Měření impedance nebo odporu izolačních podlah a stěn se musí provádět síťovým napětím vůči zemi a při jmenovitém kmitočtu sítě nebo nižším napětím stejného jmenovitého kmitočtu kombinovaného s měřením izolačního odporu.
To je možno provádět například v souladu s následujícími metodami měření:
- střídavé sítě
- měřením při jmenovitém střídavém napětí nebo
- měřením při nižším střídavém napětí (nejméně 25 V) a k tomu zkouškou izolace při použití minimálního stejnosměrného zkušebního napětí 500 V pro jmenovité napětí sítě nepřekračující 500 V a při použití minimálního stejnosměrného zkušebního napětí 1 000 V pro jmenovité napětí sítě vyšší než 500 V.
Pro měření je možno použít tyto napěťové zdroje:
a) napětí sítě vůči zemi, které existuje u místa měření;
b) sekundární napětí transformátoru se dvěma vinutími;
c) napětí nezávislého zdroje o jmenovitém kmitočtu sítě.
V případech uvedených v bodech b) a c) musí být měřicí napětí pro účely měření uzemněno.
Pro zajištění bezpečnosti, jestliže se měří napětím nad 50 V, musí být maximální výstupní proud omezen na 3,5 mA. - stejnosměrné sítě
- zkouška izolace při použití jmenovitého stejnosměrného napětí 500 V pro jmenovité napětí sítě nepřekračující 500 V;
- zkouška izolace při použití jmenovitého stejnosměrného napětí 1 000 V pro jmenovité napětí sítě vyšší než 500 V.
Zkouška izolace by se měla provádět měřicím přístrojem odpovídajícím EN 61557-2.
Zkušební metoda pro měření impedance podlah a stěn střídavým napětím
Proud I je z výstupu napěťového zdroje nebo z fázového vodiče L přiváděn přes ampérmetr na zkušební elektrodu. Napětí Ux na elektrodě se měří pomocí voltmetru s vnitřním odporem přinejmenším 1 MΩ proti vodiči PE.
Impedance izolace podlahy potom je:
Zx=Ux/I
Měření pro určení impedance se musí provádět v tolika náhodně zvolených bodech, v kolika se to zdá být nutné, nejméně však ve třech bodech.
Pro měření může být zvolena zkušební elektroda kteréhokoliv z následujících typů. V případě sporu je referenční metodou měření pomocí elektrody 1.
Zkušební elektroda 1
Zkušební elektrodou je kovová třínožka, jejíž podstavy spočívající na podlaze tvoří vrcholy rovnostranného trojúhelníka. Každá nosná plocha je opatřena pružnou základnou, která při zatížení zajišťuje těsný kontakt s měřeným povrchem na ploše přibližně 900 mm2 a představuje odpor menší než 5 000 Ω.
Předtím, než se provedou měření, se povrch, jehož odpor se má měřit, vyčistí čisticí tekutinou. Při měření se na třínožku působí silou přibližně 750 N při měření podlah a 250 N při měření stěn (viz obr. 1).
Zkušební elektroda 2
Zkušební elektroda sestává z čtvercové kovové desky o délce stran 250 mm a čtvercového listu navlhčeného savého papíru nebo navlhčeného čtvercového kusu nasákavé látky, z nichž byl přebytek vody odstraněn, o stranách přibližně 270 mm.
Papír se pokládá mezi kovovou desku a zkoušený povrch. Při měření se na desku působí silou přibližně 750 N při měření podlah a 250 N při měření stěn.
