Podle půdních podmínek a požadované hodnoty odporu uzemnění se zvolí jeden nebo více vhodných zemničů nebo se rozhodne o rozsahu uzemnění. Výpočet zemního odporu je možno provést podle příloh D, NB normy ČSN 33 2000-5-54 ed. 3 nebo jinou, alespoň stejně přesnou metodou (jako např. podle přílohy J normy ČSN EN 50522).
Maximální odpory uzemnění předepsané technickými normami vycházejí z maximálních dovolených napětí na uzemněních a v jejich blízkosti, a to jednak z celkových napětí při poruše (způsobených průchodem poruchového proudu celým odporem uzemnění), ale také dotykových a v některých případech i krokových napětí při poruše (způsobených průchodem poruchového proudu částí odporu uzemnění, které mohou být při dotyku nebo kroku překročeny). Hodnoty dotykových a krokových napětí vycházejí z ověřených poznatků o účincích proudů na lidský organizmus (popř. i organizmus zvířete) a o impedancích lidského těla a popř. jeho okolí (viz např. IEC TS 60479-1 a IEC TS 60479-2). Hodnoty odporů uzemnění a popř. napětí na uzemněních nebo jejich částech, které nesmějí být překročeny, jsou předepsány v příslušných technických normách (např. ČSN 33 2000-4-41 ed. 2, ČSN 33 2000-4-442 z hlediska elektrické instalace nn, nebo ČSN EN 50522 pro elektrické instalace na vyšší napětí než nn).
Vhodná provedení uzemnění pro různé případy
Provedení uzemnění z hlediska ochrany při poruše; z hlediska snížení dotykových a krokových napětí
V síti TN mají mít jednotlivá uzemnění vodiče PEN, pokud se jedná o síť TN-C, nebo vodiče PE, pokud se jedná o síť TN-S, odpor uzemnění nejvýše 15 Ω; není však třeba klást zemnicí pásky o celkové délce větší než 20 m nebo jiné rovnocenné zemniče. Na konci vedení a odboček sítě a v uzlu zdroje má být odpor uzemnění nejvýše 5 Ω; není však třeba klást zemnicí pásky o celkové délce větší než 50 m nebo jiné rovnocenné zemniče.
Pro snížení dotykových napětí se ukládá jeden páskový nebo drátový vodič (ekvipotenciální práh) do hloubky 30 až 40 cm ve vzdálenosti 1 m od vodivé konstrukce.
Pro snížení krokových napětí se ukládají další vzájemně propojené vodiče postupně do větších vzdáleností a hloubek.
U rozsáhlých zařízení, kde se ochrana před úrazem elektřinou dosahuje řízením potenciálu na povrchu země, se zřizuje zemnič ve tvaru mřížové sítě.
Provedení uzemnění z hlediska půdních podmínek
Tam, kde horní vrstvy půdy jsou vodivější než vrstvy spodní, se doporučuje užít zemniče z pásků nebo drátů, které se ukládají do rýhy v hloubce 60 až 80 cm.
Tam, kde spodní vrstvy půdy jsou dobře vodivé, nebo kde je nedostatek prostoru pro uložení jiných zemničů, se doporučuje užít zemniče z jednotlivých tyčí nebo zemniče hloubkové.
Použije-li se několik tyčových zemničů, nemá být s ohledem na jejich elektrické využití mezi nimi menší vzdálenost, než je délka tyčového zemniče.
Provedení uzemnění páskovými popř. drátovými zemniči
Jsou-li zemniče kladeny do kabelových rýh, ukládají se na dno výkopu, a to nejméně 10 cm pod kabel nebo vedle kabelu.
Klade-li se zemnič ve tvaru paprsku hvězdy, mají být jednotlivé paprsky rozděleny pravidelně, přičemž úhel mezi nimi nemá být menší než 60°. Zpravidla se nekladou více než čtyři paprsky.
Provedení uzemnění stejnosměrných zařízení
Pro pracovní uzemnění kladného pólu ve stejnosměrných zařízeních se nemá používat náhodný základový zemnič. Potrubí smí být v těchto zařízeních použito jako zemnič pro účely jejich pracovního uzemnění jen tehdy, je-li pouze na území společné uzemňovací sítě.
Provedení uzemnění pro ochranu před bleskem
Pro ochranu před bleskem se dává přednost jednotné integrované soustavě uzemnění objektu, která je vhodná pro všechny účely (například ochranu před bleskem, silnoproudé a telekomunikační systémy). Podrobnosti o provedení uzemnění z hlediska jednotlivých tříd ochrany před bleskem jsou uvedeny především v ČSN EN 62305-3. Podle této normy se integrovaná uzemnění v případě tříd I a II ochrany před bleskem doplňují dalšími horizontálními nebo vertikálními (tyčovými) zemniči. Jejich vertikální délka by měla být alespoň 2.5 m v půdách s rezistivitou do 500 Ωm. Přitom se doporučuje počítat s tím, že do hloubky zhruba 0,5 m dochází k vysušení půdy, takže jejich délka by měla být alespoň 3 m. Podrobné závislosti minimálních rozměrů zemničů na rezistivitě půdy pro jednotlivé třídy ochrany objektu před bleskem jsou uvedeny v ČSN EN 62305-3. Uzemnění lze zlepšit vzájemným propojením zemničů a dále pak zvětšením jejich počtu a jejich prodloužením do délek vycházejících z ČSN EN 62305-3.
Uzemnění elektrických zařízení budov
Pro uzemnění elektrických zařízení budov, se zřídí především základový zemnič.
Strojené základové zemniče z páskové oceli nebo ocelového drátu se ukládají jako obvodový zemnič pod izolační vrstvy cca 5 cm nad dnem výkopu, aby vodič byl obklopen betonovou směsí, viz obr. 2. Pokud se použije páskový zemnič, je vhodné jej pokud možno uložit nastojato, aby jej betonová směs těsně obklopila a netvořily se pod ním vzduchové kapsy.
Při překlenutí dilatačních spár musí být zemniče uspořádány tak, aby je dilatační síly nemohly porušit.
Pro spojení s dalšími zemniči, zemní přípojnicí, svodem nebo ochranným vodičem se uzemňovací přívod od základového zemniče vyvede nejméně na dvou místech tak, aby ze základů již neprocházel zemí.
Nemůže-li být pro uzemňovací přívod tato podmínka splněna například z důvodu celistvosti izolačních vrstev a přívod je veden ze základu na povrch zemí, musí se opatřit pasivní ochranou.
Náhodné základové zemniče se vytvoří tak, že v železobetonových deskových, vanových nebo pásových základech se svaří alespoň jeden prut výztuže s průřezem ne menším, než připouští tab. 1, takže vznikne obvodový kruh nebo mřížová síť. Přednostně se volí pruty výztuže, které leží v základu při vnějším povrchu a co nejníže.
Ocelové základové patky na obvodu budovy se musí mezi sebou vodivě spojit buď kovovými nosnými konstrukcemi, přes pruty ocelové výztuže nebo vodiči v podkladovém betonu.
Strojené základové zemniče s náhodnými zemniči se doporučuje spojovat nad zemí. Je-li nutné spojení pod zemí, musí být provedena protikorozní ochrana.
Uzemnění velkých uzemňovacích soustav
U velkých uzemňovacích soustav (s úhlopříčkou větší než 100 m) v oblastech se stejnosměrnými bludnými proudy se doporučuje zřídit na obvodu uzemňovací sítě v protilehlých stranách alespoň čtyři zkušební větve o délce 5 m až 10 m rozpojitelné v jímkách.
Tyto jímky umožňují po rozpojení měřit odpor a intenzitu a směr stejnosměrných bludných proudů a z výsledků usuzovat na stupeň ohrožení a funkční a korozní stav uzemnění. Tato měření jsou uvedena např. v ČSN 03 8365.
