V poslední době se nám rozmohl takový nešvar…(viz film Pelíšky). Z důvodů, kterým asi rozumím, se protěžuje izolovaný typ hromosvodu. Mrzí mne, že to vrhá špatný pohled na samotnou hromosvodařskou normu.
Rád bych ukázal, jak norma samotná je psána rozumně, s nadhledem, laskavě. Nejprve připomenu pojem izolovaný a pospojovaný hromosvod. Kdo raději používá výraz vnější LPS, nechť si to laskavě přeloží v hlavě. Hromosvod mi zní lépe.
Hromosvod může být buď izolovaný – spojený se zemničem a vodivými instalacemi ve stavbě pouze na úrovni terénu. Nad terénem je mezi hromosvodem a těmito vodivými instalacemi, SPOJENÝMI SE ZEMNIČEM, dodržována dostatečná vzdálenost „s“ – vzdálenost, která pravděpodobně zabrání přeskoku blesku na tyto instalace.
Průchodem proudu svody vzniká na těchto úbytek napětí, který může být tak velký, že bleskový proud přeskočí na jinou vodivou cestu směrem do země.
Setkal jsem se i s obrázky, kdy je dodržována „s“ vzhledem k hřebíkům dřevěného krovu. Nebo také s nápady, kdy měl být klasický rodinný dům chráněn jedním hrotem spojeným s umělohmotnými svody až k zemniči. (Pojmem umělohmotnými svody vyjadřuji své sympatie tomu hrubému VN vodiči, co stojí 3 x tolik, co VN kabely…také ho občas s citem používám). Ty obrázky pochází od seriózních, vzdělaných lidí a jsou vydávány uznávanými autoritami!!!
Je důležité pochopit, že pokud se rozhodneme dodržovat dostatečnou vzdálenost, pak se jedná o vzdálenost vnějšího LPS k vodivým částem stavby, které jsou spojeny se zemničem. Napětí od LPS se neprojeví k izolovaným částem stavby. Kov sám o sobě blesky nepřitahuje. Je to zem, kam se chce blesk dostat a pouze se zemí spojené kovové konstrukce blesk přitahují.
Hromosvod může být spojený s vodivými částmi stavby, s částmi, které mají vodivé propojení se zemničem. Tím je zabráněno v přeskoku, je zabráněno jiskření, žhavému výboji. NENÍ ZABRÁNĚNO VSTUPU ČÁSTI BLESKU DO STAVBY. Není to nic nepřijatelného, divného, odporujícího normě, nebo dokonce vždy destrukčního. Rovnoměrné rozptýlení proudu může být stejně závadné, jako když pták sedne na vedení 110 kV. I kdyby došlo ke zkratu, nemusí o ničem vědět.
Pokud to jde, může se upřednostnit izolovaný typ hromosvodu zajišťující svedení celého bleskového proudu do země kolem objektu. Nevýhodou jsou značná elektrická pole kolem svodů. Dalším problémem je, že všechny výpočty závisí na předpokladu určité velikosti bleskového proudu…podle třídy LPS. V případě, že přijde blesk větší, než byl v našich představách, veškerá funkčnost hromosvodu bere za své. Bleskový proud si potom nachází cestu k zemi přes všechno možné i nemožné, skáče, jiskří, zapaluje. Lze předpokládat, že se vždy najde piha na projektu nebo provedení, na kterou se to svede, místo abychom se podívali pravdě do očí a přiznali si, že izolovaný typ hromosvodu nebyl dobrý nápad, že to byla medvědí služba investorovi. Co s tím?
Rozumím touze mít vše pod kontrolou, ale je důležité být střízlivý a neztratit nadhled. Blesk nebere vážně naše představy, nezáleží mu na centimetrech. Je důležité si stále uvědomovat, že navrhování hromosvodu je skladbou předpokladů. Dalo by se říct, že z určitého pohledu je to plácání do vody. Na místě je rozhodně skromnost a pokora před živlem, kterému v dohledné době pány opravdu nebudeme.
S dovolením budu citovat články z normy ČSN EN 62305-3 ed. 2 a zkuste cítit ducha, se kterým byly psány a udržte si nadhled pro srovnání obou variant.
1/ Dostatečnou vzdálenost není nutné dodržet u staveb s kovovou nebo s železobetonovou konstrukcí s elektricky vzájemně propojeným ocelovým armováním. Koeficient kc bleskového proudu mezi jímači a svody závisí na třídě LPS, na celkovém počtu svodů n, na jejich rozmístění a vzájemném propojení obvodovými vodiči a na typu jímacího systému. Potřebná dostatečná vzdálenost závisí na úbytku napětí na nejkratší dráze mezi místem, ve kterém se dostatečná vzdálenost uvažuje a zemničem nebo nejbližším bodem ekvipotenciálního pospojování.
2/ Příloha C (informativní). Odhad dostatečné vzdálenosti „s“
3/ Článek E.5.1.2 „Izolovaný (oddálený) LPS“ má 507 slov. Z toho 14krát „měl by“, nebo „neměl by“ a ani jednou „musí“, „nesmí.“
Mimo jiné: „Do střechy zapuštěné vodivé střešní nadstavby, které nejsou spojeny s ekvipotenciálním pospojováním a nemají vzdálenost k jímací soustavě větší, než je dostatečná vzdálenost a jejichž vzdálenost k ekvipotenciálnímu pospojování je ale větší než dostatečná, by měly být spojeny s jímací soustavou izolovaného LPS. Z tohoto důvodu by se konstrukce, jako je tato, neměly považovat za izolované (oddálené), ale za konstrukce se zapuštěným vodivým upevňovacím příslušenstvím střechy, které není spojeno s pospojováním. Návrh LPS a bezpečnostní upozornění pro práci v blízkosti střešních nadstaveb by měly brát tuto skutečnost v úvahu, že napětí na nadstavbě při úderu blesku stoupne na hodnotu jímací soustavy.
4/ E.5.2.4.2.4 Ochrana zapuštěných nebo vyčnívajících střešních nadstaveb bez vodivých instalací: „…Kovové předměty upevněné ve zdi, které …nesplňují ani požadavky na oddělovací (dostatečnou) vzdálenost podle 6.3, by měly být připojeny k jímací soustavě alespoň jedním propojovacím vodičem.“
5/ E.5.2.5 Náhodné součásti
Na stavbách s plochými střechami představuje oplechování střešního parapetu typickou náhodnou součást jímací soustavy LPS. Jímací vodiče, vodiče na ploše střechy a svody by měly být připojeny k parapetu střešního oplechování. Na obrázku E.24 je příklad konstrukce jímací soustavy použitím vodivého oplechování parapetu jako náhodného jímacího vodiče LPS.
…vzpomeňme otyčkované až přetyčkované hrůzy…
S vodivými částmi, například kovovými nádržemi, kovovými potrubími a zábradlími instalovanými na stěnách nebo vyčnívajícími nad povrch střechy by se mělo, za předpokladu, že jejich tloušťka odpovídá tabulce 3, zacházet jako s náhodnými součástmi jímací soustavy. Nádrže a potrubí, která obsahují plyn nebo kapaliny pod vysokým tlakem nebo hořlavé plyny nebo kapaliny, by neměly být použity jako náhodné jímače. Tam, kde tomu není možno zabránit, by měl být při projektování potrubí brán do úvahy tepelný účinek bleskového proudu. Vodivé části nad povrchem střechy jako kovové nádrže jsou často připojeny přirozeně k zařízením instalovaným uvnitř stavby. Aby bylo zabráněno průchodu plného bleskového proudu do stavby, je nutno provést dobré propojení mezi náhodnými součástmi LPS a jímací mřížovou soustavou. Obrázek E.34 ukazuje příklad detailů pospojování vodivých střešních nadstaveb s jímací soustavou.
Teď prosím čtěte pozorně. Všimněte si, jak zvlášť laskavě to zní…
6/ Úvod: „…Typ a umístění LPS by mělo být pečlivě zvažováno v úvodním návrhu nové stavby, čímž se umožní maximální využití elektricky vodivých částí stavby. To ulehčí návrh a provedení integrovaných instalací, umožní to zlepšit estetická hlediska a zvýšit účinnost LPS při minimálních nákladech a úsilí…“
7/ 4.2 Návrh LPS
„Technicky a ekonomicky optimalizovaný návrh LPS je možný zejména tehdy, jsou-li jednotlivé kroky během projektování a montáže LPS koordinovány s postupy projektování a realizací chráněné stavby. Především by měl projekt stavby využít kovové konstrukce stavby jako součásti LPS.“
8/ E.4.3.7 Svody
„Armovací pruty stěn nebo díly z betonu a ocelový skelet mohou být použity jako náhodné svody.“
Proč jsem připomněl výše uvedené zásady z norem? Chtěl jsem vyvážit ten tlak, strašení a za každou cenu vymýšlení izolovaných hromosvodů. Nechceme, aby se hromosvod stal dominantou daného objektu, nebo dokonce ze všech stran viditelnou dominantou celé oblasti. Architekti staví objekty nejen pro nějaký praktický účel, ale stavby mají vždy i nějak působit, něco sdělovat. Investor musí přijmout riziko kontaktu se živlem a nemůže očekávat 100% ochranu od jakéhokoliv hromosvodu. Jistě přijme rozumnou a zodpovědnou míru ochrany spolu s nenarušením estetické stránky stavby.
