Když je obvod vybaven proudovým chráničem a dotknu se fáze, nedostanu ránu. Z čeho vyplývá tento předpoklad, lze jen těžko říci. Zřejmě plyne z nepochopení funkce proudového chrániče i fyzikálního principu kauzality. Proudový chránič v sobě neobsahuje věšteckou kouli.
Tudíž nemůže předpovědět, kdy se onoho fázového vodiče dotknu, aby ho odpojil dříve, než dotyk nastane. Chránič odpojí, jakmile vyhodnotí, že jím protéká dostatečně velký reziduální proud. Stejný proud, který protéká přes daného nebožáka, který uvěřil tomuto mýtu, a chtěl ho na sobě demonstrovat. Proudový chránič nicméně zajistí to, že zdravý člověk při tomto dotyku neutrpí újmu způsobenou průchodem elektrického proudu jeho tělem.
Samozřejmě musíme být korektní a říci, že v soustavě IT se nejedná o mýtus, ale o holý fakt. Tento fakt ale není způsoben proudovým chráničem, ale skutečností, že se jedná pouze o jednopólový dotyk, či-li přes danou osobu se neuzavře obvod poruchového proudu.
Použiji-li proudový chránič se jmenovitým reziduálním proudem 30 mA, bude mnou v případě dotyku fáze protékat proud maximálně 30 mA, víc do mě chránič nepustí. Mýtus, jež jasně dokládá naprosté nepochopení funkce proudového chrániče. Jak již bylo uvedeno v předchozím textu, proudový chránič není omezující prvek, neomezuje prošlý proud. Pouze dokáže zajistit, aby byl obvod, jímž protéká poruchový proud, odpojen dříve, než způsobí škody. V našem případě tedy odpojí dříve, než dojde ke zranění či usmrcení osoby. Nicméně proud procházející tělem bude dán Ohmovým zákonem i = u / z, kde u je napětí napájecí soustavy a z je celková impedance poruchové smyčky, kde patrně podstatnou část bude tvořit impedance lidského těla, a dále zejména přechodový odpor mezi tělem a náhodným uzemněním.
Testovat pravidelně proudové chrániče se mán z důvodu, že to vyžadují normy.
Pravdou je, že normy toto vyžadují. Nicméně nevyžadují to svévolně. Jak je uvedeno v předchozím textu, u proudových chráničů běžné konstrukce existuje nezanedbatelné riziko, že chránič se po jisté době stane nefunkčním. Z tohoto důvodu nutnost testování předepisují normy. Vlastním testováním se nejen dokáže včas odhalit, je-li chránič nefunkční, ale současně se tím i zvýší jeho funkční spolehlivost. Běžná konstrukce chrániče s velkým permanentním magnetem má za následek magnetizaci kotvy, čímž se negativně ovlivňují vypínací charakteristiky (citlivost) chrániče. I krátké přerušení magnetického obvodu během testu způsobí demagnetizaci kotvy, čímž je problém případné nefunkčnosti chrániče do značné míry eliminován.
V rodinném domě postačuje pouze 1 čtyřpólový proudový chránič s citlivostí 30 mA na vstupu instalace. Bohužel poměrně častá situace, která je obvykle provázena slovy „já ti tu elektriku udělám levněji“. Nicméně obecně lze říci, že plyne spíše z nepochopení principu a funkce proudového chrániče. Ona pravdivá část této informace spočívá ve skutečnosti, že z hlediska bezpečnostních požadavků norem je skutečně vše v pořádku, neboť veškeré části instalace jsou chráněny pomocí chrániče se jmenovitým reziduálním proudem 30 mA.
Problém však spočívá ve funkčnosti a provozní spolehlivosti takovéto instalace. Takto provedená instalace je extrémně náchylná k nežádoucím vybavením. To je způsobeno tím, že veškeré unikající proudy, které u nových spotřebičů (zejména tepelných) dosahují řádově jednotky mA na jeden spotřebič, se sčítají, a jsou vyhodnocovány pouze jediným použitým chráničem. Jelikož 30 mA chránič vybavuje v rozmezí 15-30 mA, stačí několik nových spotřebičů typu ohřívač vody, pračka, lednička a pod. k nežádoucímu vybavení tohoto chrániče. Zásadním problémem je skutečnost, že uvedený jev se nemusí vyskytnout při předávání stavby či instalace. Tím, jak tepelné spotřebiče stárnou, dochází k nárůstu velikosti unikajících proudů. Situace, kdy proudový chránič vypadne vždy a pokaždé po zapnutí takového spotřebiče není nijak nereálná. Konec konců i z tohoto důvodu obsahuje ČSN 33 2000-7-701 ed. 2 národní výjimku, kdy je za určitých okolností možno použít ohřívač vody v koupelně bez proudového chrániče. Toto je situace, kdy elektroinstalaci nelze vůbec využívat. Uvážíme-li možná řešení, které neodporují bezpečnostním požadavkům, nabízejí se v podstatě tři. Prvním nejjednodušším je trvalé odpojení tepelných spotřebičů. To je ale zjevně obecně nepřijatelné. Druhým řešením je postarší, i když stále plně funkční a bezpečné tepelné spotřebiče nahradit novými. Toto řešení je nákladné a navíc po několika letech čeká majitele opětovná výměna, neboť i nové spotřebiče zestárnou. Třetí možností je úprava instalace tak, aby kromě bezpečnostních požadavků norem byla respektována i její funkčnost a provozní spolehlivost.
Kromě nežádoucích vybavení unikajícími proudy tepelných spotřebičů hrozí ve velké míře vybavení z odrušovacích filtrů zářivkových svítidel atd. Důležitým aspektem je skutečnost, že dojde k odpojení celé instalace. Takže jednak se těžko hledá příčina problému, ale také se musí hledat, např. potmě. Dále je nutné si uvědomit, že i dvoudenní rodinný výlet v letních měsících může znamenat značné ekonomické ztráty.
Pokud totiž dojde k nežádoucímu vybavení chrániče (třeba z důvodu, že na chvíli sepnul ohřívač vody), odpojí se chladničky a mrazničky. Není těžké spočítat, že hodnota zkažených potravin při jednom incidentu i mnohonásobně překročí cenu chráničů, za které majitel domu nebo bytu díky „šikovnému elektrikáři“ ušetřil.
Proudový chránič se používá k tomu, aby fén na vlasy při pádu do vany nezabil koupající se osobu. Věta je sice pravdivá, nicméně vystihuje pouze velmi malou část schopností proudových chráničů. Kromě ochrany osob před úrazem elektrickým proudem jsou proudové chrániče důležité i jako ochrana před vznikem požáru, k včasnému odhalení stárnutí izolace např. u motorů, či zkratů přes vysokou impedanci (kdy nemohou reagovat nadproudové ochranné prvky).
