ElektroPrůmysl.cz ELEKTRICKÉ A ZÁLOŽNÍ ZDROJE ENERGIE 176 | březen 2024 najít i na více místech v EU, včetně ČR (viz. Obr. 2). Největší rezervy přírodního grafitu se nacházejí v Turecku, Brazílii a Číně, přičemž Čína je největším těžařem grafitu, kdy její těžba představuje přibližně 65 % světové těžby a současně je i jeho největším zpracovatelem, kdy více jak 90 % světové produkce pochází z Číny. Grafit se kromě baterií využívá v celé řadě aplikací, jako jsou lubrikanty, žáruvzdorné materiály a též výroba oceli. Posledními zbývajícími materiály jsou měď a hliník. Oba materiály se používají jak v proudových sběračích, tak (v případě hliníku) také na pouzdro akumulátoru. Hliník je třetím nejrozšířenějším prvkem v zemské kůře a jeho rezervy jsou značné. Největší rezervy hliníku ve formě bauxitu se nacházejí v Guinei, Vietnamu a Austrálii, přičemž největším těžařem je Austrálie a Čína, které drží dohromady přibližně 50 % světové produkce. Samotné místo zpracování je opět odlišné od místa těžby, a tak je největším zpracovatelem hliníku Čína s 56% podílem, následuje Indie s 11%. V Evropě je pak největším producentem Norsko, které odpovídá přibližně za 2 % světové produkce hliníku. Posledním materiálem, který se hojně využívá v bateriích, je měď. Měď je hojně využívána v celé řadě aplikací a baterie jsou jen jednou z mnoha. Největší rezervy mědi se nacházejí v Chile, Austrálii a Peru. Chile je současně největším těžařem s 26% podílem na celosvětové těžbě, dále pak Peru a Kongo, každý přibližně s 10 %. V EU se velké zásoby mědi nacházejí v Polsku, kde se měď také těží. Zpracování mědi opětovně probíhá z více jak 40 % v Číně. V současnosti existuje poměrně velká závislost na Číně ne z pohledu těžby, ale především z pohledu zpracování jednotlivých prvků do průmyslově uchopitelné podoby. Jednou z možností, jak zvýšit nezávislost, je sekundární těžba, tedy recyklace. Recyklace umožňuje získávat potřebné prvky přímo poblíž místa výroby a vede tedy ke značnému snížení CO2 stopy z produkce těchto materiálů a také značnému snížení energetické náročnosti v porovnání s primární těžbou. Kupříkladu hliník a měď se dají recyklovat opakovaně bez ztráty jejich kvality. V současné době přijala Evropská unie do budoucna novou závaznou legislativu, která ukládá, jak má být navýšena efektivita recyklace Li-ion baterií v následujících letech: celkově se má efektivita recyklace zvýšit až na 70 %, efektivita recyklace jednotlivých prvků - niklu, kobaltu a mědi - by měla dosahovat alespoň 95 %, v případě lithia 80 %. Tyto normy začnou vstupovat v platnost od konce roku 2025, přičemž v té nejpřísnější zmíněné výši efektivity mají být platné od konce roku 2031. Součástí legislativní směrnice je také nařízení o opětovném minimálním procentu využití vybraných prvků v nově vyrobených bateriích. S rozvojem recyklace se tak EU bude stávat více nezávislou a současně bude docházet k poklesu CO2 stopy z výroby nových baterií. Další možností, jak nejen snížit závislost na zpracování materiálů v Číně, ale současně i snížit CO2 stopu z produkce, je rozvoj zpracovatelských kapacit přímo v EU a současně aktivní rozvoj místní těžby materiálů, které se v EU nacházejí. Těmto oblastem se věnuje Evropskou komisí nově navržen Evropský zákon o kritických surovinách. Tento zákon definuje materiály kritické a strategické, obě kategorie zahrnující veškeré materiály v tomto textu uvedené. Cílem této směrnice je zvýšit diverzitu dodavatelů kritických materiálů, podpořit cirkularitu průmyslu včetně recyklace a podpořit vědu a výzkum zaměřený na zvýšení efektivity a hledání náhradních materiálů. Hlavním cílem směrnice je do budoucna navýšit podíl EU na těžbě kritických materiálů na 10 %, navýšit podíl na zpracování těchto materiálů v EU na 40% a získat pro EU 15 % těchto materiálů pomocí recyklace. Posledním bodem je, že spotřeba daných materiálů nesmí být pokryta jen od jedné země mimo EU z více jak 65%. Více informací naleznete na ceskybateriovyklastr.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy Mjk3NzY=