Kódovací prostor pro adresování určuje některé základní schopnosti systému z hlediska velikosti (maximální počet adresovatelných zařízení a datových bodů). Adresování se odráží ve formátu kódování rámce zprávy nebo telegramu, neboť je „stínem" komunikačního zásobníku a jádra.
Logická topologie a individuální adresní prostor
Otevřený komunikační systém HBES je distribuovaná síť, která soustřeďuje až 65 536 zařízení v 16bitovém individuálním adresním prostoru. Logická topologie nebo struktura podsítě umožňuje 256 zařízení na jednom vedení. Jak je znázorněno na obr. 2, vedení lze seskupit spolu s hlavním vedením do oblasti. Celá doména je tvořena 15 oblastmi spolu s páteřním vedením. Páteřní vedení může být podporováno komunikací IP podle EN 50090-4-3.
Jak je znázorněno na obr. 2, odráží se tato topologie v numerické struktuře individuálních adres, které (s několika málo výjimkami) jednoznačně identifikují každý uzel v síti.
Na silovém vedení jsou sousední domény logicky odděleny 16bitovou adresou domény. Bez adres vyhrazených pro propojovací jednotky, (255 x 16) x 15 + 255 = 61 455 koncových zařízení lze spojit sítí otevřeného komunikačního systému HBES. Instalační omezení mohou záviset na činitelích implementace (médium, typy sestav vysílač/přijímač, kapacita napájení) a prostředí (elektromagnetický šum atd.). Musí se vzít v úvahu pokyny pro instalaci a výrobky.
Na rádiových kmitočtech se rušení mezi dvěma sousedními instalacemi zabrání použitím rozšířeného adresního schématu, které sdružuje individuální adresu a skupinovou adresu do jednoznačného identifikátoru zařízení. Toto rovněž umožňuje vzít v úvahu pouze jednosměrná zařízení, které lze navrhnout s nižšími náklady pro funkce čidel.
Propojovací jednotky spojují vedení nebo segmenty, například v médiu krouceného páru (TP), nebo různá média; mohou být funkční jako (určitá kombinace) zařízení: opakovač, můstek, směrovač, filtr sad (pro optimalizaci provozu), ochrana
„firewall" atd. Otevřený komunikační systém HBES definuje různé standardní profily propojovacích jednotek.
Management sítě a prostředku se službami vysílání a přímého vysílání „mezi dvěma body"
Pro řízení sítě a prostředků zařízení (například při konfiguraci instalace) využívá otevřený komunikační systém HBES kombinaci vysílání a komunikace mezi dvěma body.
Nejčastěji je každému zařízení v instalaci přidělena jednoznačná individuální adresa prostřednictvím vysílání (volitelně pomocí jednoznačného pořadového čísla zařízení), která se pak používá pro další komunikaci mezi dvěma body.
- Lze sestavit spojení (volitelně s autorizací přístupu), například pro zavedení úplného „aplikačního" binárního obrazu aplikačního programu.
- K určitým prostředkům lze rovněž získat přístup při komunikaci mezi dvěma body bez spojení.
„Skupinové adresování" skupinovým vysíláním pro dynamickou efektivnost
Otevřený komunikační systém HBES podporuje úplné („skupinové") adresování skupinovým vysíláním, které se používá zejména pro dynamickou komunikaci v otevřeném komunikačním systému HBES. Úplné znamená, že:
- a) HBES není omezen na seskupování zařízení: každé zařízení může individuálně publikovat několik datových bodů (známých jako „(skupinové) komunikační objekty"), které lze seskupit navzájem nezávisle do celosíťově sdílených proměnných. Vlastnosti objektů rozhraní mohou být rovněž publikovány jako sdílené proměnné;
- b) jak je vysvětleno výše v popisu skupinově orientovaného komunikačního zásobníku otevřeného komunikačního systému HBES, lze sdílenou proměnnou číst/zaznamenávat obousměrně. Takto mohou všechna zařízení rovněž vysílat nevyžádané rámce skupinového vysílání;
- c) otevřený komunikační systém HBES zpřístupňuje 16bitový adresní prostor pro tyto sdílené proměnné. To znamená, že jedna instalace může mít až 64 k sdílených proměnných (nebo „skupinových adres"), z nichž každá má libovolný počet lokálních instancí.
Přehled rámce
Tento článek popisuje konkrétní formát zprávy otevřeného komunikačního systému HBES, sériově kódovaný v rámcích nebo telegramech vyslaných na sběrnici.
V závislosti na technice modulace nebo řízení přístupu a kolize jakéhokoliv specifického média lze definovat určitou posloupnost preambule nebo obálky, která není v této kapitole popsána. Následující příklad formátu konkrétně odpovídá rozhraní nad vrstvou 2. Zvláštní potvrzovací rámce atd. jsou všechny obsáhle popsány v příslušných částech souboru EN 50090-5.
Především, řídicí pole určuje prioritu rámce a rozlišuje mezi standardním a rozšířeným rámcem. V každém případě existuje individuální zdrojová adresa a individuální (přímé vysílání) nebo skupinová (skupinové vysílání) cílová adresa; zvláštní pole určuje typ cílové adresy.
Počet skoků rámce je snižován směrovací, aby se zabránilo zacyklení zpráv; pokud dosáhne nuly, rámec se vyřadí ze sítě.
TPCI řídí komunikační vztahy transportní vrstvy, například pro sestavení a udržování spojení mezi dvěma body. Několik služeb aplikační vrstvy (čtení, záznam, odezva atd.) lze kódovat v APCI, které jsou dostupné pro příslušné schéma adresování a komunikační vztah.
V závislosti na schématu adresování a APCI může standardní rámec přenášet až 14 oktetů dat. Segmentace pro hromadný přenos, jako je zavedení celého aplikačního programu, je odpovědností klienta managementu. Rozšířený rámec může mít až 248 oktetů dat.
A nakonec, kontrola rámce pomáhá zajišťovat spojitost dat a spolehlivý přenos.
