ElektroPrůmysl.cz, únor 2012

58 ElektroTrh.cz, únor 2012 Muzeum kutilství Polná Žejdlicova 681 (areál firmy Almeto s.r.o.) 588 13 Polná www.muzeumkutilstvi.cz e-mail: riha@almeto.cz Prohlídka možná po domluvě na tel čísle: +420 606 313 209 (raději SMS) Muzeum kutilství Polná shromažďuje příběhy kutilů Kutilství hrálo v Československu před rokem 1989 významnou roli. Spousta dnes běžných výrobků byla pro většinu lidí nedostupných a touha po nich vedla pravdě- podobně k tomu, že si je kutilové amatérsky vyráběli. Zejména v 70. a 80. létech 20. století tak zcela jis- tě platilo okřídlené rčení o zlatých českých ručičkách. Českoslovenští kutilové vytvořili snad vše, na co si vzpomenete. Tuto zajímavou dobu mapuje čerstvě otevřené Muzeum kutilství Polná, které již vlastní kolem 160 zajímavostí, a svoji sbírku stále rozšiřuje o další exponáty. Muzeum kutilství shromažďuje také příběhy o tom, jak to tehdy „chodilo“. Pan Petr Složil souhlasil s tím, abychom dnes zveřejnili jeho vyprávění o ama- térské výrobě plošných spojů před rokem 1989. Zveme všechny zájemce na výstavu nejzajímavějších exponátů z Muzea kutilství, která se bude konat ve dnech 20. – 23. 3. 2012 při příležitosti veletrhu AMPER na BRNĚNSKÉM VÝSTAVIŠTI (pavilon F - stánek firmy Almeto s.r.o.). Jak jsem „bastlil“ plošné spoje Petr Složil V úvodu bych se měl zmínit o tom, jak to všechno začalo. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to jednou v sobotu ráno v 1. ročníku na gymnáziu, kdy jsem se probudil a v hlavě mi vrtalo, co jsou to ty polovodi- če, o kterých jsem mnohokrát slyšel. Možná, že jsem si měl počkat až na celovodiče, jak tehdy říkali někte- ří soudruzi, a nezabývat se něčím polovičatým. Bohu- žel zvědavost byla silnější a já jsem začal číst všechno dostupné o elektronických součástkách, co bylo po ruce. Když se mi zdálo, že teorie už bylo dost, šel jsem si koupit svoji první polovodičovou diodu a poz- ději i tranzistor (nejdříve Ge a později i Si). První „plošné spoje“ jsem začal vyrábět koncem 70. let, kdy jsem studoval na gymnáziu. Tehdy jsem neměl žádný materiál pro výrobu DPS (pertinax, kuprextit), tak jsem přemýšlel, jak to obejít. Jako nos- nou desku jsem použil umakart, který měl tloušťku asi 1,5 mm. Ale jak vyrobit vodivé cesty? Nakonec jsem vyvrtal otvory, do nich dal nýtky a ty propojil po- cínovaným drátem. Z tohoto období se bohužel nic nedochovalo, jen dokumentace (obr. 1). Nýtky jsem vyráběl z vypsaných kovových (asi mosazných) náplní do propisek. Nejlepší náplně byly z maďarských čtyř- barevných propisek - měly menší průměr. Řezal jsem je lupenkovou pilkou. Otvory jsem vrtal plastovou vr- tačkou PIKO, kterou jsem tehdy dostal k Vánocům. Ještě ji mám a je funkční. Záhy jsem po- znal, že napájení vrtačky (3 ploché baterie) musím předělat na síťové napájení, což se brzy stalo. Pak jsem sehnal plátovaný kuprextit a začala éra „skutečných“ plošných spojů (obr. 2 a 3). Nejdříve jsem je vyráběl metodou dělicích čar. Ostrým hrotem jsem přenesl na měď všechny otvory a potom jsemměkkou tužkou nakreslil spoje. Měď v místech dělicích čar jsem proškrabal nožem a jehlovým pilníkem. Na závěr jsem testoval vzájemné elektrické oddělení všech spojů. Pracné škrábání mědi jsem brzy nahradil leptáním. Ce- lou desku jsem natřel mírně naředěným lakem na neh- TECHNOLOGICKÉ RETRO