ElektroPrůmysl.cz, duben 2013

27 ElektroTrh.cz, duben 2013 Domácí elektrárna „Na samotě u lesa“ Majitelé solárních elektráren jsou často mylně po- važováni za prospěcháře, kteří jen vydělávají na doto- vaném výkupu této elektřiny. Není však elektrárna ja- ko elektrárna. Dnes vám představíme nadšence, který vlastní malou fotovoltaickou elektrárnu, ale žádné dotace nevyužívá – všechnu vyrobenou elektřinu sám spotřebuje. Panu Jaroslavovi totiž ani nic jiného nezbývá! Jaroslave, jak jste se k solární elektřině dostal? V roce 1966 jsme s kamarády za 247,- Kčs (nejed- ná se o překlep!) koupili od státních lesů a statků zří- ceninu roubené chalupy „na samotě u lesa“. Chalupu jsme postupně opravovali a za 10 let jsme ji prakticky znovu postavili. Byli jsme mladí a to, že v chalupě není zavedena elektřina, jsme považovali spíše za výhodu. Dnes už to tak není? Rok se s rokem sešel a dnes je nám s manželkou přes šedesát let. Stále si sice užíváme maximální ro- mantiky šumavské samoty, ale civilizaci dnes zkrátka neutečete. Chceme si poslechnout rádio a televizi, dobít si mobilní telefon, bezpečně si večer svítit a ne- bát se, že u svíčky či petrolejky usneme a ta něco za- pálí. V létě už nemůžeme běhat pro každou drobnost do potoka, potřebujeme mít v domě chladničku. Ano, rozumím. Zkrátka všechny ty spotřebiče, které nám zjednodušují život. Nebylo ale jednoduš- ší požádat o zavedení elektřiny rozvodné závody? Jednodušší to rozhodně bylo, bohužel bez výsled- ku. O zavedení elektřiny jsme požádali EON v polovině 90. let a zaplatili 8.000 Kč poplatek za žádost. Což ne- byly tenkrát malé peníze. Od té doby jen slyšíme dů- vody, proč k nám není možné elektřinu dovést. Ochra- náři nepovolili výstavbu sloupů elektrického vedení, majitel sousedního pozemku nepovolil výkop, ekolo- gové zakázali vedení kabelů pod malým potokem v sousedství chalupy a tak dále. Žádost i peníze tedy již více než 10 let leží u EONu a nám došla trpělivost. Jak jste tedy postupoval dál? Prvním řešení byla v roce 1993 malá benzínová elektrocentrála. To jsem ale po chvíli vzdal, protože hluk a smrad z ní obtěžoval jak nás, tak celou přírodu v okolí. Následně jsem si v roce 1995 ze Švýcarska při- vezl starší 40 W solární panely, které tam používají na alpských pastvinách k napájení elektrických ohrad- níků pro skot. Ty měly jmenovité napětí 17 V, takže se daly přímo napojit na 12 V / 400 Ah olověné akumulá- tory, které jsme hned po roce 1989 odkoupili od letiš- tě v Českých Budějovicích, kde se používaly jako zálož- ní napájecí zdroj pro radiostanici. No a k akumulátorům jsem připojil 1200 W invertor na 220 V, který jsem si nechal speciálně dovézt z Německa. Dnes je to již sa- mozřejmost, kterou prodávají na benzínkách, ale pa- matujte, že v roce 1995 tady o podobných technologi- ích neměli běžní lidé ani potuchy. Takže jste byl jedním z pionýrů fotovoltaiky v Če- chách! Jak to vše fungovalo? Tak nějak to samozřejmě fungovalo. Dva panely byly nasměrovány na jihovýchod, čtyři panely na ji- hozápad. Když svítilo sluníčko, panely dobíjely bate- rie proudem až 12 A. Takto uložená energie stačila na pár hodin svícení (tenkrát byly jen klasické vlák- nové žárovky) a trochu té televize. Jenže když byl v televizi delší film, už jsem stejně musel startovat elektrocentrálu. Chladničku to utáhlo jen pár hodin denně a pak jsem zase večer nesvítil. No a samozřej- ALTERNATIVNÍ ENERGIE