváděči. U většiny instalací je to nereálná situace, protože vývodní obvody nejsou normálně zatěžovány se součinitelem soudo- bosti rovným jedné. Pokud skupina zkoušených funkč- ních jednotek nezahrnuje každý z různých typů vývod- ního obvodu vestavěných do rozváděče, provádějí se další zkoušky se zřetelem na různé skupiny vývod- ních obvodů, dokud není vyzkoušen jeden obvod kaž- dého typu. Zkoušení prováděné tímto způsobem vyžaduje mi- nimální počet zkoušek oteplení, uspořádání zkoušky je však nepříznivější, než je nutné, a výsledek není možné použít pro řadu rozváděčů. Metoda b) - Samostatné ověřování jednotlivých funkčních jednotek a kompletního rozváděče Při tomto uspořádání zkoušení je každá kritická varianta vývodního obvodu zkoušena samostatně pro potvrzení jejího jmenovitého proudu a potom je rozváděč jako celek zkoušen s přívodním obvodem zatěžovaným na jeho jmenovitý proud a skupiny vý- vodních obvodů, které jsou nutné pro distribuci pří- vodního proudu, jsou zatěžovány na svůj jmenovitý proud násobený součinitelem soudobosti. Zkoušená skupina má zahrnovat jeden vývodní obvod z každé kritické varianty, která má být vestavěna do rozvádě- če. Pokud to není proveditelné, jsou zkoušeny další skupiny, dokud nejsou vzaty v úvahu všechny kritické varianty vývodního obvodu. ELEKTROINSTALACE