Přístupné vodivé části transformátorů třídy ochrany I, které se mohou při průrazu izolace stát živými, musí být trvale a spolehlivě spojeny s ochrannou svorkou v transformátoru. Transformátory třídy ochrany II nesmí mít žádná opatření pro ochranné spojení se zemí.
Jestliže jsou přístupné vodivé části odděleny od nebezpečných živých částí vodivou stínící vložkou, která je spojena s ochrannou svorkou, nebo jsou-li od nebezpečných živých částí odděleny dvojitou izolací nebo zesílenou izolací, nepovažují se pro účely tohoto požadavku za části, které se mohou pravděpodobně stát živými v případě průrazu izolace.
Ochranné svorky transformátorů určených pro připojení k pevné instalaci a ochranné svorky transformátorů s připojením typu X musí splňovat požadavky kapitoly 23 normy ČSN EN 61558-1 ed. 2. Jejich svírací prostředky musí být dostatečně zajištěny proti náhodnému uvolnění a nesmějí se dát uvolnit bez pomoci nástroje.
Některé svorky, zvláště zdířkové svorky, mohou vyžadovat zvláštní opatření, jako je použití dostatečně pružné části, u níž není pravděpodobné, že by mohla být nedopatřením odstraněna.
Všechny části ochranné svorky musí být takové, aby se vyloučilo riziko koroze v důsledku styku těchto částí s mědí ochranného vodiče, nebo jakéhokoliv jiného kovu, který se těchto částí dotýká.
Jestliže těleso ochranné svorky je částí rámu nebo krytu z hliníku nebo slitiny hliníku, je nutno provést opatření, aby se zabránilo riziku koroze, která je důsledkem styku mědi s hliníkem nebo jeho slitinami.
Těleso ochranné svorky musí být z mosazi nebo z jiného kovu, jehož odolnost proti korozi není horší než u mosazi, pokud to není část kovového rámu nebo krytu.
V tomto případě musí být šroub nebo matice z mosazi nebo z jiného kovu, stejně odolného proti korozi.
Spojení mezi ochrannou svorkou a částmi, které k ní mají být připojeny, musí mít malý elektrický odpor.
Proud ze zdroje střídavého napětí, jehož napětí naprázdno nepřekročí 12 V, a který je roven 1,5násobku jmenovitého vstupního proudu transformátoru nebo 25 A, podle toho, co je vyšší, protéká po dobu jedné minuty mezi ochrannou svorkou a postupně každou přístupnou vodivou částí.
Jmenovitý vstupní proud transformátoru se určí z podílu jmenovitého výkonu transformátoru a jmenovitého vstupního napětí transformátoru, nebo u vícefázových transformátorů \/n násobku jmenovitého vstupního napětí transformátoru, kde n je počet fází.
Měří se úbytek napětí mezi ochrannou svorkou a přístupnou vodivou částí a z tohoto úbytku napětí a proudu se vypočítá elektrický odpor.
V žádném případě nesmí být tento elektrický odpor vyšší než 0,1 Ω.
V případě pochybností se po 1 min zkouška provádí tak dlouho, dokud se nedosáhne ustáleného stavu.
Je nutno dbát na to, aby přechodový odpor mezi hrotem měřící sondy a zkoušenou vodivou částí neovlivňoval výsledky zkoušky.
Elektrický odpor pohyblivého přívodu, pokud se použil pro usnadnění zkoušky, se do měření elektrického odporu nezahrnuje.
Nepřístupnost jádra transformátorů se stupněm ochrany krytem IP00 se projednává.
U transformátorů třídy ochrany I s pohyblivými přívody musí být uspořádání svorek nebo délka vodičů mezi upevněním přívodu a svorkami takové, že v případě sklouznutí přívodu z jeho upevnění se vodiče protékané proudem napnou dříve než ochranný vodič.
