Veškeré montážní práce s hliníkovými vodiči při jejich spojování, odbočování a připojování musí být prováděny se zvýšenou pečlivostí a svědomitostí, aby byl zaručen dostatečně stálý a spolehlivý vodivý styk bez nadměrných přechodových odporů.
Je to proto, aby nemohlo vznikat nebezpečí pro osoby ani okolí a aby nedocházelo k rizikům provozních poruch v důsledku vadných spojů.
Toto ustanovení platí jak pro vlastní spojování, tak pro přípravné práce (rovnání a kladení vodičů, odizolování a čištění spojovaných konců apod.)
Při opracovávání a čištění hliníkových vodičů je třeba pamatovat na to, že:
- z mechanických poškození povrchu vodiče (rýhami, škrábnutími apod.) začíná další místní rozrušování a tím zejména u tenkých vodičů znatelné zmenšení průřezu a v důsledku toho zhoršení vodivosti i mechanické pevnosti;
- je nutné se, pokud možno, vyhnout mechanickému namáhání, především ohýbání hliníkových vodičů; tzn. ohýbat je pouze v nejnutnějších případech (hliníkové vodiče snesou pouze několik ohybů během svého technického života);
- při čištění je třeba používat nářadí a prostředků, které hliníkový vodič nepoškodí, tzn. že se nesmí používat nářadí a nástroje, kterými se předtím opracovávaly jiné kovy (především měď), nesmí se používat skelný ani smirkový papír.
Manipulace s vodiči
Při dopravě, uskladňování a jakékoliv jiné práci je nutno s hliníkovými vodiči nakládat s náležitou opatrností a pečlivostí vzhledem k měkkosti hliníku. Platí to zvláště pro vodiče slabších průřezů.
Tak například je nutno pamatovat na to, že mechanické poškození kovového povrchu, byt' i jen škrábnutí, může být východiskem místního rozrušování. U tenkých vodičů je nebezpečí úplného znehodnocení. Například se zmenší průřez natolik (rozříznutím apod.), že se podstatně zhorší jak vodivost, tak mechanická pevnost.
V současné době, kdy práce s hliníkovými vodiči slabších průřezů přichází v úvahu v podstatě pouze při opravách starších instalací (prováděných před rokem 1998), je třeba se vyhýbat častějšímu ohýbání hliníkových vodičů při náhradě starších přístrojů a elektrických předmětů (spínačů, zásuvek, jističů apod.) novými.
Hliníkové vodiče je nutno chránit před mechanickým poškozením (opatrným zacházením, vhodným balením apod.) i při dopravě a uskladňování.
Při zatahování vodičů se musí pracovat s citem, zejména se nesmí vodičem škubat nebo zadrhnutý vodič násilně protahovat trubkami.
Izolace se musí odstraňovat opatrně, aby se jádro vodiče nenařízlo.
Volba svorek pro spojování hliníkových vodičů
Použité svorky a spojky musí být takových druhů, které jsou ověřeny jako spolehlivé pro připojení, spojování nebo odbočování hliníkových vodičů daného druhu a průřezu nebo musí být před montáží vhodně upraveny. Svorky označené značkou AI a svorky přístrojů a rozvodného materiálu označených značkou AI se pokládají za spolehlivé pro spojování hliníkových vodičů bez zvláštní úpravy a bez zvláštních montážních opatření.
Svorky, které nejsou označeny jako vhodné pro připojení hliníkových vodičů (svorky bez označení), je třeba před užitím, pokud se týká jejich vhodnosti a spolehlivosti, zhodnotit a provést na nich případné úpravy, aby byl zaručen stálý a spolehlivý vodivý kontakt s vodiči (vložení pružných dílů, cupalových vložek apod.). Není však dovoleno provádět na svorkách takové úpravy dodatečným opracováním, které by nebezpečně zmenšily mechanickou pevnost spoje (např. vrtání většího otvoru do zdířkové svorky a tím nepřípustné zkrácení délky závitu ve zdířce) nebo kterými by byla porušena povrchová ochrana svorkových dílů.
Nejsou-li svorky elektrických přístrojů nebo jiných elektrických zařízení v rozvodu vyhovující pro připojení hliníkových vodičů (svorky typově nebo provedením vhodné jen pro vodiče měděné a nikoliv hliníkové) a není-li možno provést na místě úpravu svorek tak, aby byla záruka trvale spolehlivého styku (např. uhlazení konce připojovacího šroubu zdířky, dodatečné opatření svorek pružnými díly, užití cupalových vložek v prostředí se zvýšenou vlhkostí apod.), nesmějí být hliníkové vodiče přímo k takovýmto svorkám připojovány. Doporučuje se provést v tomto případě montáž pomocí přechodových koncovek Al-Cu nebo ukončit hliníkové vodiče ve zvláštní blízko umístěné rozvodce nebo pomocné svorkovnici a spojení mezi ní a přístrojem provést měděnými vodiči. Použitá rozvodka nebo pomocná svorkovnice musí být pro přechod z vedení hliníkového na vedení měděné způsobilá.
Pro mechanické spojování a odbočování hliníkových vodičů smí být použito pouze vhodných odbočovacích svorek, vyhovujících pro daný počet vodičů příslušného průřezu, vhodných spojek, svornic nebo svorkovnic. Není dovoleno užívat pro spojování a odbočování dvou nebo více hliníkových vodičů běžných připojovacích svorek. Není dovoleno spojovat hliníkové vodiče pouhým stočením nebo zakroucením.
Úprava průřezu spojovaného vodiče
Jsou-li svorky elektrických přístrojů nebo jiných elektrických zařízení v rozvodu pro připojování hliníkových vodičů sice vhodné, avšak svými rozměry nevyhovují pro potřebné průřezy hliníkových vodičů, dovoluje se konec vodiče upravit zmenšením průřezu tak, aby se dal do svorky připojit.
Zmenšení průřezu konce vodiče se v tomto případě dovoluje nejvýše o jeden stupeň, a to v délce nezbytně nutné pro připojení pouze u větších průřezů, to znamená např. z průřezu 10 mm2 na 6 mm2. V případě, kdy je větší průřez použit nikoliv z důvodu dovoleného zatížení, ale aby se snížil úbytek napětí, je možné připustit i snížení průřezu z 10 mm2 na 4 mm2.
Při práci je nutno dbát náležité opatrnosti, aby se vodič nepoškodil a musí být dodržena ustanovení pro čištění vodiče.
Hliníkové dráty se oškrabují nejlépe nožem nebo škrabkou, a to stejnoměrně po celém obvodu, aby byl zachován kruhový profil.
U hliníkových lan se rozplete spojovaný konec a odstraní se ze středu přiměřený počet drátků. Po očištění se konec lana opět stočí do válcového tvaru a konzervuje se proti okysličení.
Při spojování hliníkových vodičů jiných profilů (pásků apod.) se postupuje obdobným způsobem.
Odstraňování izolace vodičů
Při odstraňování izolace hliníkových vodičů je třeba postupovat s náležitou opatrností. Vodič přitom nesmí být naříznut ani naštípnut. Zvlášť opatrně je třeba postupovat při odstraňování izolace hliníkových drátů menších průřezů. Pří mechanickém spojování má být vodič zbaven izolace jen v takové délce, jakou vyžaduje potřebná styčná plocha.
Čištění vodičů a svorek
Konce hliníkového vodiče musí být důkladně očištěny od vrstvy oxidu. Vrstvy oxidu musí být zbaveny také styčné plochy dílů svorek z hliníku a slitin hliníku, jestliže tyto díly nebyly předtím dostatečně konzervovány. Čištění vodičů i svorek má být provedeno, pokud možno těsně před vlastní montáží.
Při opracování hliníku smí být použito jen nástrojů a nářadí, které předtím nesloužily k opracování mědi nebo jiných kovů, jinak musí být tyto nástroje před prací s hliníkem dobře očištěny. Pro mazání (při vrtání apod.) se doporučuje užít lihu.
Pilinky mědi, mosazi a ostatních kovů s vyšším, než dovoleným elektrochemickým potenciálem proti hliníku se při práci nesmějí dostat do styku s hliníkem z důvodu rizika pozdější koroze. Skelný a smirkový papír nebo plátno nesmějí být pro čistění hliníku použity, neboť zbytky jeho brusiva, zamáčknuté do měkké povrchové vrstvy hliníku, zvyšují přechodové odpory styku.
Hliníkové dráty se čistí oškrabováním nožem, a to takovým tlakem, aby se odvalovaly drobné třísky kovu.
Dráty většího průřezu a čepovaná lana se mohou upravit v místě připojení též tak, že se vazelínou natřou a pak uběrákem zdrsní, nebo se lehce opilují pilníkem natřeným tukem.
Hliníková lana se čistí buď jako dráty oškrabováním nožem, nebo ocelovým kartáčem a suchým hadrem. Kartáče nesmí být použito současně na čištění jiných kovů. Odizolovaný konec lana se před čištěním poněkud rozplete, čímž se jednotlivé dráty od sebe oddělí. Lano očištěné kartáčem se opět zformuje do původního válcového tvaru a styčný povrch se ještě mírně oškrábe nožem. Pro čištění povrchu hliníkových lan větších průřezů lze užívat též pilníku.
Hliníkové pásy musí být v místě styku upraveny tak, aby byly rovné, bez znatelných hrbolů a zborcených ploch. Po opracování a zbavení oxidu mohou být mírně zdrsněny.
Vyrovnané stykové plochy se očistí ručně ocelovým kartáčem nebo okružním drátěným kartáčem upnutým v ruční nebo stojanové brusce. Pásy mají být čištěny až do matového lesku a vhodného mírného zdrsnění se dosáhne stopami po ocelovém kartáči.
Je-li hliníkový pás čištěn tryskaným pískem, je nutno očištěné plochy řádně zbavit zbytků krystalků písku. Hliníkové pásy velkých rozměrů je možno opracovat do roviny a očistit od oxidu frézováním.
Části svorek z hliníku a hliníkových slitin se čistí podle tvaru a velikosti škrabkou, pilníkem nebo ocelovým kartáčem.
Očištěné plochy hliníkových vodičů a části svorek nemají být dotýkány rukou. Hned po očištění musí být stykové plochy třeny suchým hadrem a potřeny neutrální technickou vazelínou nebo kontaktní pastou.
Čepování hliníkových lan
Čepování hliníkových lan je provaření konce vodiče, který pak lze připojit jako vodič s plným průřezem.
Po provaření jsou všechny dráty lana mezi sebou dokonale spojeny, není mezi nimi vrstva oxidu, a tím nevznikají nežádoucí přechodové odpory.
Doporučuje se čepovat hliníková lana zejména při připojování do svorek, jejichž připojovací šrouby působí přímo na vodič, jako jsou svorky hlavičkové a zdířkové, dále při užití svorek, v nichž během dotahování není udržován kruhový průřez, nýbrž zplošťován do roviny, nebo v nichž se lano při dotahování rozplétá (svorky s rovnými styčnými plochami apod.).
Postup při čepování: Stočený odizolovaný konec lana se řádně očistí od mastných nečistot nebo kabelové impregnační hmoty (např. benzinem). Nemá-li vodič kruhový průřez, zformuje se do něj. Na vodič se nasadí forma, natřená uvnitř grafitem nebo plavenou křídou, vysuší a připevní na vodič vázacím drátem. Forma se vyhřívá plamenem za užití krytu, který chrání sousední vodiče před popálením a současně přispívá ke stejnoměrnému vyhřátí formy. Horní okraj se za současného přidávání hliníku zahřívá tak dlouho, až se konec vodiče taví. Po roztavení vodiče do hloubky asi 10 mm se začne ohřívat celá forma a za pohybování plamenem se forma doplní přídavným hliníkem. Roztavený hliník se důkladně promíchá, plamen se odstaví a nasadí na chladicí kleště. Chladnutí musí být provedeno bez otřesů. Po zchladnutí se forma odejme, provařený konec vodiče se opracuje a konzervuje vazelínou.
Úprava sektorových vodičů silových kabelů
Při připojování sektorových vodičů silových kabelů do svorek a spojek obvyklých vzorů musí být připojovaný konec vodiče zformován do kruhového tvaru.
Konec vodiče se nejvhodněji formuje při čistění od oxidu, po rozpletení sektorového vodiče. Zformování musí být provedeno v takové délce, aby v celé svorce byl zaveden vodič kruhového průřezu.
