Rozsah kontrol a revizí elektrických spotřebičů a elektrického ručního nářadí

Kontroly a revize spotřebičů se provádí podle ČSN 33 1600 ed. 2, aby se zabezpečila ochrana před úrazem elektrickým proudem a také ochrana proti požáru.

Kontroly a revize podle normy ČSN 33 1600 ed. 2 během provozu má provádět:

• kontroly (prohlídka a zkoušení) - může provádět pracovník min. §4 vyhl. č. 50/1978 Sb.,
• revize (prohlídka, měření a zkoušení) - může provádět revizní technik §9 vyhl. č. 50/1978 Sb.

Při provádění kontrol a revizí elektrických spotřebičů podle ČSN 33 1600 ed. 2 je třeba respektovat příslušné požadavky obsažené v průvodní dokumentaci výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné kontroly a revize spotřebičů, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení tak, aby bylo spolehlivě ověřeno, že kontrolovaný a revidovaný spotřebič svými parametry odpovídá průvodní technické dokumentaci výrobce a je ve stavu, který neohrožuje bezpečnost osob, hospodářských zvířat ani věcí.
Jednotlivé kroky postupu při revizích je třeba provádět v pořadí, které je uvedeno dále. Ke každému dalšímu kroku se přistoupí, jestliže spotřebič vyhověl kroku předchozímu, popř. na základě výsledku předchozího kroku. Postup kroků revize je stanoven takto:

• Prohlídka při revizi
• Měření
• Zkouška chodu
• Kontrola označení elektrického spotřebiče
• Vypracování dokladu o provedení revize

Prohlídka elektrického spotřebiče

Prohlídka při kontrole elektrického spotřebiče
Při prohlídce se elektrický spotřebič důkladně prohlédne zevně:

• kryty, držadla, ovládací prvky apod. nesmějí být poškozeny tak, aby byla snížena ochrana před úrazem elektrickým proudem;
• pohyblivé přívody nesmí mít poškozenou, zpuchřelou nebo nadměrně ztvrdlou izolaci; u vstupu do spotřebiče musí být přívod opatřen ochrannou návlačkou a musí být zajištěn proti vytržení, vidlice, nástrčka a pohyblivá zásuvka nebo přívodka nesmějí být poškozené;
• pevně připojený pohyblivý přívod u elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů třídy ochrany II a III musí být neoddělitelně spojen s vidlicí;
• větrací otvory nesmějí být zaprášené nebo zakryté;
• evidenční či jiné označení umožňující jednoznačnou identifikaci spotřebiče nesmí chybět ani být poškozeno tak, že to identifikaci spotřebiče znemožňuje.

Při zjištění závad se příslušný elektrický spotřebič nebo elektrické ruční nářadí vyřadí z užívání a viditelně se označí. Tato skutečnost musí být neprodleně oznámena provozovateli. Jeho opětné zprovoznění je možné po opravě s doložením bezpečného stavu revizí.

Prohlídka při revizi elektrického spotřebiče
Při revizi se elektrický spotřebič důkladně prohlédne zevně. Dále se důkladně prohlédne podle možností daných konstrukčním provedením v souladu s návodem výrobce, tj. podle možnosti demontáže a zpětné montáže krytu. Podrobnější prohlídka se provádí zpravidla při revizi po opravě spotřebiče. Zjišťuje se např., zda:

• připojovací svorky mají dotažené připojovací šrouby, vodiče v nich musí být spolehlivě připojeny;
• ploché násuvné spoje mají spolehlivý elektrický i mechanický styk:
• pájené spoje nejeví známky nespolehlivého spojení;
• vnitřní vedení nemá poškozenou izolaci (prodřenou, přiskřípnutou) a nepřechází přes ostré hrany;
• spínač a další ovládací prvky (např. přepínač, regulátor otáček) jsou-li nějaké, nejsou poškozeny tak, aby byla snížena ochrana před nebezpečným dotykem, a jsou spolehlivě připojeny;
• spínač musí umožňovat zapnutí/vypnutí spotřebiče, aretační (blokovací) tlačítko musí být funkční, resp. pokud je použito, musí být funkční i deblokovací (odblokovací) tlačítko;
• motor
  - nesmí být zjevně zaprášený (např. prachem z kartáčů) a poškozený,
  - nesmí mít nadměrně zaprášené držáky kartáčů,
  - musí mít dostatečně dlouhé kartáče (obvykle delší než 5 mm) a lanka kartáčů, kabelová oka, pružiny apod. nesmějí být poškozeny, nové kartáče musí být zabroušeny,
  - čepičky držáků kartáčů nejsou prasklé, nechybějí ani nejsou nevhodně nahrazeny;
• odrušovací kondenzátor není zjevně poškozený a připojovací vodiče nejsou holé;
• topný článek, je-li nějaký, nesmí mít rozbité nebo prasklé keramické držáky topných vodičů, korálky vývodů nesmějí chybět;
• pohyblivý přívod musí být správně zapojený;
• u transformátoru, je-li nějaký, se postupuje shodně s odrážkami 1 až 3 z prohlídky při kontrole a body 1 až 5 z prohlídky při revizi.

Měření odporu ochranného vodiče

Provádí se u elektrických spotřebičů třídy ochrany I, prodlužovacích přívodů a odpojitelných přívodů. U spotřebičů třídy ochrany I se měří odpor mezi ochrannou zdířkou vidlice a přístupnými neživými částmi spojenými s ochranným vodičem, včetně prodlužovacího nebo odpojitelného přívodu. U prodlužovacích a odpojitelných přívodů se měří odpor mezi ochrannou zdířkou vidlice a ochranným kontaktem na druhém konci. Měření se provádí za pomoci zdroje o střídavém nebo stejnosměrném napětí 4 V až 24 V proudem minimálně 0,2 A (maximálně 10 A).
Ochranný vodič musí být spolehlivě připojen. Odpor ochranného vodiče, měřený mezi ochrannou zdířkou vidlice a přístupnými vodivými neživými částmi spojenými s ochranným vodičem (u prodlužovacích a odpojitelných přívodů mezi ochrannou zdířkou vidlice a ochranným kontaktem na druhém konci), nesmí být větší než 0,2 Ω při délce přívodu do 3 m. K tomuto odporu se připočte 0,1 Ω na každé další 3 m délky přívodu. V žádném případě však nesmí být překročena hodnota 1 Ω.
Přesnější hodnoty odporu ochranného vodiče, které by měly být naměřeny, je možno zjistit výpočtem.
Během měření se doporučuje s kabelem pohybovat, a to zejména u konců, a kontroluje se, jestli přitom naměřená hodnota nevykazuje výrazné změny.

Měření izolačního odporu

Izolační odpor se zjišťuje pomocí měřičů izolačního odporu stejnosměrným proudem se zdrojem, jehož jmenovité napětí je nejméně 500 V při zatížení 1 mA (tj. výstupní napětí 500 V při celkovém odporu 0,5 MΩ) po dobu 5 s až 10 s.
Při měření musí být zapnuty všechny spínače, regulátory atp. měřeného spotřebiče, aby to umožnilo bezpečné a úplné změření izolace mezi všemi částmi. Měření odporu izolace se provede vždy mimo případů, kdy:

• elektrický spotřebič je vybaven částmi (relé, stykače, elektronické spínání atp.), které při odpojení od síťového napájení se přestaví do polohy neumožňující změření izolačního odporu celého spotřebiče;
• elektrický spotřebič obsahuje části, které by při přiložení stejnosměrného napětí 500 V mohly být poškozeny nebo úplně zničeny.

Izolační odpor se měří:

• u spotřebičů třídy ochrany I mezi živými částmi a neživými částmi a popř. přístupnými vodivými částmi;
• u spotřebičů třídy ochrany II mezi živými částmi a přístupnými vodivými částmi;
• u spotřebičů třídy ochrany III mezi živými částmi a přístupnými vodivými částmi;
• u prodlužovacích nebo odpojitelných přívodů mezi ochranným vodičem a vzájemně propojenými ostatními vodiči;
• u transformátorů třídy ochrany I a II mezi živými částmi vstupního obvodu a živými částmi výstupního obvodu (posuzuje se jako spotřebič třídy II);
• u transformátorů třídy ochrany I ještě mezi pracovními vodiči a ochranným vodičem (posuzuje se jako spotřebič třídy I).

Změřený izolační odpor nesmí být menší než hodnoty uvedené v tabulce 3.

Měření proudu protékajícího ochranným vodičem

U spotřebičů třídy ochrany I se měří proud protékající ochranným vodičem při přiložení síťového napětí. U spotřebičů, které lze uložit izolovaně, se měří přímo proud protékající ochranným vodičem.
Mimo přívodu síťového napětí nesmí být připojen žádný další přívod, který by mohl způsobit překlenutí na zem. Tato podmínka se vztahuje i na vodovodní, plynové, anténní přípojky včetně vedení pro přenos dat.
U spotřebičů, které nelze uložit izolovaně (izolace proti zemi řádově alespoň 10 MΩ), se zjišťuje proud protékající ochranným vodičem nepřímo jako rozdílový proud.
Proud protékající ochranným vodičem nemá překročit hodnotu 3,5 mA. Výjimkou z tohoto požadavku jsou:

• spotřebiče - zařízení informační techniky specifikované v ČSN EN 60950-1 ed. 2 držené při provozu v ruce, u nichž nesmí proud protékající ochranným vodičem překročit hodnotu 0,75 mA;
• spotřebiče - zařízení informační techniky specifikované v ČSN EN 60950-1 ed. 2 vybavené varovným návěstím upozorňujícím na velký zpětný proud a ukládajícím povinnost připojit ochranný vodič před zapojením přívodu napájení, u něhož se kontroluje pouze ochranné pospojování, a to prohlídkou a měřením (odpor musí odpovídat předepsanému průřezu ochranného vodiče);
• tepelné spotřebiče, jejichž výkon je větší než 3,5 kW, u nichž proud procházející ochranným vodičem nesmí být větší než 1 mA na 1 kW.

Měření dotykového proudu

Měří se dotykový proud (tj. proud procházející izolací spotřebiče) při přiložení síťového napětí spotřebiče. Provádí se u spotřebičů třídy ochrany II a u přístupných (vnějších) vodivých částí nespojených s ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I. Přednostně se dotykový proud měří přímo, v některých případech se tento proud zjišťuje nepřímo jako rozdílový proud. U spotřebičů, které lze uložit izolovaně, se dotykový proud měří přednostně přímo, a to na vodivých částech spotřebiče.
U spotřebiče připojeného na síťové napětí se přikládá jeden pól měřicího přístroje na povrch přístupných vodivých částí měřeného spotřebiče a druhý pól se uzemní, popř. se připojí k ochrannému vodiči (PE). V případě uzemněné napájecí sítě je izolace namáhána pracovním (přibližně jmenovitým) napětím. Změřený proud přibližně odpovídá hodnotě proudu, který by protékal uživatelem dotýkajícím se přístupných vodivých částí spotřebiče.
Mimo přívodu síťového napětí nesmí být připojen žádný další přívod, který by mohl způsobit překlenutí na zem. Tato podmínka se vztahuje i na vodovodní, plynové, anténní přípojky včetně vedení pro přenos dat.
U spotřebičů, u kterých nelze zaručit, že měřené části jsou izolovány od země, se zjišťuje dotykový proud nepřímo, jako rozdílový proud vyhodnocením proudu do spotřebiče přicházejícího a z něj odcházejícího. Při nepřímém měření může vznikat větší chyba měření vlivem proudů odcházejících do země jinou cestou (např. filtry apod.). Vzniklá chyba je však na straně bezpečnosti.
Dotykový proud na vodivých částech přístupných dotyku nesmí překročit hodnotu 0,5 mA.

Měření náhradního unikajícího proudu

Měření náhradního unikajícího proudu se používá jako jedna z alternativních metod jen v případě, že byl předtím s vyhovujícím výsledkem změřen izolační odpor.
Při ověřování spotřebičů měřením náhradního unikajícího proudu je na rozdíl od měření proudu protékajícího ochranným vodičem a měření dotykového proudu použit samostatný zdroj poskytující napětí (vyšší než 25 V a nižší než 250 V). V případě, že se použije napětí nižší než jmenovité, musí být změřený unikající proud přepočítán na hodnotu při jmenovitém napětí spotřebiče (s přihlédnutím k náhradnímu odporu osoby 2 kΩ).
Při napětí vyšším než 50 V nesmí zkratový proud přístroje pro měření unikajícího proudu překročit hodnotu 3,5 mA.
Pro měření spotřebičů třídy ochrany I unikající proud nesmí překročit hodnotu 3,5 mA, pokud jiné normy nepovolují vyšší hodnoty.
Pro měření spotřebičů třídy ochrany II a vodivých částí nespojených s ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I unikající proud nesmí být vyšší než 0,5 mA.

Zkouška chodu elektrického spotřebiče nebo elektrického ručního nářadí

Elektrický spotřebič se připojí na jmenovité napětí. Musí být ověřeno, zda ovládací a bezpečnostní prvky plní spolehlivě (aniž by jejich ovládání bylo ztíženo příliš velkými mechanickými odpory) svoji funkci. V případě spotřebiče vybaveného motorem musí být jeho chod pravidelný, bez nadměrného hluku a jiskření na komutátoru. Zjistí se, zda spotřebič funguje, jak má.

Označení a vystavení protokolu o revizi

Poškozené nebo nezřetelné označení (nápisy) na ochranných krytech (např. označení směru otáčení, atp.) musí být obnoveno a zajištěna jeho trvanlivost. Zkontroluje se, popřípadě se doplní číselné nebo jiné označení umožňující jednoznačnou identifikaci revidovaného spotřebiče a jeho přiřazení k dokladu o revizi.