Při ukládání kabelů na kabelové nosné konstrukce nutno vždy dodržovat zásady uvedené v ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, ČSN 34 7660-3B, PNE 34 1050, PNE 34 7625 a v montážních doporučeních výrobců kabelů.
Zejména je třeba velmi důsledně dbát veškerých doporučení výrobců kabelů se jmenovitým napětím 110 kV a vyšším.
Při podélném sklonu kabelové konstrukce do 20° není upevnění kabelů ke kabelové konstrukci nutné, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Při podélném sklonu 20° až 45° musí být kabely upevněny příchytkami nejméně každé 3 m, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Při podélném sklonu 45° až 90° musí být kabely upevněny příchytkami nejméně každý 1 m, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Upevnění kabelu při změně směru (v ohybu kabelu) se provádí vždy.
Svazkování a upevňování jednožilových kabelů musí odolávat elektrodynamickým silám způsobenými zkraty. Svazky tří jednožilových kabelů musí být svázány dohromady takovým množstvím svazů a kabelových příchytek, aby byla kompenzována elektrodynamická síla. Upevnění ke kabelové konstrukci pomocí příchytek se řídí jejím sklonem. Jednožilové kabely 3 fázových obvodů se nedoporučuje upevňovat ke kabelové konstrukci samostatně. Je-li to z konstrukčních důvodů nezbytně nutné, potom musí být příchytky z nemagnetického materiálu.
Svazkování vícežilových kabelů stejného typu je možné za předpokladu, že svazek nemá větší průměr než 120 mm, dovolené proudové zatížení kabelů bylo redukováno a indukční, kapacitní a galvanické vlivy budou pod požadovanou úrovní.
V průběhu montáže musí být dodržovány poloměry ohybu všech kabelů podle požadavků výrobců kabelů. Dovolené poloměry ohybu kabelů nn a vn s izolací XLPE jsou uvedeny taktéž v čl. 2.6.4 a 2.6.5 PNE 34 1050.
Kabely ukládané do kabelových prostorů mají z hlediska šíření plamene vyhovovat alespoň ČSN EN 60332-1-2. Pro napájecí kabely vlastní spotřeby v elektrických provozech je třeba použít kabely podle ČSN EN 60332-3-..., vyhovující alespoň kategorii C, tedy kabely podle částí 21, 22, 23 nebo 24 této evropské normy. V případě, že použité kabely některé požadavky těchto norem nesplňují, musí být tato skutečnost zohledněna v požárně bezpečnostním řešení.
Uložení skupin kabelů uvnitř kabelových kanálů a podlaží v patrech nad sebou počínaje nejvyšší kabelovou lávkou má být přednostně v tomto pořadí:
- silové kabely vn,
- silové kabely nn (napájecí a ostatní),
- sdělovací kabely,
- kabely ovládací, signalizační a datové,
- kabely se světlovodnými vlákny.
Jsou-li kabely nad 1 kV uloženy opačně, musí být od kabelů do 1 kV, sdělovacích, řídících a dalších odděleny přepážkou odolávající účinkům elektrického oblouku a zabraňující u kabelu za přepážkou překročení povolené teploty při zkratu. Viz požadavky ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, příloha NA.
Každou skupinu lze dále dělit, např. na kabely pro stejnosměrná a střídavá napětí.
Každá tato skupina má být uložena na vlastních lávkách nebo roštech, vzdálenosti mezi skupinami jsou dány předepsanou vzdáleností mezi lávkami, resp. rošty. Kabely 220 kV a kabely 400 kV mají být uloženy do samostatných kabelových prostorů. Spolu s nimi mohou být ukládány jen ty kabely nižších napětí, které jsou funkčně nutné pro jejich provoz nebo pro ovládání, měření, signalizaci a provozování sítí, kterých jsou součástí. Kabely 110 kV lze do společných kabelových prostorů s kabely nižších napětí ukládat jen tehdy, patří-li do společného SSK. Ochranná opatření proti nebezpečným, ohrožujícím a rušivým vlivům se provádí podle kap. 10 normy ČSN 33 2160.
V místech, kde nelze dodržet předepsané vzdálenosti mezi skupinami kabelů, se vytvoří podélná kabelová přepážka dle požadavků přílohy NA normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. Tato přepážka musí oddělovat skupiny kabelů po celé délce nedodržení předepsané vzdálenosti.
Podélná kabelová přepážka se provádí z hmot třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B ve smyslu ČSN EN 13501-1+A1 s nízkou tepelnou vodivostí. Při obloukovém zkratu na postižené straně podélné kabelové přepážky se nesmí teplem poškodit kabely na nepostižené straně přepážky. Tloušťka přepážky se volí do 20 mm, v závislosti na její tepelné vodivosti a přestupu vytvořeného tepla vedením skrz přepážku. Přepážka může být provedena nánosem protipožární hmoty, protipožární deskou, trubkou, hadicí, požárně těsnicí vložkou, elastickou protipožární hmotou apod., tedy nekovovým materiálem, u něhož při předpokládaných teplotách nedojde k destrukci. Kabely se mohou přepážky dotýkat z obou stran.
Podélná přepážka může oddělovat jednotlivá patra kabelových lávek nebo kabely uložené na jedné lávce. Doporučuje se však vždy použít podélnou kabelovou přepážku pro vzájemné oddělení kabelových lávek mezi silovými kabely vn a nn a mezi silovými kabely nn a kabely sdělovacími, a to i při dodržení vzdáleností mezi těmito skupinami kabelů.
Je-li z prostorových důvodů nutné umístit dva soubory systémových kabelů do jednoho požárního úseku, nutno provést požární oddělení systémů, které lze realizovat jedním z těchto způsobů:
- použitím stabilního hasicího zařízení uváděného v činnost požárními hlásiči, nebo
- použitím všech kabelů alespoň jednoho systému vyhovujících zkoušce celistvosti obvodu podle příslušné části normy ČSN IEC 60331.
Soubor nesystémových kabelů může být přitom zahrnut pouze do jednoho z obou SSK, přičemž ani jednotlivé kabely z SNK nesmí přecházet z jednoho SSK do druhého.
Pro identifikaci kabelů se instalují kabelové štítky. Umisťují se na obou koncích kabelů, při odbočení kabelů ze skupin kabelů a v místě vstupu a opuštění svazku kabelů nebo elektroinstalačního kanálu. Kabelové štítky se připevňují na kabely tak, aby nedošlo k jejich zničení, nebo k poškození kabelu tahovou silou 50 N. Štítky musí být čitelné po celou dobu životnosti kabelu. Musí být z hmot třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B při klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1+A1 a nejmenší velikost popisu je 3,5 mm. Kabelové štítky mají obsahovat označení kabelu podle projektové dokumentace. Na štítku se doporučuje také uvést provozovatele kabelu.
