Nové edice norem ČSN EN ISO 10218-1 a -2 ed. 2

U nás byly přijaty jako ČSN EN ISO 10218-1 ed. 2 Robotická zařízení - Bezpečnostní požadavky - Část 1: Průmyslové roboty a ČSN EN ISO 10218-2 ed. 2 Robotická zařízení - Bezpečnostní požadavky - Část 2: Aplikace průmyslových robotů a robotické buňky v září 2025 vyhlášením Českou agenturou pro standardizaci.

Oproti verzím z roku 2011 prošly normy zásadní revizí. Přinášejí významné aktualizace pro bezpečnost průmyslových robotů i jejich integraci do výrobních provozů. Revizi zpracovala pracovní skupina WG 3 technické komise ISO/TC 299. S ohledem na praxi v EU byl opět kladen velký důraz na harmonizaci se Směrnicí o strojních zařízeních.

Nejdůležitější změny

Funkční bezpečnost
Dosud platné znění norem vyžadovalo pro bezpečnostně relevantní řídicí funkce obecně PL d a kategorii dle normy ČSN EN ISO 13849-1 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Bezpečnostní části ovládacích systémů - Část 1: Obecné zásady pro konstrukci. Tento požadavek byl z velké části opuštěn. Nové edice norem, zejména ČSN EN ISO 10218-2 ed. 2, uvádějí v informativní příloze široké spektrum bezpečnostních funkcí aplikací průmyslových robotů a každé přiřazují odpovídající požadovanou úroveň výkonu bezpečnosti (PL r či SIL).

• Požadovaná úroveň může být různá podle typu funkce.
• Norma navíc zavádí tzv. výchozí požadovanou úroveň (default PL r/SIL), se dvěma postupy:
  – Projektant zvolí výchozí úroveň uvedenou v tabulce, nebo
  – Projektant provede rozšířené posouzení rizik (postup je popsán v ČSN EN ISO 10218-2 ed. 2,) a může se od výchozí úrovně odchýlit.
• Odchylka od výchozí úrovně vyžaduje důkladnější analýzu rizik a přináší větší nároky na dokumentaci.

Třídy robotů
S příchodem kolaborativních robotických systémů (cobotů) se obecně objevily menší a lehčí typy robotů ve srovnání
s do té doby známými průmyslovými roboty. To také vedlo k modelům, které se díky své konstrukci již velmi blíží tzv. inherentně bezpečné konstrukci. Tyto roboty při rozumném posouzení nepředstavují významné riziko. Dřívější normy však nerozlišovaly požadavky podle velikosti či nosnosti – platily pro všechny průmyslové roboty stejně.
ISO 10218-1:2025 proto zavádí dvě třídy:

• Třída 1: „velmi slabé“ roboty, které při rozumném posouzení nepředstavují významné nebezpečí; vztahují se na ně snížené požadavky na řízení, zpravidla PL b.
• Třída 2: ostatní průmyslové roboty (většina praxe); platí pro ně obvyklé vyšší požadavky.

Integrace ISO/TS 15066
Norma ISO/TS 15066 pro kolaborativní roboty byla začleněna do ISO 10218-2:2025. Norma tak nyní rozlišuje tyto tři režimy spolupráce:

• Hand-Guided Control (HGC) – ručně vedené řízení
• Speed and Separation Monitoring (SSM) –monitorování rychlosti a vzdálenosti
• Power and Force Limiting (PFL) – omezení výkonu a síly

Praktický význam PFL v posledních letech výrazně vzrostl. Coboty v režimu PFL často fungují bez tradičních bezpečnostních oplocení, a tedy může docházet ke kontaktu člověka s robotem (např. neúmyslným zásahem do pracovního prostoru). Rozlišují se typy kontaktu:

• Kvazistatický kontakt: osoba nebo část těla (např. ruka) je sevřena a nemůže uhnout.
• Přechodný kontakt: osoba nebo část těla (např. paže) je pouze postrčena, nikoli sevřena, může uhnout.

Aby nedocházelo ke zraněním, tak norma ISO 10218-2:2025 stanovuje limity:

• Tlakové limity – zásadní pro ostré hrany a špičaté kontakty (např. na obrobku či nástroji).
• Silové limity – typicky pro plošné kontakty (např. rameno robota, polstrované plochy).

Funkce normální zastavení „Normal Stop“
Směrnice o strojních zařízeních vyžaduje vedle nouzového zastavení i ovládací prvek pro běžné zastavení. Nově je v řadě ISO 10218 výslovně požadována bezpečnostní funkce „Normal Stop“ pro bezpečné zastavení stroje nebo linky (např. na konci směny), a to tak, aby nedošlo k neúmyslnému uvolnění břemene apod. Funkce současně cílí na omezení nesprávného používání nouzového zastavení.

Další změny
Do nové edice byly začleněny i části technických norem ISO/TR 20218-1 a ISO/TR 20218-2, která se zaměřují na bezpečnostní aspekty při návrhu a integraci koncovek robotů a bezpečnost průmyslových robotických systémů v manuálních nakládacích/vykládacích stanicích.
Dále došlo k úpravám a doplněním v těchto oblastech:

• mechanická pevnost,
• zdvihací operace,
• blokování spuštění,
• blokování opětovného spuštění a reset,
• kybernetická bezpečnost,
• posuzování rizik.

Závěr

Aktualizované edice ČSN EN ISO 10218-1 ed. 2 a ČSN EN ISO 10218-2 ed. 2 přinášejí jasnější, praktičtější a zároveň flexibilnější rámec pro bezpečné nasazení průmyslových robotů. Odklon od plošného požadavku PL d ve prospěch cíleného přiřazení PLr/SIL ke konkrétním bezpečnostním funkcím dává projektantům možnost navrhovat řešení přiměřená reálným rizikům – s menším rizikem „předimenzování“, ale s vyšší transparentností a lepší auditovatelností dokumentace tam, kde je odchylka od výchozí úrovně odůvodněná.
Zavedení tříd robotů odlišuje „velmi slabé“ systémy od běžných průmyslových robotů a umožňuje přiměřeně škálovat požadavky na řízení a ověřování bezpečnosti. Výsledkem jsou rychlejší integrace a nižší náklady u méně rizikových aplikací, při zachování vysoké úrovně ochrany u strojů s vyšším potenciálem ohrožení.
Začlenění ISO/TS 15066 do normy ČSN EN ISO 10218-2 ed. 2 a jednoznačné vymezení režimů spolupráce (HGC, SSM, PFL) posouvá bezpečnou spolupráci člověka a robota na novou úroveň. Jasné limity sil a tlaků pro různé typy kontaktu snižují pravděpodobnost úrazu a dovolují širší využití bez tradičního oplocení – s přínosy pro produktivitu, ergonomii i flexibilitu linek.
Nově vyžadovaná bezpečnostní funkce „Normal Stop“ kultivuje provozní návyky: podporuje bezpečné a kontrolované zastavení stroje v běžném provozu, omezuje zneužívání nouzového zastavení a snižuje riziko nechtěného uvolnění břemen či jiných nebezpečných stavů. Spolu s rozšířeními v oblastech mechanické pevnosti, zdvihů, blokování spuštění a opětovného spuštění, kybernetické bezpečnosti a posuzování rizik přinášejí normy komplexní, moderní pohled na bezpečnost robotických systémů v celém jejich životním cyklu.
Pro praxi to znamená snazší prokazování shody v evropském kontextu, rychlejší uvádění aplikací do provozu, lepší ergonomii pracovišť a vyšší provozní dostupnost zařízení – a tedy i hmatatelné přínosy pro kvalitu, produktivitu a konkurenceschopnost.