Navrhování prostorů kabelového rozvodu distribuční a přenosové soustavy bezprostředně souvisí s provozem elektrických stanic distribuční a přenosové soustavy držitelů licence pro přenos a distribuci elektřiny dle zákona č. 458/2000 Sb.
Zásady návrhu projektového řešení prostorů kabelového rozvodu musí vycházet především z těchto požadavků:
- bezpečnost přítomných pracovníků,
- spolehlivý a bezpečný provoz uložených kabelů,
- přizpůsobení prostorů kabelového rozvodu pro montáž kabelů,
- rozsah a přehlednost uložených kabelových rozvodů,
- snadnost údržby a odstraňování poruch,
- požární bezpečnost prostorů kabelového rozvodu,
- větrání a osvětlení prostorů kabelového rozvodu,
- velikost a délka komunikací uvnitř prostorů kabelového rozvodu,
- vnější vlivy prostředí,
- hospodárnost celé koncepce,
- optimalizace rezervy úložné plochy pro kabely.
V prostorech kabelového rozvodu se smějí nacházet kromě kabelů a kabelových souborů převážně jen zařízení související bezprostředně s jejich účelem nebo provozem. Jedná se zejména o:
- rozvod z holých vodičů včetně přístrojových transformátorů, chráněný před nahodilým dotykem živých částí alespoň zábranou,
- kabelové spojky, koncovky a svorkovnicové skříně,
- potrubí pro kabely s tlakovou olejovou nebo plynovou izolací včetně ventilů,
- potrubí pro rozvod tlakového vzduchu pro rozvodná zařízení,
- potrubí pro pneumatické analogové signály,
- hasicí, větrací a odpadní potrubí pro kabelové prostory,
- izolované teplovodní potrubí pro využívání ztrátového tepla transformátorů,
- reaktory, tlumivky a kondenzátory s nehořlavou náplní,
- zařízení pro čerpání odpadní vody ze sběrných jímek umístěných v prostorech kabelového rozvodu,
- vodovodní potrubí,
- průběžné zesilovače signálů nebo zařízení na vyrovnávání kapacitních a magnetických nerovnováh nebo zařízení na doplňování tlaku plynu u sdělovacích kabelů.
Bude-li z ekonomických důvodů vhodné ukládat do prostorů kabelového rozvodu potrubí pro rozvod nehořlavých kapalin, musí být tato potrubí z hmot třídy reakce na oheň A1 nebo A2, při klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1.
Pro klasifikaci použitých materiálů potrubí do tříd reakce na oheň lze využít přímou klasifikaci základních stavebních hmot do třídy A1, uvedenou v tabulce A.1, normy ČSN 73 0810.
Do prostorů kabelového rozvodu se nesmějí ukládat zařízení zvyšující jejich požární riziko nebo zařízení, která by mohla podstatným způsobem zvýšit škody požárem způsobené. Jedná se zejména o:
- rozváděče a jejich části,
- olejem plněné odporníky, tlumivky a transformátory atd.,
- potrubí pro přepravu hořlavých kapalin a plynů,
- jiná zařízení, která nesouvisejí s provozem el. stanice.
V prostorech kabelového rozvodu se nesmějí ponechávat předměty používané při jejich výstavbě nebo opravách, jako např. nářadí, nástroje nebo součásti oděvů.
Vnější vlivy prostředí je nutno zajistit stavebním provedením, zejména provedením izolace proti pronikání vlhkosti a technologickým provedením a větráním, pro tyto jejich stupně dle ČSN 33 2000-5-51 ed. 3: AB4, AD2, AE1, AF1, AG2, AH1, AK1, AL1, AM3 případně AM6, AP1, AR1, BA5, BC3, BD2, CA1, CB1.
Při ukládání kabelů na kabelové nosné konstrukce je vždy nutné dodržovat zásady uvedené v ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, ČSN 34 7660-3B, podnikových normách a montážních doporučeních výrobců kabelů.
Při podélném sklonu kabelové konstrukce do 20° není upevnění kabelů ke kabelové konstrukci nutné, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Při podélném sklonu 20° až 45° musí být kabely upevněny příchytkami nejméně každé 3 m, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Při podélném sklonu 45° až 90° musí být kabely upevněny příchytkami nejméně každý 1 m, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Upevnění kabelu při změně směru (v ohybu kabelu) se provádí vždy.
Svazkování a upevňování jednožilových kabelů musí odolávat elektrodynamickým silám způsobenými zkraty. Svazky tří jednožilových kabelů musí být svázány dohromady takovým množstvím svazů
a kabelových příchytek, aby byla kompenzována elektrodynamická síla. Upevnění ke kabelové konstrukci pomocí příchytek se řídí jejím sklonem. Jednožilové kabely 3 fázových obvodů se nedoporučuje upevňovat ke kabelové konstrukci samostatně. Je-li to z konstrukčních důvodů nezbytně nutné, potom musí být příchytky z nemagnetického materiálu.
Svazkování vícežilových kabelů stejného typu je možné za předpokladu, že svazek nemá větší průměr než 120 mm, dovolené proudové zatížení kabelů bylo redukováno a indukční, kapacitní a galvanické vlivy budou pod požadovanou úrovní.
V průběhu montáže musí být dodržovány poloměry ohybu všech kabelů podle požadavků výrobců kabelů.
Kabely ukládané do kabelových prostorů mají z hlediska šíření plamene vyhovovat alespoň ČSN EN 60332-1-2. Pro napájecí kabely vlastní spotřeby v elektrických provozech je třeba použít kabely podle souboru norem ČSN EN 60332-3, vyhovující alespoň kategorii C, tedy kabely podle částí 21, 22, 23 nebo 24 této evropské normy. V případě, že použité kabely některé požadavky těchto norem nesplňují, musí být tato skutečnost zohledněna v požárně bezpečnostním řešení.
Uložení skupin kabelů uvnitř kabelových kanálů a podlaží v patrech nad sebou počínaje nejvyšší kabelovou lávkou má být přednostně v tomto pořadí:
- silové kabely vn,
- silové kabely nn (napájecí a ostatní),
- sdělovací kabely,
- kabely ovládací, signalizační a datové,
- kabely se světlovodnými vlákny.
Jsou-li kabely nad 1 kV uloženy opačně, musí být od kabelů do 1 kV, sdělovacích, řídících a dalších odděleny přepážkou odolávající účinkům elektrického oblouku a zabraňující u kabelu za přepážkou překročení povolené teploty při zkratu, viz požadavky normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, příloha NA.
Každou skupinu lze dále dělit, např. na kabely pro stejnosměrná a střídavá napětí.
Každá tato skupina má být uložena na vlastních lávkách nebo roštech, vzdálenosti mezi skupinami jsou dány předepsanou vzdáleností mezi lávkami, resp. rošty. Kabely 220 kV a kabely 400 kV mají být uloženy do samostatných kabelových prostorů. Spolu s nimi mohou být ukládány jen ty kabely nižších napětí, které jsou funkčně nutné pro jejich provoz nebo pro ovládání, měření, signalizaci a provozování sítí, kterých jsou součástí. Kabely 110 kV lze do společných kabelových prostorů s kabely nižších napětí ukládat jen tehdy, patří-li do společného souboru systémových kabelů. Ochranná opatření proti nebezpečným, ohrožujícím a rušivým vlivům se provádí podle kap. 10 normy ČSN 33 2160.
V místech, kde nelze dodržet předepsané vzdálenosti mezi skupinami kabelů, se vytvoří podélná kabelová přepážka dle požadavků přílohy NA normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. Tato přepážka musí oddělovat skupiny kabelů po celé délce nedodržení předepsané vzdálenosti.
Podélná kabelová přepážka se provádí z hmot třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B ve smyslu ČSN EN 13501-1 s nízkou tepelnou vodivostí. Při obloukovém zkratu na postižené straně podélné kabelové přepážky se nesmí teplem poškodit kabely na nepostižené straně přepážky. Tloušťka přepážky se volí do 20 mm, v závislosti na její tepelné vodivosti a přestupu vytvořeného tepla vedením skrz přepážku. Přepážka může být provedena nánosem protipožární hmoty, protipožární deskou, trubkou, hadicí, požárně těsnicí vložkou, elastickou protipožární hmotou apod., tedy nekovovým materiálem, u něhož při předpokládaných teplotách nedojde k destrukci. Kabely se mohou přepážky dotýkat z obou stran.
Podélná přepážka může oddělovat jednotlivá patra kabelových lávek nebo kabely uložené na jedné lávce. Doporučuje se však vždy použít podélnou kabelovou přepážku pro vzájemné oddělení kabelových lávek mezi silovými kabely vn a nn a mezi silovými kabely nn a kabely sdělovacími, a to i při dodržení vzdáleností mezi těmito skupinami kabelů.
Je-li z prostorových důvodů nutné umístit dva soubory systémových kabelů do jednoho požárního úseku, nutno provést požární oddělení systémů, které lze realizovat jedním z těchto způsobů:
- a) použitím stabilního hasicího zařízení uváděného v činnost požárními hlásiči, nebo
- b) použitím všech kabelů alespoň jednoho systému vyhovujících zkoušce celistvosti obvodu podle příslušné části souboru norem ČSN IEC 60331.
Soubor nesystémových kabelů může být přitom zahrnut pouze do jednoho z obou souborů systémových kabelů, přičemž ani jednotlivé kabely ze souboru nesystémových kabelů nesmí přecházet z jednoho souboru systémových kabelů do druhého.
Pro identifikaci kabelů se instalují kabelové štítky. Umisťují se na obou koncích kabelů, při odbočení kabelů ze skupin kabelů a v místě vstupu a opuštění svazku kabelů nebo elektroinstalačního kanálu. Kabelové štítky se připevňují na kabely tak, aby nedošlo k jejich zničení, nebo k poškození kabelu tahovou silou 50 N. Štítky musí být čitelné po celou dobu životnosti kabelu. Musí být z hmot třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B při klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1 a nejmenší velikost popisu je 3,5 mm. Kabelové štítky mají obsahovat označení kabelu podle projektové dokumentace. Na štítku se doporučuje také uvést provozovatele kabelu.
