Již několik let je v platnosti směrnice evropského parlamentu 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, která mj. vyžaduje aplikaci normy EN 15232:2007 na všechny nově budované komerční a podobné objekty.
Znamená to nejen nutnost připravovat nové komerční a podobné objekty po stavební stránce tak, aby tepelné ztráty byly minimalizovány, ale navíc je také vybavit takovými technickými zařízeními, která dovedou vzájemně spolupracovat a zabezpečit hospodárné využití energie.
Jedním z postupně uplatňovaných kroků navazujících na tuto směrnici je také nařízení, podle něhož od 1. 1. 2017 při zateplování školských budov musí být zajišťována i kvalitní vzduchotechnika zajišťující, aby budovy byly skutečně energeticky efektivními. Protože dosud doporučovaným nedostatečně krátkým větráním otevřenými okny o přestávkách nelze zajistit kvalitní ovzduší v učebnách a současně zabránit zbytečnému úniku tepelné energie. Kdežto současná vzduchotechnická zařízení jsou schopna zajišťovat únosnou míru znečištění vzduchu v místnostech nežádoucím plynem CO2 a současně udržovat jak optimální teplotu, tak i přiměřenou relativní vlhkost. Následně se tedy stane zcela nesmyslným vypouštění tepla otevřenými okny.
Vraťme se ale k normě EN 15232:2007. Ta požaduje, aby budovy se zařazením do nejvyšších energetických tříd byly vybaveny takovými technickými zařízeními, která vzájemně spolupracují tak, aby byla silně omezena nebo dokonce vyloučena jakákoli zbytečná, neodůvodněná spotřeba energie. Znamená to zajišťovat nejen minimalizaci tepelných ztrát budov, ale také tyto budovy vybavovat takovými technologickými celky, které vzájemně spolupracují, s cílem zajištění minimální energetické náročnosti.
Třídu D neuvažujeme – budovy zařazované do této energetické třídy jsou objekty vybavené klasickou instalací, prakticky bez jakékoli automatizace provozu jednotlivých funkcí.
Norma EN 15232:2007 považuje za srovnávací základ budovy zařazené do energetické třídy C, tedy objekty, v nichž jsou pro řízení funkcí majících vliv na energetickou náročnost, použity vzájemně nespolupracující nebo jen částečně spolupracující řídicí systémy (tedy řízení osvětlení, vytápění a klimatizace s jednoduchou automatizací provozu, s časovým řízením, manuálně ovládané motorické pohony stínicích prostředků).
V kancelářských a podobných objektech třídy B, ve srovnání s třídou C, musí být zajištěny úspory tepelné energie alespoň o 20 % a v objektech třídy A minimálně o 30 %. Úspory elektrické energie musí být v objektech třídy B nejméně 7 % a v objektech třídy A od 13 % výše.
V jiných typech budov (školské objekty, hotely a další typy staveb) jsou požadované minimální úspory poněkud nižší, což vychází z odlišného způsobu provozování těchto objektů. Například v našem klimatickém pásmu, ve školních objektech, které jsou prakticky mimo provoz v nejteplejších dvou měsících (o prázdninách), kdy není nutné provozovat systémy klimatizace, bude vzájemné srovnání spotřeby v objektech tříd C a A poněkud odlišné (alespoň 20 % úspora tepelné energie a minimálně 14 % úspora elektrické energie).
V posledních letech jsou stále častější problémy s nerovnoměrnými dodávkami elektrické energie z obnovitelných zdrojů (větrné či fotovoltaické elektrárny). Navíc, při nyní sice ještě pomalém nárůstu počtu elektromobilů, v blízké budoucnosti hrozí nebezpečí vzniku krizových situací v dodávkách elektrické energie, kdy např. ve večerních hodinách bude potřebné dobíjet akumulátory všech elektromobilů a současně v domácnostech bude strmě narůstat spotřeba po spuštění spotřebičů potřebných pro přípravu večeří; v mnoha místnostech bude uváděno do provozu osvětlení, televizní přijímače a další zařízení.
Na jedné straně se proto horečně pracuje na vytváření tzv. chytrých sítí (smart grids), které by měly zvládat různé výkyvy ve spotřebě i v návaznosti na okamžité možnosti dodávek energie jak ze zdrojů obnovitelné energie, tak i ze stávajících elektráren. Ovšem tyto nastávající problémy by měly být řešeny i ve spolupráci s řízením spotřeby v jednotlivých budovách, vybavených systémovou (tzv. inteligentní) instalací. Teprve poté bude možné hovořit o celých chytrých městech (smart cities).
V našem seriálu článků se nebudeme zabývat řešením chytrých sítí, ale chytrými domy či byty, které mohou výrazně přispět nejen k úsporám energií (a tím i ke zlepšování životního prostředí) a k optimálním způsobům hospodaření s nimi, ale také k významnému zvýšení komfortu obyvatel těchto domů a bytů. V závěru se zmíníme také o možných způsobech spolupráce systémových instalací s chytrými sítěmi.
Literatura:
- EN 15232:2007
- Archiv autora
