ElektroPrůmysl.cz, březen 2013

36 ElektroTrh.cz, březen 2013 Druhy reziduálních proudů z hlediska kombinace jejich původu a účinku Článek popisuje možné původce všech typů prou- dů, které proudové chrániče registrují jako proudy reziduální. Jedná se o všechny proudy, které z obvodu za proudovým chráničem odtečou jinou cestou, než pracovními vodiči procházejícími tímto chráničem. Je tím tedy skutečně myšlen i fakt, kdy proud protéká nulovým vodičem, který ale není vztažen k danému obvodu s proudovým chráničem. Jak bude uvedeno dále, právě tato situace bývá častou příčinou chybné funkce, kterou lze navíc jen těžko nalézt. Reziduální proudy při dotyku s živou částí Prvním typem reziduálních proudů jsou ty, jež vznikají při dotyku člověka nebo i zvířete (dle normy ČSN 33 2000-4-41 ed. 2) s živou částí. Zde se uplatňu- jí unikátní vlastnosti proudových chráničů, které jsou jako jediné prvky schopny vzniklý problém včas odha- lit. Při těchto kontaktech dochází k průchodu tělové- ho proudu o hodnotách řádově desítek až stovek mA. Z toho je zřejmé, že nadproudový ochranný prvek, ja- ko je pojistka nebo jistič, není schopen na tuto událost reagovat. Proudový chránič musí obvod odpojit dříve, než dojde k úrazu nebo usmrcení vlivem procházející- ho proudu. Příslušné normy pro tento účel předepisu- jí proudový chránič se jmenovitým reziduálním prou- dem do 30 mA včetně. Jelikož kritickým parametrem je doba odpojení, nelze pro tyto účely použít chrániče selektivní. Naopak lze doporučit použití chrániče typu G, jehož vypínací časy splňují stejné podmínky jako vy- pínací časy obecných nezpožděných typů, ale navíc lépe odolávají nežádoucím jevům, jako jsou rázové proudy. Tím je zajištěna mnohem vyšší provozní spo- lehlivost dané instalace, což je spolu s bezpečností zá- kladní požadavek na ní kladený. Ochrana před nepřímím dotykem Druhý typ reziduálních proudů opět souvisí s ochranou osob. Jedná se o ochranu před nepřímým dotykem či před dotykem neživých částí nebo dle edi- ce 2 normy ČSN 33 2000-4-41 o ochranu při poruše. Riziko pro osoby je v tomto případě samozřejmě nižší, protože případný úraz vyžaduje, aby došlo k poruše, která přivede nebezpečné napětí na neživou část a současně se této neživé části dotkne osoba dříve, než dojde k zapůsobení příslušných ochran. V případě, že impedance poruchové smyčky je dostatečně malá, měl by zapůsobit i nadproudový ochranný prvek. Nicméně pokud tento předpoklad splněn není, poskytuje prou- dový chránič opět optimální řešení. Výhodou je i sku- tečnost, že jako ochrana osob funguje i v případě, kdy je ochranný vodič zcela přerušen. V této situaci se sa- mozřejmě při vzniku poruchy neuzavře poruchová smyčka a nadproudový ochranný prvek nevybaví, neži- vá část se chová jako živá. Proudový chránič potom fun- guje stejně jako v předchozím případě. Z hlediska výbě- ru vhodného typu je situace opět identická jako pro ochranu proti nebezpečnému dotyku živých částí. Proudový chránič totiž zpravidla vybaví i v případě, kdy dojde ke zmíněné poruše bez přítomnosti osoby. Jelikož takto vzniklý zkratový proud bude při obvyklé hodnotě impedance poruchové smyčky o mnoho řá- dů vyšší, než je vybavovací proud chrániče, dojde k jeho velmi rychlému vypnutí. Unikající proudy Další skupinou reziduálních proudů z hlediska jejich účinků jsou unikající proudy, jež jsou schopny způsobit požár. Toto je velmi důležitá skupina, nicméně se na ní v běžných instalacích většinou zcela nesprávně nebere zřetel. V napájecí soustavě 230/400 V je za kritickou hodnotu obvykle považován proud 300 mA (ve starších normách např. pro zemědělské budovy i 500 mA, ale postupně dochází spíše ke sjednocování na hodnotě 300 mA). Tato hodnota vyplývá z výkonu, který je po- třebný pro zapálení snadno hořlavých látek. Jedná se tedy o případy, kdy porucha či zhoršení provozního stavu zapříčiní unikající proud, nicméně je- ho velikost není dostatečná pro vybavení nadproudo- vých ochranných prvků. Současně není instalován prou- dový chránič jako doplňková ochrana osob (30 mA). Problémem je, že takovýto poruchový proud je scho- ELEKTROINSTALACE