Metody měření proudových chráničů jsou poměrně jednoduché a vychází z principů zapojení uvedených ve výrobkových normách pro proudové chrániče. Jako jednu ze základních výrobkových norem můžeme zmínit ČSN EN 61008 – Proudové chrániče pro domovní a podobné použití.
V ostatních normách (například ČSN EN 62423 ed. 2 – Proudové chrániče typu F a B) se měřicí metody opakují a dolňují podle toho, který parametr se sleduje při změněné frekvenci, nebo tvaru reziduálního proudu.
Měření na zkušebně jsou proveditelná běžnými jednoúčelovými laboratorními měřicími přístroji, protože většina měření se provádí se jmenovitou frekvencí sítě, případně s definovaným vlivem stejnosměrného reziduálního proudu. Účelem měření je ověření vlastností výrobku při typových zkouškách samostatného přístroje.
Naproti tomu měření vlastností proudových chráničů při revizích má za úkol poskytnout úplnou informaci o splnění nebo nesplnění bezpečnostních podmínek v instalaci, ve kterých se použije proudový chránič jako ochranný prvek. Pokud se ověřuje ochrana automatickým odpojením od zdroje, posuzuje se bezpečnost kombinace více opatření současně. Je stále nutné mít na paměti, že během revize se ověřuje splnění podmínek bezpečnosti celé instalace, přičemž proudový chránič musí zajistit včasné odpojení, ale současně se musí ověřit i celistvost ochranného obvodu. Ověření účinnosti opatření pro ochranu při poruše automatickým odpojením od zdroje se proto provádí jednak ověřením charakteristik proudových chráničů a také měřením impedance poruchové smyčky. Při posuzování proudového chrániče ve funkci doplňkové ochrany stačí změřit citlivost a případně vypínací čas. Měření vypínacích, případně nevypínacích proudů a vypínacích časů proudových chraničů, je důležitou informací, ale není nutné trvat na vysoké přesnosti naměřených výsledků, jak to někdy prezentují výrobci měřicích přístrojů. Ze znění dnešních předpisů vyplývá jedna zajímavá informace, že se klade poměrně velký důraz na ověření včasného vypnutí do 40 ms při pětinásobku jmenovité citlivosti (5 x 30 mA = 150 mA), než na přesné zjištění vypínacího času při jmenovitém reziduálním proudu, případně na ověření co nejpřesnější hodnoty vybavovacího proudu. Důvodem pro požadavek měření při pětinásobku citlivosti chrániče je ověření schopnosti vypnout za srovnatelné situace k přímému dotyku osoby s částí pod napětím. Situace je zřejmá z průběhů vypínacích charakteristik proudových chráničů. Meze vypínacích časů jsou znázorněny úsečkami a tytéž hodnoty najdeme i v následující tabulce (obrázek i tabulka byly zmíněny v předchozích částech seriálu v souvislosti s odolností proti nežádoucím vypínáním).
Požadavky na revize proudových chráničů jsou uvedeny v ČSN 33 2000-6: Revize (2007) a najdeme zde velmi podrobný popis doporučených postupů, jak by se mělo měření provádět. Všechny údaje uvedené v této normě korespondují s průběhy vypínacích charakteristik a uvedenými vypínacími časy. Jak uvádí norma pro revize, uvedený postup je doporučený, může probíhat i v jiném sledu. Nicméně postupy jsou jednoznačně dány.
Postupy měření použité v měřicích přístrojích pro revize vychází z požadavků výrobkových norem a jejich konstrukce se řídí ustanoveními, která definuje norma pro konstrukci přístrojů určených pro revize (ČSN EN 61557-6). Způsob měření není přesně určen, je závislý na řešení jednotlivých výrobců. V nedávné minulosti byly poměrně živě diskutovány různé metody měření při revizích a pozornost se zaměřovala na přesné měření hodnoty vybavovacího reziduálního proudu. Bylo také poukazováno na jisté rozdíly ve výsledcích získaných přístroji s odlišnými měřicími metodami. Detailně se také diskutovalo, jaký průběh měřicího proudu je ten nejlepší, aby měření odpovídalo postupům na zkušebně a tím se omezila chyba měření na minimum. Pokud budeme porovnávat přesnost výsledků měření pomocí přístrojů na zkušebně oproti přístrojům určeným pro revize, v mnoha případech zjistíme určité rozdíly. Tato diskuze má smysl jen do určité míry, protože dnes vyráběné měřicí přístroje musí splňovat požadavky stejné výrobkové normy a naměřené výsledky by tedy neměly být v rozporu se skutečností. Každý výrobce, který uvede, že jeho měřicí přístroje jsou ve shodě s požadavky výrobkové normy, nese zodpovědnost za svoje prohlášení i s možnými důsledky. Je ověřeno praxí, že evropští výrobci dnes skutečně plní to, co uvádí ve své katalogové dokumentaci. Dnešní nabídka měřicích přístrojů je natolik široká, že výběr a nákup zvoleného typu závisí jen na obvyklém rozsahu činností a osobních preferencích revizního technika, zda preferuje více jednoúčelových přístrojů, nebo spíše využívá funkce sdružených přístrojů. Moderní měřicí přístroje jsou řízeny mikroprocesorem a pro získání požadovaných parametrů využívají velmi podobné měřicí postupy. Při jednom měřicím režimu je možné současně získat až několik výsledků současně, což velmi urychluje průběh revize. Podle preciznosti provedení generovaných průběhů reziduálních proudů se získávají i mírně odlišné výsledky, ale to nehraje zásadní roli, protože posuzujeme bezpečnost instalace jako celku.
Přesnost měření u všech nově prodávaných měřicích přístrojů musí odpovídat požadavkům normy pro revizní přístroje (soubor EN 61557) a odpovídá účelu, kvůli kterému je měření prováděno. Pokud se měření při revizích dělá s odstupem několika let, pouze v intervalu revizí, pak nemá smysl trvat na vysoké přesnosti a vést bezbřehé úvahy o možných příčinách malých odchylek změřených hodnot vypínacích časů a proudů oproti poslednímu měření, které je několik let staré. Navíc i výsledky získané ze dvou měřicích přístrojů se mohou lišit, což souvisí s použitou měřicí metodou.
Velmi často se setkáváme s dotazem, jaký závěr si má revizní technik učinit v instalaci, kde proudový chránič při prvním měření vypnul až při proudech překračujících jmenovitou citlivost, ale při dalších opakovaných měřeních již vykazuje velmi dobré výsledky a funguje, jak má. Pokud bychom chtěli být velmi přísní, měli bychom požadovat, nebo alespoň doporučit výměnu. Skutečnost je ovšem taková, že toto zvláštní chování pouze prozradí skutečnou situaci ohledně provádění pravidelných kontrol testovacím tlačítkem. Pokud se testování neprovádí, nebo provádí zcela nahodile, proudový chránič nemusí vždy napoprvé zareagovat tak, jak bychom předpokládali. Pokud provedeme výměnu chrániče za nový, situace se dočasně zlepší, ale ne natrvalo.
Samostatnou kapitolou je měření impedance smyčky poruchového proudu. Při nákupu revizního přístroje by měl mít revizní technik jasno v tom, jakou metodu měření vybraný přístroj používá. Měření se dnes nejčastěji provádí malým měřicím reziduálním proudem, bez vybavení chrániče.
Z ohmova zákona ale vyplývá, že při velmi malých měřicích proudech může na pevně dané malé impedanci vzniknout také jen velmi malé napětí. Po přepočtu sice na displeji vidíme údaje na několik míst, ale ve skutečnosti je toto měření zatíženo chybou v řádu desítek procent. Nicméně, i když víme, že chyba měření je vysoká, není to na překážku, protože podmínky jsou vzhledem k citlivosti proudového chrániče splněny s velkou rezervou. Podstatným zjištěním pro zajištění ochrany neživých částí je celistvost ochranného vodiče.
Na závěr je dobré připomenout, že z pohledu bezpečnosti je mnohem důležitější zajistit provádění pravidelných kontrol funkce pomocí testovacího tlačítka s jasným výsledkem vypnul/nevypnul, než jednou za poměrně dlouhý čas provádět komplexní měření všech možných parametrů, které moderní měřicí přístroje nabízejí.
